Výlet do Mostaru

Při jednom našem pobytu na jihu Chorvatska jsme si koupili výlet do Bosny a Hercegoviny do města Mostar. Malý autobus se zaplnil asi dvaceti cestujícími – Čechy a Slováky. Na hranicích nás delegátka upozornila, že asi budeme čekat déle na odbavení. Bosenští celníci prý nechápou, proč po rozdělení Československa jezdí Češi a Slováci na výlety v jednom autobuse.

Zřejmě to berou podle sebe. Zde by si obyvatel Bosny a Hercegoviny nesedl do autobusu se Srbem. Dříve jim to nevadilo, ale po občanské válce a rozdělení bývalé Jugoslávie se k sobě chovají jako cizinci. Takže asi po hodině čekání a s nechápavým výrazem v obličeji konečně celník zvedá závoru a my pokračujeme v cestě do Mostaru.

Naše první zastávka byla v „tureckém“ městečku Počitelj. Je to malé středověké městečko založené králem Tvrtkem I. asi v roce 1444. Jádro pevnosti je středověké, ostatní stavby pocházejí z dob Osmánské říše. Je zde vidět směsice vlivů Orientu a Středomoří. Dříve to bývalo oblíbené výletní místo, řadilo se mezi nejpůvabnější muslimské městečko v bývalé Jugoslávii. Turci si zde v šestnáctém století vybudovali obchodní středisko s pozoruhodnými stavbami. Je to například mešita Hadži Aliho s nádherným kamenným dekorem a vnitřní malířskou výzdobou.        

Za zmínku stojí i hodinová věž, symbol muslimských obcí. Největší památkou je zámeček Gavrana Kapetanovice s oddělenými částmi pro ženy a muže, společné bylo pouze nádvoří. Bohužel při občanské válce v devadesátých letech minulého století byla obec ostřelována Srby a potom téměř zničena Chorvaty. Větší část městečka je již zrekonstruována a v létě se tu zastaví dost turistů. Po krátké prohlídce jsme pokračovali podél řeky Neretvy do Mostaru.

Vjíždíme do města. První, co uvidíme, jsou rozstřílené domy. Není to moc hezký pohled, ale delegátka nás ujišťuje, že dále už to bude úplně jiné.  A měla pravdu. Občanská válka zde byla ukončena koncem roku 1995. Velkou většinu obyvatel tvoří Bosňáci a Chorvaté, Srbové jsou v menšině. A aby mezi sebou neměli další spory, tak na jednom břehu řeky Neretvy žijí Bosňáci a Chorvaté a na druhém Srbové.  

Přes řeku je několik mostů. Srbové ale ani jeden nevyužijí třeba celý život. Nemají důvod chodit na druhou stranu k Bosňákům. Prý i fotbalové kluby jsou v Mostaru dva – jeden chorvatský a druhý srbský. Jejich zápasy budou určitě dost tvrdé.

Symbolem města je Stari most, který byl v roce 2005 zapsán na Seznam světového kulturního dědictví UNESCO. Oblouk mostu je široký 28,7 metru a vysoký 21 metrů nad hladinou vody. Věže na okrajích mostu dříve sloužily strážcům, ukládala se zde munice. V létě se tu potkáte s davy turistů. Všichni jsou totiž zvědaví na místní atrakci – skoky z mostu do řeky Neretvy. Mladí muži nejprve obejdou přihlížející lidi a vybírají peníze. Když usoudí, že mají dost, tak za bouřlivého potlesku skočí z mostu. Bohužel někteří přecenili své síly a zahynuli zde.

Od mostu pokračujeme do mírného kopce a přicházíme ke starému bazaru. Je to ulice plná krámků a řemeslných dílen. Dá se tu koupit úplně všechno – obrazy, koberce, starožitnosti.. . Pokud si zde vše prohlédnete, případně nakoupíte, tak můžete navštívit mešitu Koski-Mehmed Paskás Mosque. Stavba pochází z roku 1617 a je přístupná turistům. Po spirálovém schodišti (89 schodů) je možné vystoupat na minaret. Je odtud hezký pohled na město.

Když jsme se pokochali pohledem dolů, tak jsme vyrazili ještě k mešitě Karadjozbeys Mosque, která je prý nejvýznamnější budovou islámské architektury v Bosně. Stavba pochází z roku 1558 a navrhl ji významný turecký architekt Sinan. Stavěli ji ale dalmatští zedníci. Tato mešita není přístupná veřejnosti, tak jsme si prohlédli přilehlý hřbitov. Náhrobky zde mají pro nás velmi neobvyklé tvary. Podle dat úmrtí jsme zjistili, že je zde pochováno mnoho obětí občanské války v bývalé Jugoslávii. Zajímavou památkou je také krásně opravený katolický kostel. Je nepřehlédnutelný díky třicetimetrové věži. Stojí už mimo staré město.

A tak pomalu končí naše prohlídka města Mostaru. Plni dojmů nastupujeme do autobusu a vydáváme se na cestu zpět. Pořád před sebou vidím ten nádherný pohled s mešitami a orientálním tržištěm. Potom stačí otočit hlavu na druhý břeh řeky Neretvy a tam se tyčí do výšky symbol křesťanství – krásný kostel. Žijí tu vedle sebe dva úplně odlišné světy. Tak jim držím palce, ať to tak vydrží hodně dlouho.

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10