2006
Brzy ráno mě vzbudila hladová dcerka. Vyštrachala jsem se ze
spacáku a nabídla jí prso. Když byla maličká po snídani, otevřela jsem dveře
chalupy a vykoukla ven. Sluníčko bylo ještě nízko na to, aby zahnalo ranní chlad a mlha se
teprve zvedala z okolních polí.
V trávě a na růžích v zahrádce se třpytily kapičky ranní rosy.
Vzduch byl svěží. Všechno bylo nádherné. Vrátila jsem se do vyhřáté světnice a
dala vařit vodu na čaj. Ze spacáku na mě vykukoval rozespalý manžel, maličká
k němu natáhla ruce a tak jsem ji zachumlala k němu do spacáku, aby
se trošku pomazlili. Připravila jsem
ještě jeden hrnek na kafe pro manžela a našla sladké pečivo, které nám na
snídani připravil kamarád. Vystřídali jsme
se s manželem v koupelně a zasedli ke snídani, když jsem venku
zahlédla Dušana se svou ranní cigaretou.
Dala jsem vařit vodu, ale to už dovnitř vešla Dušanova přítelkyně Petra
a ujala se přípravy snídaně sama. Sedli si k nám a hovor začal pomalu
proudit. Dveře se znovu otevřely a vstoupil napůl spící Martin. Znovu jsem dala
vařit vodu. Sluníčko pomalu začínalo hřát a tak jsme se přesunuli před chalupu,
povídali si a čekali, až se probudí náš hostitel …
2005
Ještě poslední pohled do zrcadla. Účes sedí, červené proužky
ve vlasech jsou akorát, stíny dostatečně výrazné, v sexy tričku jsem
trochu nesvá, ale hodlám si dnešní noc náležitě užít. Manžel mě ode dveří
netrpělivě popohání. Vyjdeme před dům, kde už na nás čeká auto a v něm naši
přátelé Martin, Petr a Dušan
s Petrou. Když nasedneme, spustí se
nejdříve veselá debata na téma naší „vymóděnosti“ v duchu naší pravidelné
soutěže, kdo se ve svém outfitu odváže nejvíce.
Silácké řeči o nabarvených vlasech a linkách na oči se jako vždycky
scvrkly na trochu gelu do vlasů. To už ale auto jede po dálnici a my vybíráme
nejvhodnější hudbu, která by nás naladila na následující noc plnou tance. Kolem nás ubíhá krásná česká krajina a slunce
se pomalu sklání k západu. Výborná zábava v autě pokračuje a já se
snažím udržet slzy smíchu, abych si nezničila pracně udělaný make-up. O deset
hodin později, se snažím nutit unavené tělo k tanci, ale už to jde jen
stěží. Nad areálem, kde se konala techno party, svítá. Někteří lidé kolem už to
vzdali a natáhli se na lavice kolem nebo se šli trochu prospat do aut. Taky
půjdeme a dopřejeme si trochu spánku,
než vyrazíme na cestu domů.
2007
Cítím obrovské napětí. Mám ztuhlý krk, ruce mi trnou a
myšlenky poletují jako splašené. Je sobotní večer a já si vůbec nedokážu užívat
návštěvu našich přátel. V ruce svírám plyšovou opičku, kterou mi přinesli,
aby mě trochu potěšili. Jsou to dva dny, co jsem potratila miminko a ještě jsem
se úplně nevzpamatovala. Kamarád vyndává
lahev nějakého sladkého pití a všem nalije štamprli. Nejdřív na ni jen
zaraženě koukám, protože piju jen málokdy. Vlastně mi alkohol vůbec
nechutná. Necitlivýma rukama vezmu
skleničku a trochu se napiji. Po druhé skleničce se cítím mnohem lépe a
vyprávím kamarádům, jak to v nemocnici vlastně probíhalo …
2005/2006
Je Silvestr a já s manželem sedíme s našimi kamarády v obýváku. Máme za sebou večer plný zábavy a hudby a právě jsme se vrátili z venku, kde jsme vystříleli několik rachejtlí. Jsme příjemně unavení a pouštíme se do Silvestrovské debaty o tom, jak ten rok zase utekl … Vzpomínám na to, jak nám na začátku roku kamarádi pomáhali stavět nábytek a zapojovat elektriku v našem novém bytě. Vzpomínám na to, jak jsem během těhotenství plakala ze strachu, že už se se svými přáteli nebudu moci vídat, tak často, jak bych si přála, protože s miminkem to nepůjde. Položím si ruku na svoje velké břicho a pomyslím na to, jak moc se těším na naše miminko. Pohled mi padne na Martina a jeho posmutnělý výraz. Pro něj byl tenhle rok také náročný. Žádná přítelkyně na obzoru, za to hromada vyčerpávající a stresující práce …
2008
Brzy ráno mě vzbudila hladová dcerka. Vyštrachala jsem se ze
spacáku a nabídla jí prso. Když byla maličká po snídani, otevřela jsem dveře
chalupy a vykoukla ven. Sluníčko bylo ještě nízko na to, aby zahnalo ranní chlad a mlha se
teprve zvedala z okolních polí.
V trávě a na růžích v zahrádce se třpytily kapičky ranní rosy.
Vzduch byl svěží. Všechno bylo nádherné. Vrátila jsem se do vyhřáté světnice a
dala vařit vodu na čaj. Ze spacáku na mě vykukovala starší dcerka a rozespalý
manžel. Do dveří už vcházela Petra se
synkem a za nimi tatínek Dušan. Snídani jsme si vzali ven před chalupu, aby
děti mohly řádit, a závistivě jsme pokukovali do oken v horním patře, kde
vyspával Petr a Martin s přítelkyní. V duchu jsem si slibovala, že
příště s nimi už opravdu do rána před chalupou vysedávat nebudu a půjdu si
lehnout už v osm s dcerkami. Musím se tomu usmát. Moc dobře vím, že
mi jejich veselá společnost za jeden den s kruhy pod očima stojí.
Citáty
„Přítel je, kdo o vás ví všechno a má vás pořád stejně rád. Je to osoba, s kterou se odvažujete být sám sebou.“ Crane
„Přátelství se nedá popsat... jsou to okamžiky, které mluví sami za sebe...“ moje kamarádka Petra
ChytráŽena.cz