Tento způsob léta zdá se mi poněkud nešťastným je výrok, který bohužel přesně vystihuje nevyzpytatelnost letošního léta. Kdo si naplánoval čtrnáct dní v kempu, toho lituji už předem. Sám se rozhoduji kam vyrazit dle počasí s jednodenním předstihem, ale bohužel ani to často není směrodatné. Takže do batohu putovala pro jistotu pláštěnka a svetřík.

Vydal jsem se na Vysočinu, což je sám o sobě kraj počasím proměnlivý, ale letošní léto asi vynechalo a jaro se překulilo rovnou do podzimu. Už pouhý pohled na pravidelné dopravní spojení do Lipnice nad Sázavou rozhodnul, že pojedu autem. Sobotní autobusové spojení s odjezdem v 10.00 z Roztyl a dvěma přestupy s příjezdem v 19.23 hovořilo samo za sebe. Hodilo se leda pro hospodské typy, kteří se na cestu potřebují trochu vyspat a v místě příjezdu je láká akorát hotýlek s vychlazeným pivem. Pro turisty mého typu je auto nutnost, případně ještě mohu chodit jako za dob Karla Hynka Máchy pěšky.

Děkuji, ale cesta po dálnici by už ani pro Hynka nebyla pokoukáním. Haškův kraj je nedostupný, ale alespoň nepotkám řízkaře na každém kroku, pomyslel jsem si. Kromě Haškova rodného domku a místního hradu, který je, světe div se, téměř nejrozsáhlejším u nás (samozřejmě po matičce Praze a asi Českém Krumlově) mě především lákalo najít v nedalekých zatopených lomech reliéfy představující ucho, oči a ústa. Vytesala je tam nedávno skupina mladých kameníků na paměť špiclování za bývalého režimu.

Reliéfy ale nebyly pohromadě, nýbrž každý se nacházel na skále u jiného lomu. Nebylo snadné k nim najít cestu, avšak při dohledání jednotlivých lomů jsem už reliéf nepřehlédl, neboť velikost činila přibližně tři metry. Jako první jsem se vydal po označené cestě směrem k lomu s uchem. Tento památník odposlechu byl nazván Bretschneidrovo ucho. Název je podle tajného policisty z Haškova románu Dobrý voják Švejk. Jak jsem se doslechl, tak ušní boltec vytesala skupina nadšených kameníků pod vedením výtvarníka Radomíra Dvořáka z Havlíčkova Brodu. Odměnou jim byla lahev alkoholu, kterou jim věnoval místní hajný. Pokud se vám nechce chodit až k lomu, je dokonce v lipnickém hostinci vystavený sádrový model ucha, který sloužil jako předloha (je v měřítku 1:6).

Už jsem byl promoklý jak se říká na kost, protože igelitová pláštěnka se mi při cestě lesem začala trhat, ale přesto jsem se vydal k dalšímu lomu, tentokrát k ústům pravdy. Ta našla inspiraci v reliéfu Bocca della Verita nacházejícího se v římském kostelu. Ústa mi dala opravdu zabrat, klopýtal jsem přes kořeny stromů a cesta se mi už zdála nekonečná. Povedlo se mi na chvíli i zabloudit, protože jsem dlouho nemohl najít další značku. Lesních cest vedlo kolem více, ale vrátil jsem se a napodruhé našel tu správnou. Promočený a vyčerpaný jsem se jal hledat cestu k poslednímu lomu s názvem Zlaté oči. Když jsem lom objevil, byl jsem už tak vyčerpaný, že jsem odložil plánovanou návštěvu lipnického hradu a zaplul jsem do nejbližší hospůdky. Na začátku jsem se domníval, že část cesty budu moci projet autem, ale po zapadnutí v bahně jsem byl rád, že jsem se z místa vysoukal.

Raději jsem tedy zaparkoval přímo v Lipnici. Kdybych pokračoval, musel by mě už asi vytahovat jedině traktor, ale toho bych se v tom lijavci jen tak nedočkal. Byl jsem rád, že vše dobře dopadlo, ale vážně nevím, jaké roční období si má člověk vybrat, když chce půl dne chodit lesem, ovšem neomotán v igelitu. Lomy a reliéfy za podívání stály. Patronem tohoto Národního památníku odposlechu je Richard Hašek, vnuk spisovatele Jaroslava Haška. Všechny reliéfy jsou  k shlédnutí celoročně 24 hodin denně a zdarma, neboť jsou ve volné přírodě dostupné komukoli, kdo k nim váží cestu. Po kom jsou pojmenovány Zlaté oči jsem nevypátral, takže můžete pátrat a připojit své komentáře.

Autor:pppeettrr