Za Patem a Matem do Litomyšle

Na začátku prázdnin jsem si dala závazek, že syna vytáhnu každý týden na pořádnou dlouhou procházku nebo na nějaký výlet, aby neseděl jen doma u videa. Blížil se konec prázdnin a zjistila jsem, že jsme žádný výlet spolu ještě nepodnikli. Týden byl na táboře. V tom největším vedru jsme chodili každý den k mým rodičům do bazénu, na výlet nebyla vůbec chuť. Splnila jsem mu tedy přání a jeli jsme spolu s babičkou a dědou do zoologické zahrady. Den se nám velmi vydařil, Vašík byl moc spokojený a já jsem si říkala, že bychom mohli spolu ještě něco podniknout.

Vždycky jsem se chtěla podívat do Litomyšle. Každý rok si kupuju kalendář s hrady a zámky nebo tipy na výlety po ČR. V žádném kalendáři nechybí obrázek z Litomyšle, ať už jsou to klášterní zahrady nebo zámek. Jet 200 km autem na jednodenní výlet se mi nechtělo, ale pořád mě něco nutilo vyhledat si, co vše je tam možné navštívit.

Za Patem a Matem do Litomyšle Pak mi do očí blikla upoutávka na výstavu Pata a Mata v regionálním muzeu v Litomyšli. A bláznivý nápad byl rázem na světě. Manžela bych na takový výlet neumluvila, sama tak daleko autem se bojím, tak jsem jen tak z blbosti mrkla na spoje vlakem. A světe div se, ono to nebylo až tak složité cestování. Sice delší než autem, ale Vašík rád cestuje vlakem. Zmínila jsem se před sestrou, že mám takový bláznivý nápad jet kvůli Patovi a Matovi tak daleko. Nezapomněla jsem dodat, že samozřejmě koukneme i jinam, už jsem měla připravený program. A ona se rozhodla, že se k nám přidá. Objednat jízdenky přes internet je otázka 5 minut, takže plán výletu byl na světě.

Vyrazili jsme z Opavy vlakem do České Třebové. K naší radosti jsme neměli vůbec žádné zpoždění, krásně jsme stihli autobusový spoj do Litomyšle. Nejdřív jsme zamířili do rodného bytu Bedřicha Smetany, který se nachází v bývalém zámeckém pivovaru. V infocentru nás nasměrovali ke správnému vchodu. Bohužel se tam nemohlo fotit, nemám tedy co k článku přiložit, ale samotná prohlídka stála za to.

Nejprve jsme se usadili na židle do jinak prázdné místnosti s bílými zdmi. A spustila se nádherná asi 13minutová multimediální expozice. Po tu dobu, co jsme poslouchali hudbu ze Smetanových skladeb (např. úryvky z Prodané nevěsty, Vltavy, Blaníku), na stěnách se objevovaly stromy, které náhle tvořily krajinu, postavičky, které tančily, řeka, po které chlapec pouštěl lodičku… Tu jsme viděli Národní divadlo v Praze, za chvíli zase vesnici, kde probíhala nějaká veselice. Ani popsat se to nedá. Bylo to nádherné.

Po ukončení jsme se šli tedy podívat do dvoupokojového bytu. Tam jsme si pustili mluvenou nahrávku. Chlapec, Bedřich Smetana, nám vyprávěl o svém dětství, studiu, vztahu k hudbě, skládání hudby. Slyšeli jsme příběh o jeho tvorbě od počátků až po jeho úspěchy, příběh o jeho soukromém životě až po jeho problém s hluchotou. A u toho jsme si prohlíželi fotografie na zdech, dobový nábytek, jeho osobní předměty. Návštěva tohoto muzea předčila mé očekávání, opravdu se nám tam moc líbilo.

