Pevnost Josefov

Na místě bývalé vesnice Ples dnes najdeme Pevnost Josefov. Jmenuje se tak po císaři Josefu II., který nad soutokem Labe a Metuje položil základní kámen tohoto ochranného prvku, který měl chránit před vpádem pruských vojsk. Původní obyvatelé vesnice Ples se roztrousili v okolí. Toto jméno ovšem nezmizelo z mapy nadobro. Vznikl zde Starý Ples, Nový Ples a Vodní ples. Při stavbě pevnosti byly použity cihly pálené v blízkosti staveniště. Traduje se, že byl při dopravě z cihelen použit živý řetěz. Dodnes se části Jaroměře říká na Cihelnách.

Do obraných prvků byly zahrnuty i toky řek Labe a Metuje. Podzemní chodby vybíhají několik desítek kilometrů do okolí. Některé sloužily k odposlechu blížícího se nepřítele, jiné měly za úkol ho rovnou zlikvidovat. To byly chodby minové. V případě akutního nebezpečí měla voda zabránit vniknutí nepřítele do pevnosti. Dalším obraným prvkem byly střílny pro případ, že se nepřítel dostane do vnitra pevnosti. Pokud by k tomu opravdu došlo, stáhla by se posádka do podzemí, kde by se snažila ubránit do příchodu posil z Hradce Králové. V podzemí sice bylo potřebné zázemí, ale orientovat se ve spleti chodeb nebyla jednoduchá věc. Každá chodba měla své plastické označení, aby voják mohl potmě pohmatem poznat, kde je a kudy dál. Na tehdejší dobu moderní pevnost zůstal však nevyužitá. Postupně ztratila svou důležitost a některé prvky pevnosti, jako Jaroměřská, Novoměstská, Hradecká, Korunní brána, byly bourány a cihly použity dál. Za první světové války tu byl zajatecký tábor.

Pevnost Josefov Svou vojenskou povahu si město zachovalo dál. Značnou část využívala v nedávné minulosti i sovětská vojska. Jejich přítomnost tu zanechala stejné stopy jako jinde: opuštěné a poničené budovy. Přesto musím říci, že za současnou podobu Josefova může někdo jiný. Z promenád nejprve zmizla květinová výzdoba, později i kamenné nádoby. Studny a jejich dřevěné vršky někdo nejdříve poničil, poté zůstala na studnách jen stříška. Do některých chodeb jsou vyváděny splašky. Přesto se najdou i lidé, kteří se snaží pevnosti vdechnout původní kouzlo a díky nim stojí za to najít si čas a podniknout výlet s nádechem dobrodružství. Podzemní kasematy lze projít s ruční svítilnou na svíčku. Celoročně je tu 12 stupňů Celsia. Na Štědrý den je speciální prohlídka, která vás zavede na běžně nepřístupná místa. Fosforeskující reliéf Josefova jindy neuvidíte. Uvidíte i zimující netopýry. Obnovený pevnostní most byl dlouho skrytý pod nánosem hlíny. Teď se po něm můžete projít. Sochy Matyáše Bernarda Brauna najdete v Bastionu č.1. Zajímavá je i expozice na staré radnici. Příjemnou procházkou se můžete vydat na vojenský hřbitov. Cestou na konci parčíku narazíte na hrob patřící Katynce. Pověst o ní má několik verzí. Konec zůstává však stejný. Otrávila se z nešťastné lásky. Dodnes tu lidé nosí květiny a zapalují svíčky. Vojenský hřbitov je na kopci, ze kterého je nádherný výhled do okolí. Uprostřed malých tabulek s čísly zaujme památník ruským zajatcům, který vytvořil jeden z nich.

Pokud se sem rozhodnete vydat v srpnu, doporučuji si zjistit, kdy se koná Brutal Assalut a naplánovat si výlet mimo tento svátek metalu. Pokud se Vám zdá Josefov neznámý, buďte si jisti, že jste ho viděli ve filmu Musíme si pomáhat. Dokonce i ruiny na konci jsou reálné. Filmaři využili trosek domu po výbuchu plynu. Byt hlavního hrdiny je také téměř autentický. Nebylo to poprvé, kdy se tu natáčelo. Naposledy zde vznikal letos film Sarajevo.

Avalsora - čtenářka
ChytráŽena.cz

Tento článek také můžete