Zápisky z letošní dovolené 3

Následující den nás tedy čekal výlet do města Písek. Zaparkovali jsme u sportovního areálu a vydali se podél řeky Otavy ke starému kamennému mostu. Ten se bohužel zrovna opravoval a byl na celé dopoledne uzavřen.

Vydali jsme se tedy po nábřeží dál, abychom po novém mostě přešli na druhou stranu a mohli pokračovat do historického centra města. V Písku i okolí bylo natočeno spoustu filmů, mimo jiné: Stříbrný vítr, Měsíc nad řekou, Lístek do památníku. Píseckou filmovou tvorbou provází exteriérová výstava „Písek – město filmu 2012“ na obou nábřežích řeky Otavy mezi starým kamenným mostem a novým mostem. Procházeli jsme kolem obřích filmových postav vytvořených z písku na jedné straně řeky. A na druhém nábřeží nás Pískem a jeho filmy provázely stojany s články o filmech, režisérech a hercích, kteří v Písku točili své filmy, spolu s fotografiemi z těchto filmů. Bylo to velmi zajímavé.

zápisky z letošní dovolené A tak jsme došli až do historického centra Písku, které nás uchvátilo. Nejprve jsme došli na Velké náměstí a Alšovo náměstí. Obě jsou lemována nádhernými starými domy. Všechny uličky vybíhající z náměstí jsou tak krásné a upravené, všechny domy jsou opravené a zachovávají si svou historickou podobu. Došli jsme až k děkanskému kostelu Panny Marie s velkou věží. Bohužel přístup na velkou věž je pouze v každou celou hodinu, a do té jsme se netrefili. Vrátili jsme se na Velké náměstí a vstoupili do Prácheňského muzea. Prácheňské muzeum dokumentuje historii a přírodu Písecka a bývalého Prácheňského kraje. Je rozděleno do několika tématických expozic. V jednom patře jsme mohli obdivovat nerostné bohatství Písecka, pak bylo celé patro věnováno historii od pravěku a doby slovanské, přes počátky hradu a města Písku, doby husitské až po první světovou válku, druhou světovou válku a období komunismu v Čechách. Expozice byla velmi rozsáhlá a můj manžel byl vším tak zaujat, že podrobně četl každý popisek, každou zajímavost, kterou našel, takže my jsme prohlídku muzea s dětmi skončili o hodinu dříve než on, a to přesto, že jsme expozici Ryby a rybářství prošli čtyřikrát. Děti byly uchváceny obrovskými akvárii s kapry, sumci, štikou a dalšími rybami. Méně je už bavilo „Zlato v Pootaví“ nebo „Kulturní tradice Písecka“. V menší expozici „Písecký venkov 19. století“ jsme přece jen zůstali trošku déle, abych mohla klukům vysvětlit, jak se kdysi dávno na venkově žilo. Prácheňské muzeum na nás udělalo obrovský dojem. A po včerejším zklamání z muzea lega, jsme tímto muzeem byli velmi nadšeni. Zatímco manžel ještě stále studoval, vydala jsem se s dětmi na procházku Pískem. Prošli jsme ulicí Fráni Šrámka až ke slavné Putimské bráně. Odtud jsme se pak vraceli zase po nábřeží Otavy zpět ke kamennému mostu a odtud před muzeum, kde jsme čekali ještě dlouhou chvíli, až se manžel dovzdělává. Odpoledne byl již kamenný most přístupný, tak jsme nepřišli ani o procházku po něm. Písek nás uchvátil a večer jsme měli Janě co vyprávět.

Zbýval nám poslední den v jižních Čechách. Rozhodli jsme se zakončit jej v Protivíně a v lázeňském městečku Bechyně. Nejprve jsme dojeli do městečka Protivín, které je na první pohled docela obyčejné. Náměstí je sice velké, ale nikterak nás neuchvátilo. Protivín je známý díky pořadu Toulavá kamera, která lákala diváky do krokodýlí farmy. Od té doby už je krokodýlí farma zvětšena a všechny směrovky Vás tam navedou jako do Krokodýlí ZOO. Nejprve jsem měla šok z neobyčejně vysokého vstupného. 200 Kč stojí vstupenka pro dospělého. Nakonec jsme zaplatili rodinné vstupné a po hodinové prohlídce s odborným, perfektním výkladem, vystřídal šok nadšení. ZOO není velké. Je to jeden dvoupatrový dům, ve kterém se chovají krokodýli. Paní průvodkyně nám vysvětlila, že na světě žije 23 druhů krokodýlů a oni jich mají 22. Poslední druh mají přislíbený do dvou let. V první části zoo se nedalo ani dýchat, jak se kvůli jejich miláčkům udržuje vysoká teplota a vysoká vlhkost, aby měli krokodýli své přirozené podmínky. Ve druhé části byl vzduch mnohem svěžejší, tam chovají krokodýly, kteří potřebují právě chladnější prostředí. Spousta návštěvníků se chodí dívat na jejich nejoblíbenějšího a nejznámějšího krokodýla Kubu. Ten prý obýval své akvárium v přízemí a velmi rád skákal na sklo a děsil návštěvníky. Pak ho po rekonstrukci přestěhovali do většího prostoru do prvního patra a přidali mu samičku. Jak paní průvodkyně řekla, Kuba se urazil a nemluví s nimi. Takových zajímavostí jsme slyšeli víc. Jako například, že někteří krokodýli mají zdeformované tělo, protože před tím, než se dostali do Protivína, byli u chovatelů, kteří s nimi špatně zacházeli, špatně je krmili, a proto došlo k deformaci těla. Viděli jsme i inkubátor s vajíčky krokodýlů, líheň apod. Jak jsem již řekla, výklad byl perfektní a my, návštěvníci, jsme měli ještě spoustu dotazů, na které nám slečna velmi ochotně odpověděla. Nelitovali jsme ani jedné vložené koruny, protože to byl skvělý zážitek jak pro naše děti, tak i pro nás.

