Chvála moderní techniky

I když jsem s ní mnohdy na štíru a vždy se nedaří a občas se mi i zvedne tlak, jsou tady velká pozitiva, která nelze přehlédnout. Oč rychleji se dá vše vyřídit, zařídit a pak více času zbývá na toulky přírodou a hezké zážitky. To si uvědomuji dnes a denně, i když jsem počítačům propadla natolik, že u nich trávím mnohdy i několik hodin každodenně.

Tím, že na TV chytnu pouze anglické stanice a můj český reciver s kartou mi přestal fungovat úplně, nahradí mi PC s dosti velkým monitorem absenci TV programů a dozvím se toho o dění ve světě vlastně mnohem více. Taky mohu dost věcí sledovat on-line, mohu si stáhnout a uložit krásné filmy či díly seriálů a následně pak uložit na flash-disk nebo CD. Jen kdyby ten můj „dříve narozený laptop“ byl ještě poněkud rychlejší a nevadilo mu dělat více věcí najednou, jak jsem tomu já přivykla - a pochopitelně připojení výkonnější, to mi denně pije krev.         

Mně se taky vedle v kuchyni něco vaří, peče, jen odskočím naplnit myčku či pračku, než se tady načte nějaká další stránka, nakrmím pejska nebo odběhnu krátce na WC - v tomhle směru se mi zdá, že mi co do rychlosti příliš nestačí. Ale i tak ho musím pochválit, protože při psaní cizojazyčných mailů je skvělé, že si mohu stránku s psaním zmenšit a vlevo psát, zatímco vpravo mám otevřený překladač a občas si něco mohu zkontrolovat. Mezitím si stahuji oblíbené filmy či seriály a někdy si ještě pustím hezkou hudbu z CD, coby zvukovou kulisu příp. nějaké legrácky z YOUTUBE. Jenže z více činností je můj PC zřejmě poněkud unavený, protože kupř. dnes už se několikrát tzv. „šprajcnul“ a pak zesvětlí monitor a napíše k určité stránce „Neodpovídá“, čímž mne asi chce naštvat. Takže odběhnu a vrátím se, až se umoudří - jsou to asi přestávky jako reklamy v TV, kdy je možno si odskočit. Když už je toho příliš, naskočí okénko a napíše mi, že „google neodpovídá“ a zda chci počkat nebo ukončit. Tam mu dám možnost se vzpamatovat a počkám, i když trpělivost není mou hlavní vlastností, ovšem maličká přestávka neuškodí.

Dnes jsem si všimla, že mi docela zákeřně schoval CS - volbu jazyka, což bylo na ploše a já bez přepnutí na britskou angličtinu EN - nemohu napsat zavináč a zrovna bych potřebovala napsat dva maily na úplně nové adresy. Tudíž jsem klikla na Ovládací panely, že snad tam něco najdu a ejhle - PC se naštval a ihned mi napsal nahoře na liště, že opět „Neodpovídá“. Zdá se mi, že už je opravdu unaven, trápím ho s malými přestávkami někdy již od deváté ranní hodiny, takže mu dovolím oddechnout si, vypnu a jedeme s pejskem raději do přírody. I v zimě, když odplují mračna a slunce svítí, krásně hřeje a dokáže teplotu ve stínu zvednout až o 10°. Večer pak další věci ještě v klidu vyřídím. Ovšem, když si uvědomím, jak dlouho by mi trvalo napsat asi sedm dlouhých dopisů ručně  /zvláště při mé ukecanosti/, které by čítaly několi stránek A5, kolik bych se naběhala při shánění el.čtečky po obchodech a objednána byla za chvíli, jak dlouho by ty dopisy putovaly do ČR, Anglie, Německa, do Kanady, Dánska i Itálie a to, že je adresáti obdrželi ihned a mohou mi brzy odpovědět - to je přímo úžasné. Mezi přáteli na Skypu jsou mj. i Češi, žijící v Americe, na Sicílii, v Dánsku - taky virtuální přítelkyně z různých míst ČR. Dnes jsem po otevření ročního kalendáře zjistila, že moje milá sousedka v Anglii má narozeniny, pochopitelně bych jí raději poslala hezkou pohlednici s kytičkou, ale přišla by opožděně. Tak jsem napsala gratulaci a pohlednici v obálce pošlu ještě dnes, pozdě, ale přece. Mohla jsem se mailem zeptat syna na několik nejasností a on mi vzápětí odpověděl, když jde o S.O.S., zavolám mu mobilem a pak se spojíme přes Teamviewer, kdy on se vlastně „nabourá“ do mého PC, odstraní nežádoucí věci, opraví to, čemu já ještě nerozumím a když se propojíme éterem přes Skype, může mi mnohé vysvětlit přímo a já to buďto pochopím ihned nebo si to aspoň poznačím.

Porovnám-li to s dobou před dvaceti léty, kdy měla na vesnici pevnou telefonní linku pouze jedna rodina a na novou bychom čekali deset a více let - je to obrovský pokrok. Tehdy dcerka běžela zavolat sanitku, když jsem bolestí s mými střevy nemohla vydržet /mmch.přijeli za dvě hodiny, sanitka byla pro celý okres pouze jedna/. Dnes by dcerka na mobilním telefonu vyťukala 155 nebo poslala SMS přes Skype, příp. by jí paní na dispečinku poradila, co a jak má provést, aby jí maminka nezemřela - tehdy mne zachraňovali opravdu za minutu dvanáct -  s prasklým střevem není žádná legrace! Skoro závidím mládeži a dětem, jak rychle se naučí pochopit všechny ty záhady a vnikají závratnou rychlostí  do tajů technických problémů, což nám „dříve narozeným“ trvá podstatně déle - - -    ale přesto DÍKY ZA TUTO MOŽNOST !!!.