Když jsme před mnoha lety začali jezdit na Šumavu, byla doba hluboké totality a železné opony. Mnoho obcí bylo zničeno z důvodu obrany hranic před západním nepřítelem a stal se z nich vojenský prostor, kam noha turisty nemohla vkročit. Díky tomu jsme dlouho neměli ani tušení, že obce s názvem Zhůří tu do 50. let 20. století stávaly rovnou dvě.
Kousek nad Horskou Kvildou se nachází Zhůří, kam se vracíme moc rádi v létě i v zimě, i kdyby jen na kratší procházku. Návštěvu druhého Zhůří jsme měli v plánu několik let a teprve nedávno se nám to skutečně podařilo.
Zvolili jsme trasu z křižovatky cest Stará Huť (kousek za křižovatkou je pod korunami stromů ukryté malé bezplatné parkoviště). Je to nejbližší přístupová cesta, která vede nenáročným terénem – asfaltovou silničkou po zelené značce ujdete na Zhůří trasu dlouhou 2,5 km. Na křižovatce ve Staré Huti si všímáme krásného litinového křížku s nápisem „Bože, prosíme Tě, ochraňuj Šumavu“. Častokrát mě napadá to samé, když vidím ty dnešní davy nevychovaných šumavských návštěvníků…
Na Zhůří přicházíme
asi po 40 minutách chůze se zastávkami na focení a „kochání
se“. Nejdříve narážíme na turistický rozcestník s informací,
že Zhůří se nachází ve výšce 920 m a obec ze 17. století
měla v roce 1945 tisícovku obyvatel a po roce 1957 byla jako
vojenský cíl zcela zničena… Od křižovatky cest je vidět do
krásného údolí; půl kilometru pod námi teče zhůřský potok,
ke kterému se dá sejít a případně pokračovat k turistickým
cílům v bližším nebo vzdálenějším okolí. Díky tomu,
že sem po řadu let veřejnost měla vstup zapovězený, mohla se tu
zachovat panenská příroda – od roku 2005 se na svazích kopce
Hadí vrch nachází přírodní rezervace Zhůřská, hnízdiště
s horskými pastvinami a řadou volně žijících ptáků a
jejich hnízdišť. V další části křižovatky stojí velká
informační cedule, ze které se dozvíte celou historii osady Zhůří
včetně prohlídky dobových fotografií.
Dočtete se tu například, že v roce 1938 zde žilo 607 obyvatel německé národnosti a 16 Čechů, a to v 96 dřevěných domech (kamenný byl pouze dům starosty a kostel). V obci byla německá škola, četnická stanice, pošta s telefonem, sklářská huť a dokonce třeba i dvě hospody a pěvecký spolek. Část zdejších obyvatel pracovala pro firmu na výrobu sušených hřibů a žampionů. Po skončení II. světové války a odsunu německých obyvatel ves osiřela, v letech 1950 - 1957 byla postupně srovnaná se zemí, přičemž v roce 1952 se stala (jako jedna z mnoha dalších) součástí vojenského výcvikového prostoru Dobrá voda.
Zhůří na svahu Javorné jako osada už dnes neexistuje, ale v roce 1999 byla na památku zaniklé obce a jako vzpomínka na zemřelé vedle základů zbořeného kostela postavena ve spolupráci s městem Hartmanice kaplička Nejsvětější Trojice. Dovnitř jsme mohli jen nahlédnout přes okna, ale od kapličky je krásný výhled do údolí. Nad kapličkou stojí kříž v místech, kde stával původní kostel Nejsvětější Trojice a po stranách kříže dvě umrlčí prkna s německými nápisy.
Kousek dál za kapličkou se nachází další kříž: Kříž smíření (nebo také smírčí kříž) posvěcený v roce 2012. Možná víte, že smírčí kříže bylo zvykem stavět tam, kde se odehrálo něco zlého. Není pochyb, že právě tady se zlo soustředilo ve své koncentrované podobě… Jeho obětí bylo deset amerických vojáků, kteří v těchto místech padli za naši svobodu v jednom z posledních bojů II. světové války, dne 5. 5. 1945. Mezi další oběti patřilo 25 zfanatizovaných německých vojáků, prakticky ještě dětí, kteří při osvobozování kladli houževnatý odpor.
Dalších pár metrů za smírčím křížem se nachází pietní místo s žulovým pomníkem zmiňovaných deseti padlých amerických vojáků 90. pěší divize (pomník je z roku 2000, pietní místo bylo obnoveno v roce 2022). Velká tabule sděluje podrobnosti o tragickém boji ve Zhůří. Poseděli jsme ztraceni v tichu a svých myšlenkách na lavici seržanta Johna W. Garnera a pak se pomalu vydali na zpáteční cestu. Tohle Zhůří má svou magickou atmosféru a vím, že se sem určitě zase někdy vrátíme.
ChytráŽena.cz