Z kolejiště na sochy

Našeho pokračování po sochách Michala Olšiaka jsem se dočkala poměrně brzy. Už jsem nečekala, že bychom  mohli letos nějakou sochu navštívit. Myslela jsem, že nám počasí už žádný výlet nedovolí, ale naštěstí jsem se spletla a 28. října, kdy všichni slaví státní svátek, na nás vykouklo sluníčko.

Říkala jsem si, když už pojedeme na sochy, tak bychom se mohli stavit do modelového království v domě kultury ve Žďáru nad Sázavou. Z infocentra v Třebíči jsem si totiž odvezla kartu, kde byly volné vstupenky a na modelové kolejiště mají nárok 2 děti do 10 let platné do konce roku. U nás v infocentru tuto kartu nemají a kdyby měl někdo zájem, tak pokud ji nesežene v infocentru, tak jsem je viděla v kolejišti - mají je naproti pokladně na lavici s návleky.

Kolejiště se stalo naší první zastávkou. Výjimečně měli otevřeno, jinak otevírací doba je pouze o víkendu. Kolejiště o ploše 55 m2 obsahuje i stavby jako Zelenou horu, hrad Pernštejn, hotel Ski a další. Každých 30 minut se kolejiště ponoří do tmy, auta, vlakové nádraží a další prvky se rozsvítí. Vynikne i rožnění masa. Některé postavičky se náznakově pohybují, semafory začnou blikat a závory se sklápějí, když se blíží vlak, tatínek si fotí svoji rodinku u sochy Mamuta.

Je zde spoustu miniatur - lidé na nádraží, zvířata, tábor, rodinné domky se zahrádkou, hasiči zachraňující hořící les, kombajn na poli. Nikoho asi nepřekvapí, že místní nádraží je v kolejišti největší. Jsou zde vlaky nákladní a osobní, nechybí mezi nimi Pendolino a jeden vlak, který na zastávkách otevírá dveře. Při prohlídce na vás čeká i zajímavé vyprávění a informace. Při takové zábavné prohlídce se zasmějí i dospělí.

Po prohlídce jsme se vydali k sochám, které jsou nejdále a to k Houbám, do obce Fryšava ke stejnojmennému penzionu. Jelikož nevím, kdy se opět k těmto sochám podívám, fotím si je samotné a pak ani nechybí naše fota se sochami. Poté jsme sjeli do blízké obce Tři Studně, kde jsme navštívili Hejkala, v lyžařském středisku Káně a u osady Yukon Výra a Krbového mužíka schovaného v altánu. Mužíci mají být dva, tak se domnívám, že ten druhý potřeboval opravu.

Naše cesta směřovala do Nového Města na Moravě k hasičské zbrojnici, kde stojí socha sv. Floriána. Než jsme k ní dojeli, stavěli jsme se v obci, která je těsně nad městem a to v Maršovicích. Shodou náhod jsem se totiž na stránce, kde jsou uvedeny všechny sochy, dozvěděla o nové - sedícím Buddhovi, a tak jsem začala pátrat. To, kde ji najdu, mi řekl osobně do telefonu sochař, který ji tvořil, když jsem zavolala do galerie. Můžu říct, že jsme měli štěstí, že jsme ji našli. Zaparkovali jsme vedle benziny, přes plot jsou stavebniny. Buddha je na soukromém pozemku majitele stavebnin a dostala jsem se k ní přímo přes otevřená vrátka. Před vyfocením jsem požádala majitele o svolení s jejím vyfocením. Dá se ale k ní dostat i jinak. Buď přes stavebniny nebo ulicí níže a tam po chodníčcích k soše. Vím její GPS, jinak informace jsou na stránce s ostatními sochami.

Po cestě domů jsme nevynechali ani Strom v Poděšíně, zvaný brokolice.

Jsem ráda, že mám všechny sochy na naší Vysočině kompletní. Po cestě do Žďáru pravidelně potkáváme Draka v Ronově a Koně s povozem v Hamrech nad Sázavou, ale ty mám vyfocené už z dřívějška, stejně tak Jelena, Želvu, Raka, Gryfa a Čertův stolek.

Sochy jsou všechny moc hezké se všemi detaily. Jsem ráda, že se sochy rozrůstají, už se těším na další putování.

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10