Květa

S Pavlem jsem se seznámila přes svou kamarádku. Měli jsme si co říct, a tak jsme se začali scházet a trávili jsme spolu volný čas. V létě jsme spolu jeli na dovolenou, a od té doby jsme se stali partnery. Náš vztah byl jako každý jiný, ale něco mi v něm přesto chybělo. Pavel mi nikdy, za žádné okolnosti, neřekl, že se mu líbím. Nejsem žádná namyšlená fiflena, které by se muž musel klanět k nohám, a nejsem ani žádná modelka. Jsem obyčejná ženská. Nikdy jsem nebyla hubená.

 Vždy jsem byla střední postavy, s věkem jsem trochu přibrala a byla plnoštíhlá. Ne tlustá, ale ne hubená. Vždy jsem se ale partnerům líbila a muži o mě měli zájem. Každý, s kterým jsem byla, mi občas pochválil oči, úsměv, dlouhé husté vlasy nebo štíhlé paže. Pavel nikdy, byť jsem ho k tomu nenápadně vyzvala. Občas jsem se ho zeptala, co se mu na mně líbí, a on odpověděl vyhýbavě: „Všechno“, nebo: „nevím“.

To mě, napříč tomu, že jsou mnohem důležitější věci, trápilo. Pak Pavel přišel o práci. Domluvila jsem mu místo u nás v zaměstnání. Dávno jsme hledali někoho na údržbu. A tak Pavel nastoupil k nám do firmy a my se občas vídali. O přestávkách jezdil za mnou na dílnu, protože jako údržbář měl k dispozici i služební automobil a často jezdil právě na náš úsek pracovně.

V květnu k nám nastoupila nová zaměstnankyně. Je to dcera nějakého výše postaveného zaměstnance, snad vedoucího ekonomického úseku. Všechny nás zajímalo, proč nastupuje na obyčejné dělnické místo, když by jí její táta mohl zajistit mnohem lukrativnější post. Brzy jsme se to dozvěděli. Květa, třicetiletá mladá žena, vypadala tak na padesát, možná ještě starší. Mnohem víc nás zaujala její postava. Zamračená žena vážila něco málo pod dvě stě kilo živé váhy. Byla ohromná. Hned první den rozsedla pracovní židli a muselo se jí objednat židli novou, která má nosnost 200 kg. Ta Květu konečně unesla. Květa měla jen základní vzdělání, protože nic, učební obor ani střední školu, neukončila závěrečnou zkouškou. Byla nešikovná, nemyla se a při jejích obřích rozměrech také náležitě páchla. Byla to ale dcera vedoucího ekonomického oddělení, a tak jí všichni začali nadbíhat. Já, která má smysl pro spravedlivost, jsem se radši nevyjadřovala. Květa se celou směnu cpala sladkostmi a považovala za normální, že za ni práci odvedou druzí. I já vlastně dělala nedobrovolně práci za ni.

V naší firmě bylo vždy zvykem, že se na chodbách a ve společných prostorách zdravíme. Až po příchodu Květy do firmy se to změnilo. Ta zdravila jen výše postavené a například uklízečce s ledovým klidem přivřela dveře před nosem, div ji nezranila. Začala jsem si na Květu dávat pozor, vyhýbala jsem se jí. Ač bych mohla být její mámou, Květa mou averzi vůči ní vytušila a přestala mě zdravit. Nic jsem si z toho nedělala, svědčilo to pouze o jejím vychování.    

Od jejího příchodu do firmy se mi začalo ztrácet jídlo z ledničky. Nebylo pochyb, že jídlo bere Květa. Nemohla jsem to ale říct veřejně, protože ostatní se snažili Květu si nerozhněvat. A tak jsem si jednoho dne umíchala sladký tvaroh s projímadlem, a ten jsem ještě krásně ozdobila čokoládou a kokosem. Květa se chytila. Když jsem si šla pro svačinu, tvaroh v ledničce nebyl, zato Květa lítala nápadně často na toaletu. Od té doby se mi nic z ledničky neztratilo.

 Jednoho dne za mnou přijel opět Pavel. Měl toho poslední dobou hodně, a tak to bylo vlastně poprvé, co měl čas, a pracovala u nás Květa. O ní věděl jen z mého vyprávění. „Ale, nepřeháněj,“ krotil mě, když jsem mu vyprávěla o tom, jak je Květa tlustá a ošklivá.

Konečně ji viděl na vlastní oči a mohl se přesvědčit, že jsem nelhala. Po prvním pozdravu nemohl z Květy spustit oči. Myslela jsem si, že je tak překvapen její obezitou, že na ni konsternovaně zírá. Zíral ale z jiného důvodu. Můj Pavel se začal Květě nenápadně dvořit. Dopadlo to tak, že jsem se s Pavlem nakonec rozešla.„No vidíš, tak má vypadat skutečná žena,“ poznamenal Pavel ještě na adresu obézní Květy. 

Netrvalo dlouho a začal s Květou chodit. To už jsem měla dávno podánu v práci výpověď. Nechala jsem těm dvěma volné pole. Ostatně, měla jsem už nějakou dobu slíben post sekretářky v nedaleké firmě. Získala jsem vyšší plat, lepší práci a dokonce zpět i štíhlou postavu. Má kolegyně totiž chodí na lekce cvičení a já se do nich také ráda zapojila. V novém zaměstnání se mi líbí. Už mám i nového přítele. Říká mi, že mám pěkné oči, úsměv, postavu, vlasy… Myslím, že se mu skutečně líbím taková, jaká jsem. A Pavel? Dál chodí s tlustou Květou. Už ne z lásky. Bojí se ale, že kdyby se s ní rozešel, pomstí se mu její tatínek, vedoucí ekonomického úseku. A tak se stará o línou Květu, vše za ni doma dělá, zatímco v práci za Květu pracují mé bývalé kolegyně.

A Květa krásně přibírá dál. Kilo ke kilu, a Květa zdárně tloustne před očima. Nikdo jí totiž nedokáže říct, co si o ní myslí…

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10