Nemohla jsem tedy přehlédnout, že se před několika lety začaly postupně zpřístupňovat vodojemy na Žlutém kopci v Brně. Na jejich návštěvu došlo letos na jaře, a to z jednoduchého důvodu: před sezonou je menší návštěvnost, lépe se zajistí přiměřené ubytování v okolí a případná nepřízeň počasí v podzemí nevadí.

Žlutý kopec, stejně jako protější vrch Špilberk, byly logickými místy při výstavbě nového vodovodu, který si vyžádaly změny probíhající v 19. století. Po zrušení hradeb město otevřelo svou náruč průmyslové revoluci a urbanizaci, ztrojnásobil se počet obyvatel. 

V soutěži na řešení zásobování města vodou zvítězil návrh anglického podnikatele ve vodárenství, plynárenství a stavbě železnic, Thomase Docwry.

V průběhu dalších let vznikly na Žlutém kopci  postupně tři objemné vodojemy – dva cihelné a jeden betonový se dvěma nádržemi. Sloužily svému účelu až do roku 1997. Pak se na ně málem zapomnělo a jen o vlásek unikly demolici. To se naštěstí nestalo a my můžeme obdivovat konstrukční provedení, obrovský objem i použité materiály, např. červené, ostře pálené cihly, díky nimž se památka dochovala do dnešních dní.

Ačkoli jsem o stavbě měla dostatek informací stejně jsem si při příchodu do revitalizovaného parku v blízkosti Masarykova onkologického ústavu nedovedla představit, co travnatá plocha pod našima nohama skrývá. Návštěvnické zázemí a vstup do podzemí jsou v replice strážního domku. Vstupenky si můžete zajistit předem přes internet nebo přímo zde,  a teď už: Vzhůru dolů!

Pohled do první katedrály takřka vyrazí dech. Podlaha zde není rovná, tvoří ji tzv. protiklenby a konstrukce působí dojmem nekonečného, vzdalujícího se prostoru, jako tomu bývá v zrcadlových bludištích, což ještě umocňuje vkusné nasvícení.

Ve druhém vodojemu, vybudovaném o dvacet let později podle návrhu Emila Procházky,  je podlaha rovná a řady pilířů a půlkruhových arkád se zrcadlí v občasných mělkých loužích. Čvachtám tajemným prostorem a připadám si jako Harry Potter v labyrintu pod Bradavicemi ve scéně s baziliškem.

Vodojem označený číslem 3 je nejmladší, betonový a dvě vzájemně propojené nádrže mají objem 15 milionů litrů. Je zde neuvěřitelná ozvěna.

Nahlížíme i na kovové žebříky, jimiž se v minulosti, třeba při technické údržbě, do cisteren vstupovalo. Tudy už naštěstí nemusíme, do podzemí lze pohodlně sestoupit a vodojemy č. 1 a 3 jsou dokonce bezbariérové.

Prohlídka je možná s průvodcem nebo individuálně. V podobných případech si lépe vychutnám atmosféru bez rušivých vlivů a domácí příprava mě baví. Současné technologie navíc umožňují stáhnout si audioprůvodce (na stránkách vodojemybrno.cz) a sám si volit tempo prohlídky.

Osobně doporučuji vyslechnout si část povídání na povrchu, v teple, v parku na lavičce, dole je okolo 13 °C a vlhko, a ve vodojemu se pak kochat úžasným tichem...

Vzhledem k nedostatku parkovacích míst v okolí doporučuji použít MHD, zastávka je v ulici Tvrdého. Nebo sem, pohodlnou procházkou po úpatí Špilberku, dojdete z centra za slabou půlhodinku.

Vodojemy na Žlutém kopci (v hantecu zvaný Gelbec), nejsou jediné podzemní prostory, které lze v Brně navštívit. Můžete sestoupit do sklepů pod Novou radnicí či kostnice u sv. Jakuba, prozkoumat labyrint pod Zelným trhem, kryt, bunkr, lapidárium v bývalých vodojemech na Špilberku a Kapucínskou hrobku. Při návštěvě více objektů ve stejný den je možnost zvýhodněného vstupného.

IKE - čtenářka
ChytráŽena.cz