Zápisky z dovolené Naši dovolenkovou pouť jsme zakončili v lázeňském městečku Bechyně. Přijeli jsme po obrovském Bechyňském mostě, kde nás vyděsilo, že jedeme po kolejích. On tam totiž jezdí vlak do Tábora. Projeli jsme kolem lázní, do kterých jsme nakonec nedošli. Ne že by se nám nechtělo, ale odradila nás od toho paní z infocentra, která nás nasměřovala jinam. Pro ty, koho by lázně zajímaly, jen dodám, že jsou to jedny z nejstarších lázní v Čechách a léčí se tam artritidy, artrózy, metabolická onemocnění s postižením kloubů, osteoporóza, nervové nemoci, pooperační stavy apod.

My jsme šli do centra Bechyně, které je velmi krásné. Celému náměstí dominuje děkanský kostel sv. Matěje s vysokou vyhlídkovou věží, na kterou jsme samozřejmě opět vystoupili. Vyhlídka z věže je nádherná. Vidíte nejen celou Bechyni jako na dlani, ale také celé krásné okolí včetně onoho železobetonového mostu přes řeku Lužnici. Na náměstí stojí také krásná kašna, která nám v tom parnu udělala obrovskou radost. Trošku jsme si tam osvěžili aspoň ruce. Na konci náměstí stojí také zámek, do kterého jsme se bohužel již nedostali. Poslední prohlídku jsme zmeškali. Ani do zámeckého parku už jsme nestihli zajít. Viděli jsme však jinou zajímavost. Paní z infocentra nás nalákala na prohlídku Bechyňského kláštera, respektive jeho sklepení. Proč právě klášter? V prostorách kláštera jsou stropy s vzácnou sklípkovou (diamantovou) klenbou, která stojí za vidění. Prohlídka pokračuje také do pozdně gotického kostela Nanebevzetí Panny Marie, bývalého františkánského kláštera s barokní poutní kaplí. Celá prohlídka trvala asi 40 minut a byla velmi zajímavá.

Naše putování po jižních Čechách jsme zakončili tedy v Bechyni. Na zpáteční cestě k autu jsme si našli příjemnou cukrárničku s venkovním posezením, a tam jsme si všichni dali obrovský zmrzlinový pohár se šlehačkou. Druhý den ráno jsme sbalili všechny naše věci, rozloučili jsme se s naší kamarádkou a jejími dětmi a vydali se vstříc domovu. A jelikož cesta byla dlouhá, přece jen jsme jednu delší zastávku ještě udělali. Zaparkovali jsme u starých hradeb města Poličky. Prohlédli jsme si náměstí, na kterém se zrovna chystala nějaká akce – stavěly se tam stánky pro prodejce, pódium pro umělce... Našli jsme si hospůdku, ve které jsme zahnali velký hlad a pak se vydali na poslední prohlídku letošní dovolené. Asi neuhodnete? Byla to opět věž. Věž kostela sv. Jakuba, která nabízí nejen zajímavou vyhlídku na město, ale kterou Vás provede průvodkyně a povypráví Vám o tom, jak ve věži kdysi dávno bydlel otec skladatele Bohuslava Martinů i se svou rodinou, protože měl na starosti zvony kostela. Ty už dneska nefungují, ale zavěšeny tam stále jsou. Vyprávění průvodkyně bylo opět velmi zajímavé. I náš Honzík, který opět protestoval proti chození po schodech, které bylo tentokrát velmi náročné, měl z vyhlídky nakonec radost a dokonce si i z výkladu něco zapamatoval. A to už byl opravdu konec naší dovolené. Pak už nás čekala jen cesta domů.

Teď sedím u stolu, třídím nakoupené pohledy, posbírané vstupenky a letáčky a píšu si svůj cestovní deník. Hned napíšu taky meil Janě, abych jí mohla ještě jednou poděkovat za to, že nám poskytla azyl na celý týden a umožnila nám tak krásnou dovolenou. A Vám, pokud jste v tomto kraji ještě nebyli, vřele doporučuji, abyste se tam také zajeli podívat.

Čtěte také: Zápisky z letošní dovolené 1 a Zápisky z letosní dovolené 2

Palka - čtenářka
ChytráŽena.cz

Tento článek také můžete