Už dříve jsem tu psala o některých zaniklých šumavských osadách. V tomto pohoří bohužel není nouze o ty, kde se čas už navždy zastavil…

Jednou z takových osad je Hůrka, dnes turisty velmi vyhledávané místo – mimo jiné i proto, že leží v polovině cesty k dalšímu hojně navštěvovanému turistickému cíli, kterým je jezero Laka. Pro mě je cesta sem už celkem srdeční záležitost… Tohle místo jsme totiž s manželem navštívili krátce poté, co bylo po sametové revoluci znovu zpřístupněno pro veřejnost (od 50. let minulého století tu byl zřízen vojenský prostor s nemožností vstupu, stejně jako v mnoha dalších příhraničních obcích).

Sklářskou osadu Hůrka (německy Hurkenthal) založil v roce 1732 při sklářské huti Hafenbrädlů majitel skláren Georg Christoph Abele a toto místo bylo také známé jako Česká Huť. Nedaleko byla zhruba o třicet let později založena nová sklárna s názvem Nová Hůrka, a tak původní obec dostala název Stará Hůrka. Žilo zde kolem dvou stovek obyvatel, převážně sklářů, sklářských pomocníků a lesních dělníků. Stál tu kostel sv. Vincence Ferrerského a hřbitovní kaple sv. Kříže, kterou nechal postavit Georg Christoph Abele jako rodinnou hrobku v roce 1820. Bylo zde pohřbeno celkem 26 členů sklářských rodin Abelů a Hafenbrädelů (jako první tu pochovali v roce 1832 Marii Zuzanu Hafenbrädlovou, která byla vdovou po majiteli bavorské Železné Rudy). Mezi pohřbenými byl také otec Karla Klostermanna, známého „spisovatele Šumavy“. Josef Klostermann byl totiž rodinným lékařem rodu Abelů. Pohřbení byli uložení v dřevěných rakvích s prosklenou horní částí.

Ještě před začátkem II. světové války byla obec i její okolí oblíbeným výletním místem. Cílem bylo především již zmiňované jezero Laka: nejmenší šumavské ledovcové jezero. Ve Staré Hůrce se mimo jiné nacházel hostinec, hotel U jezera Laka, pošta nebo dokonce zámeček. Po konci II. světové války odsud bylo původní německé obyvatelstvo vysídleno a všichni ostatní (tedy noví osídlenci) museli pak odsud odejít v roce 1952 z důvodu začlenění obce do vojenského újezdu Dobrá Voda. Železná opona spadla a obec byla stejně jako většina dalších obcí v okolí zcela zničena. Dochovala se pouze hřbitovní kaple sv. Kříže – její „štěstí“ bylo, že sloužila pohraničníkům jako dělostřelecká pozorovatelna. Jinak ale bohužel moc radostný osud neměla: vojáci z nedaleké posádky ji zdevastovali a opilí všechna mumifikovaná těla vynosili v rakvích ven a udělali si z nich terče. Někteří z opilců se pokoušeli s mumifikovanými těly tančit – poté ale prý všichni do několika měsíců zemřeli na infekci…

V současné době můžete obdivovat opravenou kapli, která byla znovu vysvěcena v roce 2003. I její okolí je pietně upraveno: vedle kaple můžete vidět několik náhrobků z bývalého hřbitova a před kaplí torzo kostela sv. Vincence Ferrarského (opravené v 90. letech). Na pamětní desce si můžete přečíst jména lidí zastřelených při pokusu o překročení státní hranice v době totality. Na informační tabuli se můžete dozvědět o historii obce. Ve věži kaple je zavěšen Zvon smíření. Jeho provaz je vyveden ven ke vchodu do kaple a každý může zvon rozeznít jako symbol smíření mezi lidmi. Přiznám se, že zvuk zvonu se na můj vkus rozléhá při současné návštěvnosti až moc často – s nostalgií vzpomínám na doby, kdy jsme tu prakticky nikoho nepotkali a mohli jsme se tu v tichu zastavit…

Hůrka se nachází asi 7 kilometrů východně od Železné Rudy. K bývalé obci vás v její horní části dovede Hůrecká alej – chráněné stromořadí 116 lip a javorů. Nejoblíbenějším výchozím bodem je Nová Hůrka s dnes již placeným parkovištěm. Odtud vede modrá turistická značka (nebo samozřejmě také cyklotrasa) dlouhá zhruba 2,5 km. Většina turistů pak míří dál k jezeru Laka, případně na další místa do okolí.

Věřím, že kdo jednou tyhle končiny navštíví, bude se sem rád vracet – stejně jako už tolik let my.

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10