Když se řekne žernov

Žernov, to slovo z našeho slovníku pomalu vymizelo. Já ho tedy v běžné konverzaci opravdu nepoužívám, ale určitě je vám jaksi povědomé. Jen zapřemýšlejte, kde jste se s ním setkali. Patrně při návštěvě některého mlýna.

Ano, jedná se o mlýnský kámen nebo i soustavu dvou kruhových kamenů, které sloužily k mletí. Hornímu, který se otáčel, se říkalo běhoun, dolnímu spodek či ležák. Aby kámen při mletí nepraskl, bývala kolem něj někdy vedena kovová obruč.

Od žernovu jsou odvozeny i časté názvy obcí, kde se tyto kameny vyráběly, např. Žernovka, Žernoseky, Žernovník..., což svědčí o důležitosti takového zařízení. Jak by ne.

Obiloviny patří do našeho jídelníčku po tisíciletí. Pro přípravu pokrmů je třeba tvrdé obilky rozdrtit. Už archeologické vykopávky ukazují, že lidé v minulosti používali k této činnosti ploché kameny, posléze jednoduché mlýnky - i v jejich případě se někdy používá výrazu žernov. Pro zdlouhavou a fyzicky náročnou činnost se začala využívat tažná zvířata a také přírodní síly - vodní a větrné mlýny.

I ty byly vývojem parního stroje a elektrických motorů překonány, ale naštěstí se tyto unikátní technické památky podařilo na mnoha místech zachovat a zrekonstruovat.

Obdivovat důvtip a zručnost mlynářů můžeme ve skanzenech lidové architektury, ale asi nejhezčí jsou případy, kdy se stavby dochovaly na svých původních místech, citlivě zasazené do krajiny, kam patří. Vydejme se tedy k některé z nich.

Vybrat jednoho zástupce větrných mlýnů není snadné, krásné jsou všechny.

"Větřáky" se dělí podle typu na německé, které jsou dřevěné a stavba v podstatě sedí na trnu - sloupu a celá se dá natáčet proti směru větru, proto se jim také říká sloupové. Takový mlýn můžeme vidět např. v Klobukách u Brna, u Starého Poddvorova na Hodonínsku či v Partutovicích na Přerovsku.

Na rozdíl od nich jsou mlýny holandského typu zděné, na kruhovém půdoryse, a natáčí se pouze střecha s vrtulí.

Snad se ostatní mlýny neurazí :-), ale v mém případě je volba jasná - Kuželov na jižní Moravě.

Je mým oblíbeným snad proto, že hrál v několika pohádkách a také proto, že v Bílých Karpatech jsme trávili s manželem naši první společnou dovolenou.

Pěšky se sem dá dojít po zelené značce z obce Velká nad Veličkou, pak můžete pokračovat třeba přes příjemné koupaliště Lučina do Strážnice. Cyklisté se trochu zapotí, neboť objekt se nachází na nezalesněném hřbetu nad obcí Kuželov, automobilisté zaparkují hned za mlýnem.

Mlýn byl vybudován v roce 1842, po druhé světové válce se už nepodařilo jeho provoz obnovit a chátral.

Od roku je 1963 je mlýn památkově chráněn. O 10 let později ho zakoupilo Technické muzeum v Brně, které provedlo kompletní rekonstrukci. Dnes tak můžete sami vidět, jak probíhala technologie mletí a jak se bydlelo na Horňácku na přelomu 19. a 20. století.

Druhá pozvánka se bude týkat mlýna vodního. Nachází se nedaleko Telče u obce Vanov. Šiškův mlýn dnes již neslouží svému účelu, ale vybrala jsem ho pro jeho nezvyklé a unikátní technické řešení, které určitě stojí za pozornost.

Pozdně barokní mlýn dal postavit mlynář Josef Procházka. Budovu mlýna usadil do prudkého svahu - z jedné strany je čtyřpodlažní, nahoře ve stráni již jen dvoupodlažní. Tři mlýnská kola jsou umístěna kaskádovitě ve třech výškových stupních nad sebou podél delší strany obdélníkové budovy. Voda byla přiváděna dřevěnými žlaby z rybníka vybudovaného nad mlýnem. Další hospodářské budovy uzavírají dvůr.

Mlýn stojí v místě zaniklé obce Šiškov, odtud jeho název. V některých mapách se ale setkáváme i s pojmem Žižkův mlýn - v 60. letech minulého století sloužil jako pionýrská základna.

Do současné podoby byl za dohledu památkářů  přestavěn v letech 1996-99. Dnes je v něm stylový hotel.

 

Ať už se vydáte k jakémukoli mlýnu, určitě to bude po všech stránkách zajímavý výlet.