Loňské léto nám nevyšlo úplně podle našich představ. Kvůli nemoci jsme museli zrušit objednanou dovolenou. A tak když to pak šlo, dělali jsme nedělní výlety po našem Moravskoslezském kraji. Nevymysleli jsme nic světoborného, ale odpočinuli jsme si na procházkách za hranicemi domova.  A to bylo důležité.

První výlet jsme podnikli na  Vítkovsko. Jeli jsme na naše oblíbené místo, kam jsme vozívali kdysi staršího syna na tábory. Zaparkovali jsme na parkovišti u poutního místa Panna Maria ve Skále, kam také vedly naše první kroky. 

Skála stojí v malebném údolí řeky Odry. Poutní místo je oblíbeným místem odpočinku, útěchy, proseb a modliteb k Panně Marii. Historie poutního místa sahá až do 17. století. Podle pověsti byl ve zdejší jeskyni zázračně uzdraven a zachráněn před smrtí vodou z jejího pramene raněný voják na konci třicetileté války. Prý se mu na tomto místě zjevila Panna Maria. Tato zpráva se rychle roznesla po blízkém okolí. A mlynář z blízkého Spálovského mlýna prý pořídil do jeskyně obraz P. Marie, ke kterému se lidé chodili modlit. Od té doby prý na to místo chodilo čím dál více poutníků prosit a modlit se za své zdraví. Dále pověst vypravuje, že pak lidé nechali onen obraz přenést do nově vystavěného kostela, odkud se ale záhadně třikrát vrátil zpět na místo do jeskyně. To bylo považováno za přání Blahorodičky a od té doby byl obraz ponechán u jeskyně a datum každoroční poutě bylo stanoveno na 8. září. Původní obraz byl před 100 lety nahrazen kamennou sochou Panny Marie s Ježíškem, která tam stojí na kamenném oltáři.

K poutnímu místu patří také kamenná kruhová nádržka na vodu vytékající z jeskyně. Pro vodu si sem jezdí lidé z dalekého okolí. Podle starých pověstí má prý uzdravující moc. V r. 1918 jednomu rolníkovi ze Spálova onemocněla pětiletá dcera Anička. Přivolaný lékař prý si nevěděl rady a připravoval rodinu na smrt. Aniččina starší sestra Marie se modlila k Panně Marii, aby její sestru zachránila. Sama šla ke skále pro zázračnou vodu a přinesla ji horečkou trpící Aničce. Aničce přiložili obklady z této vody a trochu vody vnutili Aničce do úst. Anička se zázrakem uzdravila. Místní lidé přičítají její uzdravení přímluvě Panny Marie ve Skále.

Když sedíte před skálou a za zády Vám šumí les a řeka Odra, opravdu máte pocit, že jste na posvátném místě. Je tam krásný vzduch i klid. Chvíli jsme takto seděli, popíjeli vodu z jeskynního pramene a mlčeli. Místo vnáší klid do Vašeho srdce a mysli, ale vůbec klidné není. Za krátkou půlhodinu se u pramene vystřídá spoustu turistů a cyklistů. Každý přijde, napije se pramene, chvíli posedí a pak pokračuje ve své cestě. 

Také my jsme se pak zvedli a šli se projít kolem nedalekého hotelu a chatek, které k hotelu patří. Ano, v této krásné krajině lze strávit i dovolenou. Pro ty, kteří nepotřebují hotel nebo chatku, je tu také autokemp. Prošli jsme se tedy kousek lesem. Pak jsme si před hotelem poseděli u kávy a svačinky. Znovu jsme se ještě vrátili k Panně Marii, nabrali jsme vodu do lahví, abychom vzali také domů. A protože bylo nádherné počasí, na chvíli jsme ještě zuli boty a chvíli se brouzdali v chladné Odře. První výlet se nám vydařil a moc se nám líbil.

Druhou srpnovou neděli jsme nemuseli jet nikam daleko. Zvolili jsme si za cíl Raduň nedaleko Opavy.  Je to obec, která je od nás vzdálena jen 15 minut jízdy autem, a přesto jsme tam nikdy nebyli. 

Raduň je oblíbeným turistickým cílem především těch, kteří mají rádi zámky a zámecké zahrady. Státní zámek Raduň, který stojí na návrší obce, byl původně středověkou pevností asi z r. 1320. V 16. století byl přebudován na renesanční zámek, později prošel ještě barokními úpravami a nynější podobu získal až v 19. století. K zámku patří krásný zámecký park a také oranžérie s okrasnou a bylinkovou zahradou. Bylo horké nedělní odpoledne a my jsme neměli v plánu ani tentokrát zámek navštívit. Chtěli jsme se projít parkem a okrasnou zahradou.

Zámecká novoklasicistní oranžérie z let 1825 až 1826 se nachází 100 metrů od zámku. K objektu s vysokými okny přiléhal rozlehlý parter, ve kterém jsou  citrusové dřeviny, vavřínové a palmové stromy, ale i další cizokrajná a domácí vegetace. Právě od loňského léta zpřístupnili nově také okrasnou a bylinkovou zahradu se sadem.  Procházka mezi růžemi, okrasnými keři a bylinkami se nám moc líbila. Pak jsme se prošli ještě přilehlým zámeckým parkem. Tato procházka vede kolem Raduňských rybníků. Také tento výlet se nám moc líbil a vydařil.

Poslední srpnový víkendový výlet, který jsme stihli, byl do ostravské zoo. O ostravské zoo snad není třeba moc psát. Navštěvujeme zoologické zahrady rádi a ostravská je jedna z nejhezčích. Pokud tam jedete třeba za dva roky, vidíte kus udělané práce. Zoo se stále vylepšuje. Kromě fauna části má nyní také botanický park. Je tam plno různých stezek, na kterých sice neuvidíte zvířata, ale krásně se projdete a načerpáte spoustu pozitivní energie.  

Zvolit si můžete podle libosti: Cestu vody, Cestu lesa, Cestu stínu nebo Mokřady. My jsme zvolili procházku hlavně kolem zvířecích výběhů. Chtěli jsme vidět mláďata, která se v tom roce narodila, a to se nám podařilo. Našemu Vašíkovi se samozřejmě nejvíc líbilo hroší mládě a já jsem neuměla odtrhnout oči od šimpanzího mimina v nádherném pavilonu Evoluce. Pokud jste v ostravské zoo ještě s dětmi nebyli, myslím, že by se Vám tam mohlo líbit. Menší děti najdou zálibu také v dětském koutku, na statku nebo na různých dětských hřištích. Za krásného teplého počasí je nedostanete z vodního dětského hřiště.

Musím říct, že jsme si všechny naše srpnové výlety po našem kraji užili a už se těšíme na další.

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10