Poté jsme jen přešli cestu do dalšího muzea. To jsem vybrala pro Vašíka – muzeum domečků, panenek a hraček. Ani tam jsme nebyli zklamaní. Viděli jsme tam toho opravdu hodně. Muzeum, jak už název napovídá, je zaměřeno hlavně na panenky, jejich pokojíčky a domečky. Viděli jsme panenky z různých zemí, různě staré. Viděli jsme spoustu starých „hracích“ hraček, některé byly dokonce ještě funkční. Nechyběla sbírka autíček. Paní, která se o muzeum starala, nám sem tam podala i výklad k některým vzácným kouskům. A všimli jsme si, že dámy, které se přijely také na tu krásu podívat, se zúčastnily hry a hledaly po muzeu několik schovaných postav, aby splnily úkol, našly všechny a dostaly odměnu. My jsme jen postřehli, že mezi těmi hledanými postavičkami byla třeba Červená Karkulka nebo postava Marilyn Monroe nebo prince Charlese (dnešního krále Karla III.). Návštěva muzea nás bavila, moc se nám tam líbilo.

Přiblížil se čas oběda a náš další cíl, regionální muzeum, měl polední pauzu. Vydali jsme se proto na procházku města, cestou jsme navštívili kostel Nalezení sv. Kříže. Prošli jsme se ulicí Josefa Váchala, která je velmi zajímavá. Josef Váchal byl mimo jiné malíř, grafik, ilustrátor a spisovatel. V Litomyšli nějakou dobu žil a podle něj je pojmenovaná právě tato ulice. Studenti vyzdobili v roce 1998 domy v ulici sgrafity s výjevy podle dřevorytů Váchalova Krvavého románu.

Došli jsme až na Smetanovo náměstí, zašli jsme si na oběd, ať se na další část dne trošku posilníme. A pak už jsme se vydali do známých klášterních zahrad. Tady byla procházka poněkud krátká, protože zahrady nejsou nijak velké. Na chvíli jsme poseděli na lavičce a nasávali příjemnou letní prázdninovou atmosféru. A na závěr našeho programu jsme zavítali do Regionálního muzea. Nešli jsme na klasickou prohlídku místních expozic, ale navštívili jsme jen obě aktuální výstavy:

O umění kuchařském – výstava byla uspořádána při 200. výročí vydání Domácí kuchařky Magdaleny Dobromily Rettigové. Mohli jsme si tedy prohlédnout, jak tehdy vypadal svět hospodyněk. V jakém nádobí připravovaly pokrmy, jaké recepty v té době vznikly. Výstava byla doplněna o modely šatů, které předváděli studenti zdejší umělecké školy. Nebyly to jen ledajaké šaty, byly vyrobeny čistě z přírodních materiálů jako jsou bylinky, slupky cibule, květiny… Jednotlivé modely měly představovat ingredience do polévky. Bylo to moc zajímavé. Bohužel ani tady se nesmělo fotit, tak se o náš zážitek nemůžu podělit.

Pat a Mat – konečně jsme se dostali tam, kde celý ten nápad na výlet vzešel. Interaktivní výstava o českém seriálu s nešikovnými kutily byla moc hezky připravená. Hned na začátku výstavy bylo přichystáno takové malé kino, kde si mohli malí i velcí diváci posedět a koukat na pár dílů Pata a Mata. Na velkých cedulích jsme se dočetli o historii vzniku filmu, pak dílů do Večerníčku.

Seznámili jsme se s tím, jak vznikají animované, kreslené nebo loutkové pohádky. Pro děti byly přichystány magnetické tabule, kde si mohly podle libosti připravit obrázek z pohádky. K dispozici byly také kostky ke skládání, omalovánky k vybarvování nebo třeba papíry, pastelky na tvorbu vlastních obrázků. Viděli jsme i pár rekvizit z pohádky. Vašík si třeba zkusil podle obrázku z dílu Autodráha smetákem posouvat autíčka na pokažené autodráze. Výstava nebyla nijak velká, ale bohatá na zajímavé informace a velmi pěkně připravená.

Naše návštěva Litomyšle se chýlila ke konci. Ještě nám zbýval nějaký čas do odjezdu autobusu, tak jsme si zašli do cukrárny na odpolední kafíčko. Vynechali jsme návštěvu zámku, viděli jsme ho jen zvenčí. Také do Portmonea – muzea Josefa Váchala už jsme nedošli. Máme důvod navštívit toto krásné město zase někdy příště.

Palka - čtenářka
ChytráŽena.cz

Tento článek také můžete