Výlet s kamarádkou na hory

S mou kamarádkou jezdíme velmi často na hory. Jeden den jsme se dohodly a rozhodly, že si vyrazíme na méně navštěvovanou horu v Beskydech a to na horu Travný. Tuto horu moc nikdo nevyhledává, neboť se jde pořád strmě do kopce a navíc nahoře není žádná chata ani podobné zařízení.  Ovšem na vrcholu je výhled krásný a proto jsme se uprostřed zimy vypravily zrovna tady.

Byla sobota ráno, ručička na teploměru ukazovala něco kolem -20 °C, ale my jsme se přesto ráno sešly na nádraží, abychom vyjely na výlet. Obě jsme se hodně těšily, kdybychom jenom věděly, co nás ten den čeká a potká. Hodinku jsme jely autobusem a pak jsme nadšeně vystoupily. Většinou na cestách bývají značky podle barev, kde která hora je a kudy se vydat. Tentokrát jsme nenašly jedinou značku na tu naši vybranou horu – Travný. Ovšemže jsme to nevzdaly a začaly se ptát po okolí. Nakonec nám jeden starší pán poradil, jak se k hoře vydat. Také nás ale varoval, že je to velká fuška a štreka. My jsme se ale nebály. Vydaly jsme se směle vstříc nepoznané hoře. Když jsme vyšly první kousek, překvapilo nás krásné sluníčko a velké teplo. Rozhodně větší než dole. Potom ovšem nastala ta fuška. Asi tři hodinky jsme šly pořád strmě do kopce a zároveň se brodily sněhem, který jsme měly snad až po stehna. Na některých místech se sníh dokonce propadal. Musím říct, že jsme byly doopravdy zničené.

Byla to cesta bez konce. Navíc všude visely varovné cedule – Pozor medvěd, rys a vlk. Byly snad co kousíček. Cestou jsme potkaly snad dva lidi. Asi po třech hodinách nastala příjemná rovinka, ovšem sníh po stehna byl stále. Šly jsme asi další hodinu a půl, ale to už se nám zdálo divné, a tak jsem začala pochybovat, že jdeme dobře. Ale dodržovaly jsme přesně značku. Za chvíli jsme ale došly k jiné značce, která nám ukazovala, že se od vrcholu Travného vzdalujeme a tak jsme další hodinu a půl šly nebo spíše se brodily zpátky. Byly jsme zničené, neboť jsme nakonec zjistily, že jsme cedulku vedoucí na vrchol přešly, protože byla schovaná pod zasněženou větví. Zničeně jsme došly na vrchol a pouhou chvíli se kochaly nádherným výhledem. Musely jsme totiž rychle zpátky, protože se blížil večer a začalo se rychle stmívat. V lese nastalo podivné ticho a my jsme dolů skoro běžely. Jakmile jsme došly dolů, už byla úplná tma. Do nedalekého obchodu u autobusové zastávky jsme si šly koupit jídlo a zastavily se na záchod v jedné hospůdce. Poté jsme hodinu musely čekat na autobus, protože nám všechny ostatní ujely. Zima byla ukrutná. Mé kamarádce navíc začalo téct do bot a měla v nich zmrzlé kusy ledu. V autobuse si stěží sundala boty.

A tak končil náš celodenní výlet. Ráno v šest hodin jsme vyjely a doma jsem byla po desáté hodině večer. Druhý den nás bolelo snad všechno, ale zvláštní je, že ani jedna z nás nebyla nakonec nemocná.

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10