Podovolenkový splín: Proč se po dovolené necítíme odpočatí a jak si návrat usnadnit

Dovolená má být časem odpočinku, zpomalení a načerpání nových sil. Přesto může po návratu přijít překvapivý propad nálady, neklid, podrážděnost nebo nechuť vrátit se do práce. Proč nás návrat z dovolené může psychicky zasáhnout a co stojí za podovolenkovým splínem?

Podovolenkový splín se objeví v určité míře téměř u každého, kdo se vrací z dovolené. Pomalá rána, méně povinností a často i změna prostředí jsou příjemným zpestřením.

Proč nás konec dovolené tak zasáhne?

Na dovolené se mění nejen prostředí, ale také tempo a množství povinností. Člověk nemusí vstávat na budík, může více času trávit venku, s blízkými nebo sám se sebou a nemusí řešit běžné pracovní úkoly. Návrat proto znamená prudký přechod do úplně jiného režimu. Často jde o ztrátu pomyslné svobody, kdy člověk nemusí nic a zároveň může prakticky cokoliv. Nemusí vstávat na budík, může trávit čas v přírodě, u vody, s přáteli nebo sám se sebou. A rychlý návrat k povinnostem pak může příjemný pocit z dovolené velmi rychle překrýt.

Náročné může být také množství úkolů, které po návratu čekají. Je to víceméně přirozená reakce mozku na prudkou změnu prostředí a tempa. Zároveň se můžeme bavit o kognitivním přetížení. Na dovolené mozek odpočívá a neřeší problémy, po návratu čeká řada e-mailů, nahromaděných úkolů a často také práce za kolegu, který si právě užívá volno

Podovolenkový splín není diagnóza. Jeho projevy ale mohou být reálné

Podovolenkový syndrom není oficiální diagnóza, nepříjemné projevy po návratu ale mohou být velmi konkrétní. Objevuje se například úzkost, smutek, podrážděnost nebo problémy se soustředěním. Přidat se mohou také fyzické obtíže. Ač se nejedná o oficiální diagnózu, projevy během prvních dnů po návratu bývají reálné. Mezi nejčastější patří vnitřní neklid a úzkost, smutek, problémy se soustředěním, demotivace, podrážděnost. Z těch fyzických můžeme jmenovat poruchy spánku, bolesti hlavy, svalové napětí nebo žaludeční nevolnost.

První dny po návratu tak nemusí přinést očekávaný příval energie. Důležité je sledovat, zda potíže postupně slábnou. Vážným se může stát jakýkoliv z těchto projevů, pokud intenzivně přetrvává bez náznaků zmírňování déle než 2 týdny po návratu do běžného režimu.

Pomůže pozvolnější návrat do práce

Ani první pracovní dny není potřeba pojmout jako okamžitý návrat na plný výkon. V práci pak není dobré začínat hned na 110 %. Práci je vhodné plánovat postupně a uplatnit pravidlo 80/20. Zároveň je dobré dát prostor setkání s přáteli a zachovat návyky z dovolené – sport, procházky nebo posezení s partnerem v klidu u kávy.

Pomoci může také zachovat některé příjemné dovolenkové rituály. Dovolená může přinést nové a příjemné návyky. Ranní protažení u moře má co do sebe, ale stejný rituál lze zařadit i doma, jednoduše proto, aby člověku bylo lépe. Příjemné zážitky navíc nemusí s koncem dovolené zmizet úplně. Pomáhá naplánovat si další zážitek. Člověk pak nemá pocit, že už ho čeká jen práce a nic příjemného.“

Někdy není problém v konci dovolené, ale v návratu do práce

Intenzita podovolenkového splínu může souviset také s tím, jak se člověk cítí ve své práci. Pokud je zaměstnání dlouhodobě zdrojem nespokojenosti nebo vyčerpání, může být návrat po dovolené obzvlášť náročný.Dovolená tak může na chvíli přerušit problém, který se po návratu znovu objeví. Pokud se úzkost, plačtivost nebo pocit beznaděje zhoršují a stav se ani po několika týdnech nemění, je vhodné zamyslet se nad tím, zda za nepohodou nestojí hlubší problém. Upadáme-li do stále větší úzkosti, plačtivosti, pocitu beznaděje a tento stav se nemění ani po 3–4 týdnech, zvažme, jak nám v dané práci je, zda syndrom vyhoření není ten zdroj nepohody a dovolené nejsou jen únikem místo plánovaného odpočinku k dočerpání sil.

Pomoci mohou i malé „mikro-dovolené“

Příjemné aktivity nemusí patřit pouze do období dovolené. Pravidelné malé momenty odpočinku mohou pomoci zachovat část toho, co člověku během volna dělalo dobře. Z praktických metod zmiňuje terapeutka například deník vděčnosti nebo takzvané mikro-dovolené během pracovního týdne. Z metod, které lze využít samostatně, může pomoci například deník vděčnosti nebo metoda ‚mikro-dovolených‘ v pracovním týdnu – vytváření malých okamžiků, procházka, sauna, káva v klidu apod.