Transplantace tuku odebírá a zároveň přidává tam, kde je potřeba

Sen o dokonalých ženských křivkách během jednoho zákroku a přitom bez větší zátěže organismu, dnes již není nesplnitelný. Pomocí tukové transplantace lze během okamžiku odsát šetrně tuk z míst, kde ho je nadbytek a doplnit v místech, kde schází. Silikon tak stále častěji nahrazují výplně z vlastního tuku.

Přenosy tukové tkáně se provádí s různou úspěšností více než sto let a injekční transplantace tuku již desítky let. V posledních letech se přitom výrazně zdokonalily techniky odběru a transplantace tkáně, čímž se minimalizovalo riziko vzniku kalcifikací a cyst, které dříve způsobovaly obtíže při diagnostice a detekci možného karcinomu prsu. Zároveň se docílilo výrazně menší resorpce (vstřebání) tkáně a také obrazu normálního prsu při vyšetřovacích metodách.

Jak transplantace probíhá

Nejprve lékaři provedou odběr tukové tkáně z podkoží kdekoliv na těle. Obvykle to bývá oblast břicha, boků, nebo stehen. Odběr je obdobou klasické liposukce s tím rozdílem, že se provádí velmi šetrně speciálními kanylami, s nižším podtlakem, rovnou do sterilních stříkaček.

"V našem případě je možné odebrat tuk pomocí nejmodernějšího přístroje pro invazivní ultrazvukovou liposukci VaserLipo, u které dochází k minimálnímu porušení tukových buněk a tuk je ihned po odběru vhodný k přenosu do jiné oblasti. V místě liposukce je navíc minimální riziko nerovností a vzniklá volná kůže v odsávané oblasti se velmi rychle smrskne," vysvětluje plastický chirurg Libor Kment.

Po odebrání tuku se provádí čištění tukové tkáně a následně aplikace tuku.

„Metod separace kvalitní tkáně je mnoho. Mezi nejrozšířenější a přitom nejúčinnější metody patří tzv. Colemanova metoda využívající odstředění tuku pomocí centrifugy, kdy se pro vlastní přenos využije jen střední část sedimentu, která obsahuje největší množství živých neporušených buněk včetně mezenchymálních kmenových buněk. Jiná metoda využívá speciální filtrační zařízení, v němž se tuk profiltruje, zbaví poničených buněk, promyje a čistý je připraven k aplikaci,“doplňuje Libor Kment.

Samotná aplikace tuku by měla být provedena po mikrokapkách, které se aplikují do co největšího množství „tunýlků“ v tkáni v příjmové oblasti v mnoha vrstvách. To zaručí výživu pro co největší množství buněk, a tím minimální nekrózu buněk a jejich co nejmenší resorpci.

Nesprávná je aplikace širšími kanylami pod vysokým tlakem, která se běžně používala a dodnes používá na některých pracovištích. Přenos je sice rychlý, ale vytváří depa nahromaděného tuku, který nemá výživu, a to vede právě ke vzniku tukových nekróz, cyst a pozdějších kalcifikací. Navíc vysoký tlak způsobí další destrukci tukových buněk.

Výhody tuku při zvětšení prsou

Augmentace tukem vypadá zcela přirozeně a je bezpečná. Tuková tkáň mimo jiné působí i regeneračně na oblast kůže a podkoží. V místě aplikace dochází k měknutí jizev, regeneraci ozářené tkáně, snížení bolestivosti a k celkově lepšímu vzhledu kůže i jizev.

Tajemství spočívá v tom, že podkožní tuková tkáň obsahuje velké množství kmenových buněk, které napomáhají k dosahování těchto úspěchů.

Nevýhodou transplantace tuku je, že se určité množství tuku může vstřebat a k dosažení trvalého stavu je tak nutné někdy operaci opakovat a tuk doplnit. Odborníci ale neustále vyvíjejí a zdokonalují techniky odběru tuku a jeho přenosu, aby resorpce byla co nejmenší.

Při augmentaci prsů tukem bohužel obvykle nedocílíme tak velkého objemu, jaký je možné dosáhnout jednou operací při použití implantátů. Silikonové implantáty zatím tedy tuk zcela nemůže nahradit. Zákrok také nelze provést u velmi štíhlých klientek, u kterých není kde potřebný tuk odebrat.