Plasy - 2. část - Centrum stavitelského dědictví

Mám ráda historii, architekturu, produkci malých pivovarů a technické památky. Kde jinde se podaří naplnit tyto okruhy zájmů měrou vrchovatou? Třeba při návštěvě areálu kláštera v Plasích. A když k tomu přidáme sympatickou průvodkyni, téměř soukromou prohlídku a žádné nesmyslné zákazy fotografování v interiérech, byl to zážitek, na který se dlouho vzpomíná.

V první části jsme se věnovali prohlídce kláštera (viz Plasy - Klášter na vodě), ochutnali nabídku Knížecího pivovaru a nyní se vydáme do jeho hospodářského zázemí. Samotný objekt bývalého pivovaru je krásně zrekonstruován a jeho členité prostory nemohly být využity lépe - loni zde bylo otevřeno Centrum stavitelského dědictví.

Expozice hezky doplňuje informace, které jsme získali při prohlídce konventu bývalého cisterciáckého kláštera, který byl vybudován na dubových pilotech. Díky modelu i názorné ukázce si můžeme toto unikátní řešení lépe představit.

A pak se seznámíme se všemi detaily a postupy stavby. Zdá se to prosté - stačí se rozhlédnout kolem nás. Dřevo, kámen, hlína, písek, voda. Vybrat materiály, vyhloubit základy, vyhnat stavbu do výšky, vybudovat schody, stropy, podlahy. Vsadit výplně, dveře, okna. Nesmíme zapomenout na vodovod, kanalizaci, elektrorozvody, topení. A zakončit střechou - krovem a krytinami.

Když se ale podíváme na jednotlivé fáze podrobněji, nacházíme množství zajímavostí, kterým jsme dosud nevěnovali pozornost. Věděli jste například, že dřevo na stavbu se těžilo v zimních měsících, v prosinci a lednu, ve dnech následujících po úplňku, neboť právě tehdy obsahovalo nejméně vláhy. Takové dřevo je trvanlivější, lépe odolává hnilobě a cizopasnému hmyzu.

Na našich toulkách českou krajinou jsme si nemohli nevšimnout, jak se kraj od kraje liší používané materiály. Hlavní vliv na podobu staveb měla dostupnost surovin. Třeba na Rakovnicku je typické opukové zdivo, v podhorských oblastech roubenky nebo hrázděné chalupy. Hlavně na venkově bývala dávána přednost dřevu, hlíně, slámě a proutí. Později, a zejména v městském prostředí, se používal kámen a pálené cihly. Důvodem přechodu na tyto materiály byla i požární bezpečnost. To je nejvíce patrné u střešních krytin - došky a šindele nahradily nehořlavé krytiny.

Další část expozice je věnována vápenictví, topení a vodě, lze zkoumat dokonalé modely stavebních konstrukcí, secesní obkladačky či mistrovské ukázky kovářské práce a dalších tradičních řemesel.

V prostorách bývalé sladovny si pak můžete odpočinout na tzv. stavebním hřišti, dát průchod své kreativitě nebo si v kvízu vyzkoušet, jak jste dávali při prohlídce pozor.

A také zauvažovat, proč si současní stavitelé berou tak málo za vzor své předchůdce, především co se kvality odvedené práce týče. Nebo ve vhodnosti umístění nových objektů ve stávající zástavbě apod. I po staletích dnes obdivujeme menší či větší díla, od půvabných kapliček s citem zasazených do krajiny, přes majestátní hrady až po klenby gotických katedrál, ale třeba i mosty, budované v dobách, kdy po nich jezdily maximálně kočáry tažené koňmi a dnes snášejí mnohonásobnou zátěž automobilů. Nabízí se otázka, ke kterým ze současných novodobých staveb budou takto vzhlížet příští generace? Budou hodny obdivu? A bude za pár století ještě co hodnotit a posuzovat?

Centrum stavitelského dědictví určitě patří k unikátním a atraktivně pojatým expozicím, které nás mohou v mnohém inspirovat.

Když pochopíme, co všechno je třeba, aby vyrostl dům, snad v nás zůstane úcta a respekt k umu našich předků. A kdo zná, ten neničí.

IKE - čtenářka
ChytráŽena.cz

Tento článek také můžete