Ano, šéfe! Návrat do nádražní restaurace v Bruntále. Jak tento příběh nakonec dopadne?

„Jídlo musí být tak dobré, že vám ujede vlak,“ vysvětluje, jak kvalitní jídlo by v hospodě na nádraží měli podávat. Dámy z provozu ochutnávají a fakt jim chutná. „Ochutnávka se zvrhla v nechutnou žranici,“ glosuje šéf. 

Dojde i na křik. „Přestaňte se dohadovat, fakt mě štvete, vždyť jste jako děti v mateřské škole,“ naštve se v jednu chvíli šéf. Jak na to dámy zareagují – a proč vlastně nereagují? „Bruntál mám za sebou, bylo to výživné. Při představě, že se sem musím vrátit, se mi dělá mdlo…,“ jsou šéfova poslední slova před odjezdem.

A je tady kontrola, kterou si Zdeněk nikdy nenechá vzít. Jak si vzali k srdci šéfovy tipy v Bruntále? „Děkuju za rady, za to, že jste byl ráznej. Mám nový tým, snad už to jde lepším směrem,“ vítá Marta Zdeňka. Ten zjišťuje, že Iris odešla. „Navíc polévka je slaná, není v ní majoránka… To není dobrý začátek. Ale aspoň je to teplé.“

„To, co jsem tu viděl, mě nepřesvědčilo. Marto, vy máte v řízení podniku guláš. To na hvězdu není. Dejte si to tu do pořádku. A těšilo mě.“ Jak na celé natáčení vzpomíná Marta? „Dneska už máme nový tým, v době natáčení to nebylo úplně stabilní. Myslím, že nyní by výsledek byl lepší.“ A dodává: „Za návštěvu pana Pohlreicha jsem vděčná, naučil mě, jak si nenechat zaměstnance do všeho kecat, je dobré, aby na pracovišti bylo jasně dané, kdo je šéf.“

Jak to vypadá s jejím snem vlastnit restauraci i penzion? „Svých snů se nevzdávám, takže o penzionu s restaurací stále sním. V okamžiku, kdy bude vše fungovat, pozvu také Zdeňka a tím se to celé uzavře.“ 

Jak si Marta užila natáčení? „Před kamerou působím velmi nervózně, ale zkrátka nejsem člověk, který by si v takové pozornosti liboval a choval se před ní přirozeně. Což pochopí jen ten, kdo chce, a ten, kdo ne, si bude myslet, že jsem taková nebo maková. Navíc mě natáčení přesvědčilo, že kamery mění charakter, a taky jsem díky nim zjistila, že se nemůžu trápit věcmi, které neumím změnit.“