Z Velké Úpy na krkonošské boudy

Jako milovníci hor (nejen tedy Šumavy, o které se tu zmiňuji nejčastěji) vyrážíme poměrně pravidelně také do Krkonoš. Já si uprostřed všech kopců, lesů a rozkvetlých luk spolehlivě dobíjím baterky, takže se zároveň snažíme vyhýbat turisticky exponovaným místům a pokud možno také vyjíždět mimo hlavní sezónu. Letos jsme to stihli „o fous“, ale vyplatilo se!

Tentokrát jsme se rozhodli pro naši oblíbenou trasu (už delší dobu jsme na ni zapomínali, a tak jsme se opravdu těšili). Je to cesta na známou Kolínskou boudu. Návštěvnost je tu sice v posledních letech hodně vysoká, ale vzhledem k její poloze mezi Pecí pod Sněžkou a Černou horou k ní vede několik různých turistických tras. Asi největší část turistů sem míří nejjednodušší cestou – lanovka z Janských Lázní je vyveze na Černou horu a odtud po červené značce už je to po zpevněné cestě vhodné i pro rodiny s malými dětmi a kočárky, pouze s mírným převýšením, necelá hodinka pohodové procházky. Bonusem jsou tu výhledy bez nutnosti stoupání. Aktivnější turisté spíše vyhledávají trasu z Pece pod Sněžkou, kde sice více vystoupají, ale odměnou jsou jim také nádherné výhledy. No a my? Nejraději volíme trasu z Velké Úpy, na které potkáme naprosté minimum lidí.

Z Velké Úpy na krkonošské boudy Z Velké Úpy, kam se dá dojet i autobusem, nás čeká stoupání po asfaltové silničce. Žlutá značka vede zpočátku místní zástavbou, brzy se ale dostáváme do lesa. Po třech kilometrech stoupání s občasnými výhledy se dostáváme do výšky 985 m, na místo zvané Valašské boudy. Je tu rozesetých několik typických krkonošských chalup a mezi nimi hned u cesty stojí od roku 2015 moderní dřevěná zvonička s šindelovou střechou. Postavilo ji několik milovníků Krkonoš jako připomínku doby, kdy se můžeme zastavit v uspěchaném životě a vychutnat si atmosféru tohoto místa. Od schodů do zvoničky se vám naskytne výhled na východ do údolí.

Ještě lépe si výhled vychutnáte z níže položeného posezení, u kterého se nachází dřevěná informační tabule. Jak se na ní dočtete, iniciátor této stavby si nepřál být jmenován, ale citují se tu jeho slova: „Přál bych si, aby letopočet vytesaný do červeného pískovce v podezdívce zvoničky připomínal doby, kdy jsme měli čas tvořit krásnou hudbu a stavět stavby, které jsme pro náš konzumní život vůbec nepotřebovali.“ A tak tu nad těmito slovy v tichu rozjímáme s výhledem do nádherné okolní krajiny, než se vydáme na další cestu.

Od rozcestníku nad kapličkou po půl kilometru vystoupáme nad Vlašské boudy, kde se zastavíme u informační cedule 1. krkonošské cyklistické naučné stezky (zde šesté z celkem devíti zastavení) – tady se dočtete třeba o prvním osídlení Krkonoš a těžkém životě místních horalů nebo o pozdějším rozmachu turistického ruchu a počátku budování hotelů a restaurací. A věděli jste, že krkonošské sýry ochucené práškem z místních bylin byly ceněným vývozním zbožím? Přečteno, pokračujeme dál po zelené značce na jeden kilometr vzdálené Thámovy boudy. Na louce stojí dvě a obě dnes slouží k podnikové rekreaci. Odtud už vede zelená značka až k našemu cíli, tedy na Kolínskou boudu. Čtyřicetiminutová chůze lesem rychle uteče a jsme na místě…

U Kolínské boudy už je neskutečně živo. Pro děti tu jsou houpačky a trampolína, největším lákadlem je ale krmení koz a ovcí (krmivo zakoupíte na boudě) a výběh s několika lamami. Uvnitř boudy je doslova narváno, větší venkovní plocha venkovního posezení také praská ve švech. Místo jsme ale našli, a tak jsme si mohli mimo jiné vychutnat výborné borůvkové knedlíky. Zdejší domácí kuchyně je podle všeho opravdu vyhlášená. Ceny tu jsou vyšší, ale co by vyhladovělý a žíznivý poutník pro své blaho neobětoval?

Bouda z roku 1927 je dnes vlastně celkem luxusní, ale stylově rekonstruovaný horský hotel. Nachází se na krkonošských hřebenech v nadmořské výšce 1 117 m. Je skvělým výchozím bodem pro kratší procházky nebo i delší túry v samém srdci Krkonoš. Pokračovat odtud dál můžete dle libosti. A věřte mi: kouzelně je tu v každé roční době!

Uznevim - čtenářka
ChytráŽena.cz

Tento článek také můžete