Rozhledny Třebíčska

Přesně z těchto důvodů jsme na jaře strávili několik dní v Třebíči.Navštívili jsme pochopitelně baziliku sv. Prokopa, židovskou čtvrť, synagogu a dům Seligmanna Bauera i židovský hřbitov. 

Bylo milé, že takto mimo sezonu jsme ve většině případů měli individuální prohlídku. Tyto významné památky jsou všeobecně známé, takže se o nich nemá cenu podrobněji rozepisovat. Dostatek času nám ale umožnil poznat i další zákoutí a zajímavosti Třebíče. Nachází se zde několik kostelů, hezké jsou procházky kolem řeky, ať už proti proudu k plovárně, či směrem k Zámostí, výstup na Masarykovu vyhlídku a Hrádek se zbytky opevnění a výhledem, toulat se dá Týnským údolím s několika rybníky nebo můžete vystoupat cestičkami v rozlehlém Libušině údolí až ke "kostelíčku" (kostel Povznesení sv. Kříže), odkud se vám naskytne další z výhledů na město, tentokráte od jihu.

Trochu nečekanou památkou je větrný mlýn z roku 1836, najdete ho u železniční tratě nedaleko centra. Nemlel však mouku, ale smrkovou, borovou a dubovou kůru na tříslo, sloužící místním koželuhům při vydělávání kůží. Historie této technické památky je poněkud úsměvná, neboť mlýn na kůru vznikl proto, že běžní mlynáři nestačili mlít mouku a ceny za umletou kůru hnali neúměrně vysoko. Majitelé největší třebíčské koželužny se tedy rozhodli postavit svůj vlastní mlýn na kůru. To se ostatním mlynářům nelíbilo (přišli by o zisk) a tak prohlašovali, že klapání mlýna bude plašit koně, že původně dřevěný mlýn způsobí požár, že mlýn na kůru je proti přírodě... a demonstrativně se posypávali moukou. No, platné jim to nebylo, komise nakonec stavbu mlýna povolila. 

Připomíná mi to však stejně svérázné protesty a argumenty z dob nepříliš dávných, kdy obyvatelé pražského Žižkova nesouhlasili se stavbou vysílače a tvrdili, že jim vysokofrekvenční signál způsobuje nespavost a bolesti hlavy a to prosím už v době, kdy ještě žádné technické komponenty nebyly nainstalovány :-). Nebo kdy si vesničané stěžovali, že blízká větrná elektrárna způsobuje nižší nosnost jejich slepic - slepice kouká na točící se vrtuli a zapomíná snášet... Tak opravdu nevím, nevím, asi jsme opravdu národ "Švejků".

Ale vraťme se do Třebíče. Když se nabažíte výhledů na město - z několika vyhlídek, městské věže u kostela sv. Martina nebo třeba vyhlídkové střešní terasy restaurace na náměstí - můžete do blízkého okolí vyrazit za výhledy z rozhleden. My při našem pobytu na Třebíčsku navštívili tři. Zde jsou:

Rozhledna Babylon

Asi 25 km jihovýchodně od Třebíče, na Zeleném kopci u Kramolína, se nachází jedna z našich nejstarších a nejkrásnějších rozhleden. V roce 1831 ji nechal vystavět majitel panství, a nedalekého loveckého zámečku Vlčí kopec, hrabě Jindřich Vilém Haugwitz. Věž byla původně určena zeměměřičům, ale pan hrabě patrně usoudil, že když už něco buduje, buduje to pořádně a vznikla mohutná kamenná věž v empírovém stylu. Dolní část má čtyřhranný půdorys, navazující věžička je osmistěnná. Přístupná bývá přes léto o víkendech.

Výlet na tuto rozhlednu můžete spojit s návštěvou Mohelenské hadcové stepi, vodní nádrže Mohelno a Dalešice, JE Dukovany nebo Dalešického pivovaru známého z filmových Postřižin.

Rozhledna Ocmanice

Druhá rozhledna, kterou navštívíme, také patří k těm nezaměnitelným - nachází se u silnice nad podzemním vodojemem obce Ocmanice nedaleko Náměště nad Oslavou. Je 15 metrů vysoká, má tvar osmibokého dřevěného jehlanu, uvnitř je kovové schodiště a je volně přístupná.

Tentokrát vyrážíme 15 km jihovýchodně od Třebíče. Zalesněný hřeben, táhnoucí se směrem k Želetavě, s nejvyšším vrcholem okresu Třebíč - 711 m n.m., si o stavbu rozhledny vysloveně říkal. A tak zde na podzim 2012 byla zpřístupněna zbrusu nová, 32,5 m vysoká stavba, s unikátní kombinací kamenného podstavce, na který navazuje kovové schodiště obklopené dřevěnou konstrukcí. Rozhledna je trvale volně přístupná a po vystoupání 156 schodů se otvírá dokonalý výhled do širokého a dalekého okolí.

Název kopce i rozhledny odkazuje na dívku Marianu-Mařenku, která žila v 17. století v nedalekém mlýně a byla ve zdejším lese zavražděna. O tomto činu existuje několik pověstí, s nimiž nás seznámí informační tabule krátké naučné stezky, vedoucí z osady Dašov na vrchol.

Vybrat si, která z rozhleden se mi líbila nejvíce, není snadné. Každá je něčím unikátní. Určitě však jejich návštěva byla sympatickým zpestřením pobytu na Třebíčsku a skvěle doplnila mozaiku všech krás a zajímavostí, které jsme tady měli možnost vidět.

IKE - čtenářka
ChytráŽena.cz