Kochejme se v Kochánově

Jedním z nejlepších počinů Správy NP Šumava jsou malá parkoviště pro návštěvníky a turisty s názvem Zaparkuj a jdi dál. Využijeme jedno z nich u křižovatky Stará Huť, bod záchrany A 21 (silnice spojující Hartmanice - Keply), přímo na hranici s NP Šumava.

Žlutá turistická značka nás po dvou kilometrech přivede k turistickému odpočívadlu Radkovská vyhlídka, ale už cestou se nám otevírají pohledy do údolí a panorama kopců kolem Hartmanic. Lidový název Pekelské údolí - Peklo vystihuje zdejší klimatické a přírodní podmínky i jeho nedostupnost a odlehlost.

 

Kdysi zde býval prales, který osadníci přeměnili v louky, pastviny a skromná políčka. Dřevo bylo potřeba v dolech, v milířích se pomalým hořením pálilo dřevěné uhlí pro četné sklárny, v chalupách se využívalo doslova od kolébky po rakev, na prodej se vyráběly dřeváky, šindele, zátky, dřevěné hračky...

Kousek za Radkovskou vyhlídkou odbočíme po zelené značce vlevo na Kochánov. Ojedinělá stavení, kapličky, křížky a a opět překrásné výhledy, tentokrát severním směrem. Umrlčí prkna na rozcestích souvisejí s drsnou šumavskou zimou, kdy nebyl možný okamžitý pohřeb, později tento zvyk přešel do symbolické formy a v současnosti je znovu obnovován. Může být i hezkou vzpomínkou na ty, kdo zdejší kraj milovali. Pod Kochánovskými buky (bývalý Horní Kochánov) se nacházejí umrlčí prkna zakladatelů zdejšího statku Jiřího a Marie Kaplanových.

Vrátíme se a po modré značce přicházíme do osady Keply. V 15. a 16. století zde fungovaly dvě sklárny, v nichž se vyráběly páteříky do růženců a korále. Po II. světové válce byla oblast vylidněna odsunem obyvatel a krátce poté vyhlášením vojenského výcvikového prostoru. Zmizelo tak několik desítek vesnic, osad a samot. Pokračujeme lesem kolem Hadího vrchu. I více jak třicet let po zrušení VVP jsou zde stále patrné okopy ke skrytí vojenské techniky. Příjemné je posezení u průzračného potůčku i setkání s chráněným mlokem horským. Víc než kdy jindy si tady uvědomíme, že příroda není lunapark, ale domov mnoha rostlin a živočichů, do kterého přicházíme na návštěvu.

Po chvíli se vynoříme z lesa a sestupujeme lučinami do údolí říčky Křemelné do bývalé osady Zhůří (Kepelské Zhůří). I tady stávala sklářská huť a ještě počátkem 20. století kostel, fara, škola, dvě hospody, mlýn a hamr. Fungovala zde pošta a četnická stanice.

Dnes zde nalezneme obnovenou kapličku, Kříž smíření a pomník padlým americkým vojákům 90. pěší divize, kteří zde 5. května 1945 padli do léčky. Šlo o jeden z posledních bojů na konci II. světové války, v němž zahynulo 10 Američanů a dalších 17 bylo zraněno.

Zpět na plácek se parkovištěm nás po hranici NP Šumava přivede zelená značka.

Popisovaná trasa má zhruba 15 kilometrů, vede po zpevněných cestách a je ideálním výletem pro ty, kdo přírodu nevnímají jen jako kulisu pro své sportovní adrenalinové aktivity. Kochánovem je nejlepší toulat se pěšky, s očima otevřenýma, nespěchat... prostě se kochat.

IKE - čtenářka
ChytráŽena.cz