Pražská zeleň – Ladronka

Při pohledu na současnou mapu Prahy vidíme rozsáhlé území o rozloze téměř 500 km2.  V porovnání s plánem města o 100 let dříve (tedy před vznikem tzv. Velké Prahy), je jasné, že díky bouřlivému stavebnímu rozvoji a připojování příměstských obcí, získala metropole řadu usedlostí a dvorců, které původně stály v sadech, zahradách a vinicích za jejími hradbami.

Tyto architektonicky specifické objekty mají různou historii a to, že jsou v takovém množství součástí hlavního města, je jev opravdu unikátní. Některé se dochovaly dodnes a slouží k bydlení nebo firemním účelům, po jiných zůstaly jen poetické názvy. Ty často vycházejí ze jména majitelů - např. Fišerka, Pavlačka, Bulovka, Doubková, Nikoloajka, Duchoňka, Žežulka - nebo poukazují na řemeslo, které majitel provozoval:  Perníkářka, Barvířka, Sanytrovka (sanytr - ledek draselný - je jedna ze surovin k výrobě střelného prachu), Voskářka, Provaznice, Zámečnice, Kotlářka...

Právě k jedné takové usedlosti se dnes vypravíme. Stojí na rozsáhlé planině nedaleko Břevnovského kláštera a obory Hvězda, v městské části Praha 6, a nese název Ladronka. Už z polohy je zřejmé, že se v jejím okolí na břevnovských a motolských svazích pěstovala vinná réva a vzhledem k tomu, že tudy vedla silnice a poutní cesta, sloužila coby zájezdní hostinec.

Název je odvozen od jména majitele, italského hraběte Filipa Ferdinanda de la Crone - tedy Lacrone - Ladrone, zkrátka Ladronka. Našla jsem ale i další variantu, „ladron“ je italsky zloděj, lupič.

Prosperita Ladronky v průběhu let upadala, využívala se jako hospodářský objekt, k bydlení i jako sklad. V 90. letech zde skupina squatterů provozovala centrum alternativní kultury, po jejich násilném vystěhování objekt znovu chátral.  Až počátkem 21. století došlo k vybudování sportovně-rekreačního areálu v přilehlém parku a rekonstrukci usedlosti.

Při procházce si povšimneme pozůstatku lomu na opuku, která se zde těžila v 10. století a bílé kameny se staly součástí mnoha pražských románských staveb.

Parkem prochází Poutní cesta výklenkových kaplí, vybudovaná v letech 1720-23. Téměř 20 km dlouhá trasa vedla od bývalé Strahovské brány (dnes Dlabačov, poblíž hotelu Pyramida) přes Hostivice k františkánskému klášteru v Hájku. Prastará zemská cesta, po níž kdysi věřící putovali, je dnes na několika místech přerušena, zastavěna. Z původních 20 kaplí se dochovalo 11, ta poblíže usedlosti Ladronka má pořadové číslo IV.

Dnes Areál volného času hojně využívají in-line bruslaři, cyklisté i běžci, nalezneme zde dětská hřiště, prostor pro discgolf, petanque i další možnosti rekreačního vyžití.

Půjdeme-li od Ladronky východním směrem ke Strahovskému stadionu, hned na konci parku narazíme na začátku zástavby na tři další bývalé usedlosti: Spiritku, Kneislovku a Hybšmanku.

I zde v dobách Karla IV. bývaly vinice, Spiritka později fungovala jako cihelna a dnes slouží mj. jako hotel, druhé dvě jsou využity pro soukromé bydlení. Výhled směrem ke Smíchovu a na Košíře je odtud parádní. Abychom si ho mohli vychutnat i my, musíme popojít ještě kousek ke Strahovskému stadionu.

Hledíc na město nás třeba napadne další námět na vycházku za pražskou zelení nebo zajímavými historickými stavbami.

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10