Někdo sbírá známky...někdo tanky

Sběratelství je koníček (hobby), který spočívá ve získávání konkrétního druhu předmětů dle zájmu sběratele a jejich uchovávání ve sbírce. Podle této definice lze usuzovat, že se jedná o činnost ušlechtilou a prospěšnou. Tedy v případě, že se shromažďovací a schraňovací chování takových jedinců pohybuje ve všeobecně tolerovaných mezích.

Nejeden lékař, zabývající se psychologií, zvažoval důvody, které člověka ke sběratelství vedou. Švýcarský psycholog a psychoterapeut Carl Gustav Jung hledal kořeny v dobách lovců a sběračů, zakladatel psychoanalýzy Sigmund Freud zašel ve svých teoriích ještě dál.

Ať je to jakkoli, asi se shodneme na tom, že kousek sběratele je v každém z nás. Sbíráme rodinné fotografie, výtvory svých dětí, suvenýry z cest. Pro mnohé je sběratelství víc než jen hobby. Je to také investice.

Ve středověku bylo populární shromažďovat relikvie upomínající na život světců, lovecké trofeje a obrazy. Ve 20. století se nejvíce rozšířila filatelie.  V populárním songu ze 70. letech se zpívalo: „Někdo sbírá známky, jiný motýly...Někdo ve svém volném čase jen po starých mincích pase...“

Sbírat se dá opravdu cokoli. Knížky, pohlednice, odznaky, kaktus, vinyly, CD, víno, komiksy, starožitnosti, hodiny, autíčka, mušle, kamínky, klíče, fotoaparáty, obaly od žvýkaček, ořezávátka nebo tužky.

Pokud se zaměříte na malé předměty, jejich uskladňování ještě zvládnete. Horší je to s těmi většími. 

Jak se sbírka rozrůstá, narůstá nevole ze strany rodiny, která by ráda užívala byt běžným způsobem. Prvotní nadšení manželky, že muž nechodí po hospodách, ale je doma a „lepí si ty své modýlky“ postupně utichá a po určité době může vyvrcholit patetickými výkřiky: „Buďto já, nebo ta tvá sbírka!“ Jistě uznáte, že to není nejšťastnější formulace.

Zatím se stále bavíme o sběratelských předmětech, které lze umístit do bytu, domu nebo do stodoly. Ale co když propadnete vášni k něčemu ještě objemnějšímu? V takových případech je nejvhodnějším, a pro všechny zúčastněné nejlepším, řešením založit muzeum. Měli jsme v minulosti možnost pár takto vzniklých expozic navštívit a obdivovat rozsáhlé sbírky staré techniky, veteránů, historických motocyklů a traktorů.

Letošní léto jsme se toulali Jizerskými horami a i zde, v katastru obce Smržovka, se jedno takové soukromé muzeum nachází. Ale trochu se od všech zmiňovaných liší, jeho majitel se totiž rozhodl sbírat tanky. První exponáty získal v roce 1999 a, z pochopitelných důvodů (která žena by chtěla mít na zahradě, mezi tulipány a pažitkou, bojovou techniku), posléze našel vhodnější prostory v halách bývalého JZD.

V areálu tak můžeme vidět asi 40 exponátů, tanky z druhé světové války i poválečného období, ale také vozidla polopásová (např. obrněný transportér Half-track) a kolová (např. terénní nákladní automobil Praga V3S, vojenský třítunový speciál, lidově zvaný vétřieska, vejtřaska nebo VSka). Zastoupeno je i dělostřelectvo.

Mezi všemi těmi zelenými opancéřovanými drobečky zaujme bíle natřené lehké průzkumné vozidlo FERRET tzv. „fretka“. Bylo vyvinuto britskou společností Daimler počátkem padesátých let a sloužilo v britské armádě.  Součástí muzea jsou i prostory pro opravu a restaurování exponátů.

Rozsahem nelze zdejší muzeum srovnávat s expozicí Vojenského technického muzea Vojenského historického ústavu. Jedná se o muzeum soukromé, o jehož chod se stará několik opravdových nadšenců a je financováno čistě ze soukromých zdrojů. I to je důvod, proč se tady zastavit. Dozvíte se více než jen strohá historická fakta.

Muzeum obrněné techniky je otevřeno od dubna do října o víkendech, o prázdninách denně mimo pondělí. Parkoviště je zdarma, při silnici vedoucí ze Smržovky do Nové Vsi nad Nisou. Vstup se psy povolen. 

Nedaleko odtud se nachází pramen Lužické Nisy. Prohlídku muzea je vhodné spojit s návštěvou rozhledny Černá studnice nebo Kittelova muzea v obci Pěnčín-Krásná (viz článek Za doktorem Kittelem do podhůří Jizerských hor)

IKE - čtenářka
ChytráŽena.cz