Deprivace aneb když dítě strádá

Základním zdrojem jistoty a bezpečí pro dítě by měli být matka a otec. Fungující rodiče uspokojují potřeby dítěte po stránce citové jistoty tím, že mu umožní prožít spolehlivý mezilidský vztah. Posilují jeho schopnost uchovat si pocit vnitřní jistoty a vyrovnanosti, získat pozitivní vztah ke světu i k sobě samému a udržovat na dobré úrovni trvalejší vztahy s lidmi. Zatímco neakceptace ze strany rodičů a negativní působení na rozvoj dítěte má za následek citové strádání. Za deprivaci můžeme považovat nedostatečné uspokojení důležitých psychických či fyzických potřeb jednotlivce.

Citová deprivace je následek dlouhodobé nedostatečné citové jistoty a bezpečí. Vzniká v podmínkách, kdy matka nejeví o dítě zájem, zanedbává je a zaujímá k němu ambivalentní postoj (protichůdný např. pocit lásky, ale i nenávisti), nebo dokonce hostilní postoj (nepřátelský až nenávistný, odmítavý, nevraživý postoj). Jedná se pak o dlouhodobý negativně působící proces, který může ovlivňovat vývoj dítěte již od narození. Jelikož dítě nemá jinou zkušenost, tak tento stav považuje za normální. Dítě se proti tomuto citovému zanedbávání nemůže bránit.

Mnohem častěji se však vyskytuje tzv. citová subdeprivace, která je mírnější variantou deprivačních zkušeností. Je těžko identifikovatelná a znevýhodněnému dítěti se tak nemusí dostat potřebné pomoci. Může se jednat o částečně dysfunkční rodiny. Rodina některé ze svých povinností plní velmi dobře a zanedbávané povinnosti nebývají navenek tak nápadné. Děti bývají dobře materiálně zabezpečené, mají zajištěné dobré vzdělání, ale přitom citově strádají.  Rodiče od nich vyžadují dobré výkony a bezproblémové chování, ale o jejich pocity a problémy se nezajímají.  Jejich zájem případně jakékoli výkyvy může pro rodiče znamenat nemístné obtěžování a dítě za něj i ztrestají.

Signálem pro druhé mohou být nedostatečné citové vřelosti rodičů k dítěti s následujícími projevy:

- snížená akceptace dítěte – rodič hodnotí dítě negativně, mluví o něm kriticky,

- snížená empatie k dítěti – rodič interpretuje nepřiměřeně potřeby a pocity svého dítěte,

- snížená frekvence interakcí mezi rodičem a dítětem – rodič se dítětem příliš nezabývá, málo s ním komunikuje, nevšímá si ho, dítě bývá často samo.

Deprivační zkušenost může nepříznivě ovlivňovat další vývoj osobnosti citově strádajícího dítěte. Může se projevovat se změnami v jeho prožívání, uvažování a chování, které mohou být např. ve vztahu k plnění požadavků školy znevýhodňující.

O sociální a kognitivní deprivaci mluvíme, jestliže je dítě výrazně zanedbáváno. Nemá možnost se přiměřeně rozvíjet, může v důsledku nedostatečné stimulace a omezených příležitosti k učení, se opozdit a narušit celkový psychický vývoj dítěte, především v oblasti rozumových schopností a socializace. V krajních případech se může jevit jako mentálně postižené. A u některých případů se pak můžete setkat s výrazem „Vlčí děti“, které byly zanedbávány a drženy v izolaci svými rodiči či jinými lidmi a které nemají žádné nebo jen velmi omezené zkušenosti s lidskou péčí, sociálním jednáním, lidskou řečí. Stav zanedbaného dítěte se může zlepšit, pokud se dostane do podnětnějšího prostředí, nicméně možnost nápravy závisí na věku, vrozených dispozicích dítěte, jeho celkovém zdravotním stavu i na době, po kterou žilo v takové rodině. Obecně platí, že čím déle bylo dítě od raného věku zanedbáváno, tím větší bude stupeň opoždění jeho vývoje. Zanedbané děti bývají opožděné v oblasti socializace, přičemž jejich chování je motivováno především snahou o uspokojení aktuálních potřeb.

Citově deprivované a zanedbané děti ve škole mohou hůře prospívat. Mnohdy bývá problematické i jejich chování a pro učitele je důležité zjištění, do jaké míry neúspěchu je u dítěte snížená inteligence, zanedbanost, kterou je možné postupně eliminovat, či osobnostní zvláštnosti, k jejichž nápravě je třeba odborná pomoc, např. psychoterapeutů. Pomoc je možné také hledat v pedagogicko-psychologických poradnách, které po důkladném vyšetření dítěte sdělí, jaký je důvod jeho potíží, jakým způsobem by se s dítětem mělo pracovat a jaká je jeho pravděpodobná perspektiva. Poradny pak mohou doporučit např. další mimoškolní nápravu či psychoterapeutické vedení dítěte nebo celé rodiny.

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10