Hrajte s námi SUDOKU online !Hrajte s námi SUDOKU online ! Školní rok a prázdniny ve školním roce 2023/2024Školní rok a prázdniny ve školním roce 2023/2024 8 rad, než se rozhodnete vyběhnout8 rad, než se rozhodnete vyběhnout Pampeliškový med - nejoblíbenější receptyPampeliškový med - nejoblíbenější recepty
Chytrá žena na Facebooku
Kategorie
Přihlášení
Jméno :

Heslo :


  trvale

Dnes je
Sobota 20.04. 2024
Dnes má svátek Marcela
Vyhledávání
Doporučujeme
 
 
 

Naše speciály
ZAJÍMAVÉ TIPY

Příběh téměř detektivní

18. 05. 2010 | Vaše příběhy

Ne všichni lidé jsou dobří a ostražitosti není nikdy dost. Všichni tuto pravdu známe, ale přesto se stává, že na ni zapomínáme, nebo dojde k okolnostem, kdy nejsme dostatečně ostražití, stačí chvíle nepozornosti a tihle lapkové vědí velmi dobře, kdy nadešla jejich příležitost.

 

Ačkoliv jsem již mnohokrát vyslechla vyprávění o kapsářích, stalo se to mému řediteli, dokonce i dceři, nějak mě nenapadlo, že se sama nechám takhle hloupě doběhnout, ale došla řada i na moji maličkost. Darmo se neříká, že na podělaného i záchod spadne a nikdy nemůže být pouze jedno neštěstí, i když tento můj příběh je vlastně banální, ve srovnání, co se mi stalo před tím či jiným lidem.

 

Koncem ledna nám zemřel tatínek, maminka se ze všeho psychicky sesypala, dcera byla odjetá na horách, a tak mi při zařizování pohřbu nabídl své služby synovec. Pochopitelně nešlo pouze o návštěvu pohřební služby, ale při všem smutku a rozrušení bylo třeba zařídit spoustu dalších věcí, aby se na nic nezapomnělo, tedy zajít za knězem, domluvit hudebníky, zamluvit pohoštění pro vzdálené příbuzné, kteří na poslední rozloučení přijedou z daleka.

 

Měli jsme z domu napsaný seznam, protože se snadno zapomene třeba na zdánlivou maličkosti a  v naší vesnici se nedá koupit skoro nic, takže by nás čekala zbytečná cesta zpátky do města.

 

Z toho našeho smutného seznamu nám zbyly poslední položky, tedy nákupy nezbytných drobností, jako například koupě košile a kravaty pro Marka, já neměla doma žádný černý svetřík, taky babičce bylo třeba koupit černý klobouk, chyběly nám obálky na parte a známky, ne na všechny jsme měli telefonní čísla a tak jsme zajeli k obchodnímu domu.

 

Působili jsme pravděpodobně jako nápadná dvojice, mladý vysoký mládenec a já malá, o holi chodící, ke všemu špatně slyším a tak naše nákupy byly poměrně hlasité a tedy jsme nebyli nepřehlédnutelní.

 

Při nákupu oděvů jsme se nerozdělili, Marek chtěl poradit s košilí i kravatou, letos ho čeká promoce, studenti zbytečné peníze nemívají, a tak chtěl něco, co využije i pro tuto příležitost. Taky koupě klobouku pro maminku se neobešla bez dlouhého zkoušení a diskuzí s prodavačkou. Halenku jsem koupila nejrychleji, prostě jsem popadla první věc, která mi padla.

 

Zbýval poslední nákup v papírnictví, drobnosti za pár korun. Obchodní dům je blízko university a Marek si vzpomněl, že si potřebuje něco vypůjčit v knihovně, tak mě nechal s plnýma rukama tašek s nákupy, mým batůžkem a ještě holí, abych ty poslední drobnosti nakoupila již sama a on se rychle vrátí.

 

Neohrabaně jsem se motala ještě s nákupním košíkem po samoobsluze, u pokladny zaplatila, a protože tam bylo málo místa a poměrně hodně lidí, poodešla jsem bokem, abych nepřekážela druhým a začala urovnávat peníze do peněženky.

 

Najednou jsem se ocitla obklopená skupinou ošumělých urostlých mužů a v mžiku mi jeden sáhl do peněženky, vytáhl bankovky a okamžitě je podal dalšímu, byla jsem v takovém šoku, že bych nedokázala popsat ani jednoho. V momentě se rozprchli, všude kolem bylo plno lidí, ale nikdo si zřejmě ničeho nevšiml a já ze sebe nedokázala vydat ani hlásku.

 

Jako hromádku neštěstí mě našel Marek. Povídala jsem mu celou příhodu. „Tu peněženku máš? Doklady tam nebyly? Kolik jsi tam měla vlastně peněz?“ "Naštěstí asi devět stovek, velké bankovky mám v batůžku a ten mi nevzali.“

„Tak co navrhuješ? Půjdeme za policajty, když je neumíš ani popsat?“

 

Byla jsem již za celý den tak vyčerpaná a při představě, že ještě strávím hodiny na policii kvůli devíti stovkám, i když při mém přijmu je to poměrně dost velká suma, jsem to vzdala a jeli jsme domů.

 

Asi jsem se nechovala správně, ale stejně by zloděje nikdo nenašel, policii bych zbytečně zdržovala,  ale v té chvíli mi to bylo spíš líto, že se najdou lidé, kteří si vytipují osamělou a bezbrannou ženskou.

 

Říkám si, že tatínka mi nic nevrátí a ať si zloději užijí, na dlouho jim ta moje částka nevydrží.

 

Nepíši tento zážitek, abych byla terčem lítosti či opovržení, pouze chci všechny zamyšlené a nepozorné lidi varovat. Dávejte si na své věci víc pozor a buďte všímaví, co se děje kolem vás!

 

Čert nikdy nespí!

 

Zdenka58 - čtenářka

ChytráŽena.cz



Tento článek také můžete
* Přidat do oblíbených FACEBOOK Přidat na Facebook
GOOGLE Přidat na Google
TISK Vytisknout Linkuj
Hodnocení
Nelíbí 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 Líbí
1 2 3 4 5 6 7 8 9 10
 
Čtěte také



Komentáře
Obrázek uživatelky
profil
nevím, do jaké míry sahá Tvoje indispozice, ale já bych je snad těmi holemi na místě zbila
Obrázek uživatelky
profil
Jen nechápu smysl posledního odstavce,proč zase opovrhovat nebo litovat,já bych na policii taky
nešla,zvlášť,pokud byli hoši víc opálení a tudíž
hájení.Ale je to smutné,když musí být člověk pořád ve střehu,holt mají lumpové víc času,když
už není nezaměstnanost příživnictvím Smajlík
Aktuální soutěže
Komerční prezentace
 
 
 
Náš tip


NAVŠTIVTE NÁS ...
PŘIDAT MEZI OBLÍBENÉ NÁPOVĚDA VŠEOBECNÉ PODMÍNKY Zásady ochrany osobních údajů KONTAKT © Všechna práva vyhrazena   DESIGNED by   RSS 

Publikování nebo šíření obsahu serveru bez písemného souhlasu autora JE ZAKÁZÁNO !
Smajlíci: Copyright © Aiwan. Kolobok smiles