Velhartice a tajemno

Milovníkům Šumavy a Pošumaví jistě není třeba Velhartice představovat – malebná obec v okrese Klatovy je vyhledávaná především turisty, kteří chtějí navštívit známou středověkou zříceninu hradu Velhartice. O obci i zřícenině hradu se můžete dozvědět více z článku, který jsem již v minulosti psala zde: Velhartické zastavení.  Zbývá se jen podrobněji zmínit ještě o jednom místě, které stojí za návštěvu – tím místem je hřbitovní kostel sv. Maří Magdalény, označovaný jako záhadný, tajemný a někdy dokonce řazený mezi nejděsivější místa u nás...

Hřbitovní kostel sv. Maří Magdalény nenajdete přímo v obci, ale v polích nedaleko ní. Značně chátrající svatostánek z roku 1373 je téměř o století starší než velhartický hrad. Svou současnou gotickou podobu získal při přestavbě začátkem 16. století, kdy byla přistavěna severovýchodní předsíň s tzv. diamantovou (sklípkovou) klenbou. Poté byl ještě významně upravován v 19. století. Během let komunistického režimu značně zchátral, několikrát byl vykraden a vnitřní zařízení poničeno. Dnes je kostel chráněný jako kulturní památka, o jeho opravy se stará od roku 2009 Občanské sdružení na záchranu kostela sv. Maří Magdalény ve Velharticích. Díky němu dostal kostel v havarijním stavu nejprve novou střechu a probíhají další opravy a rekonstrukce. Pro veřejnost se ale velhartický svatostánek otevírá jen výjimečně.

Ke kostelu vede asfaltová cestička lemovaná břízkami, můžete sem dojet autem a zaparkovat přímo před hřbitovní branou. Nikoho z návštěvníků by při pohledu na kostel a hřbitov ani nenapadlo, že toto místo bylo Karlu Jaromíru Erbenovi inspirací k napsání balady Svatební košile ze známé Kytice. Zajímavé je, že na štítu kostela se objevuje několik zvláštních skvrn v podobě smutné ženské tváře, která nezmizela ani pod novou fasádou... Podle místní legendy jde o dívku, která byla před mnoha lety zavřena do kostela s umrlcem – ten byl oživen magickým rituálem a balada o mrtvém vojákovi a vyděšené nevěstě byla na světě (a v učebnicích literatury – pamatujete, jak mrtvého vojáka oživil jeho sok v lásce, kterého vojákova milá odmítala? Pomstil se jí tím, že vyvolal mrtvého z hrobu, ten si pak pro svou dívku došel. Naštěstí dívku ze spárů mrtvého zachránily modlitby). Negativní energie uvolněná při vzkříšení mrtvého údajně zůstala na hřbitově a projevuje se také na zmíněné fasádě. Podle jiných se ale na fasádě objevuje tvář dívky, která zahynula při dopravní nehodě na nedaleké silnici.

Místem s údajně největší negativní energií je boční vstup do kostela. Aby se působení negativních sil zmírnilo, je v tomto místě vsazen do dlažby žulový kříž, který na sebe špatné energie váže. Podle jiné pověsti je kříž v podlaze na připomínku dávné události z dob, kdy tu stál původní dřevěný kostelík. Do něj se ukryli osadníci před lupiči, ti ale kostel zapálili a uvnitř všichni uhořeli. A to je údajně další důvod negativní energie.

Někteří citlivější návštěvníci tohoto místa prý tvrdí, že tu opravdu pociťují negativní energii. Někoho bolí hlava, někdo má stísněný pocit, někomu se až dělá špatně. Podle některých ve zdech kostela sídlí samo zlo… S manželem jsme tu naštěstí podobné pocity nezažili a místo jsme si mohli nikým a ničím nerušeni prohlédnout.

Při nedávné návštěvě jsme měli opravdu štěstí: mohli jsme alespoň přes mříže obdivovat vystavený původní třídílný gotický oltář, nazývaný „Velhartická archa“. Je umělecky i historicky velmi cenný, a tak není divu, že ho koupilo v roce 1902 do svých sbírek Národní muzeum a od roku 1949 je ve sbírce Národní galerie, vystaven v Anežském klášteře. Oltář pochází z let 1490 -1500 a jedná se o jediný kompletně zachovaný pozdně gotický skříňový oltář v Čechách. Hlavní oltář byl skládací „archa“, stojí na podstavci na jehož přední části je namalovaná tvář Ježíše Krista obtisknutá do roušky, kterou mu na křížové cestě podala Veronika. Roušku s tváří nesou dva andělé. Na samotném oltáři jsou zobrazeny výjevy ze života Panny Marie. Oltář byl původně určen pro kostel Narození Panny Marie na velhartickém náměstí a do kostela sv. Maří Magdalény byl přemístěn v roce 1772. Vyrobili ho neznámí řezbářští mistři. Obdivovat ho dnes můžeme vlastně jen díky prodeji Národnímu muzeu – vzhledem k tomu, že byl kostel v minulosti několikrát vyrabován zloději, byl by jeho osud zpečetěn...

I když třeba nepatříte mezi fanoušky záhad a tajemna, výlet do Velhartic vás nemůže zklamat. Od kostela je pěkný výhled na Velhartice a zříceninu hradu. Mystické místo má své kouzlo i pro „obyčejné smrtelníky“.

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10