Dovolená na Šumavě v září

Dovolenou na Šumavě jsem si plánovala dlouho, teprve když v zimě roku 2011 vyšel cestovní průvodce Šumava s poukázkami, tak jsem si koupila a i když jsme občas nějakou poukázku upotřebili, spousty mi jich zbylo. V první řadě jsem pročítala turistické trasy, hledala informace podle internetu a mapy, abych mohla dát dohromady dovolenou.

Vloni už jsem měla sepsané vše, co jsem potřebovala. Zbýval jen vhodný termín a kempy na ubytování. Najít kemp se vším nebyl takový problém ve srovnání volného termínu. Už od jara jsem požadovala červenec, maximálně srpen. Já bych problém neměla. Ovšem když přítel šel hlásit dovolenou, bylo mu řečeno, ať přijde v červnu, že je ještě dost času. No jo, jenže když v červnu hlásil, že žádá dovolenou na červenec, opět mu mistr řekl, že se to do té doby vyřeší. Přišel červenec, já už měla cestovní horečku a mistr prohlásil, že dovolená je rozebraná, další mají zákaz si dovolenou vybírat přes léto a může si ji vzít poslední víkend v srpnu. To by ovšem musel někam zapsat a tím pádem nám později nahlásil dovolenou až na 8. září. To, že jsem 2 měsíce byla nervózní, kdy teda pojedeme a přitom nadávala na vedení, mi ovšem nebylo nic platné, musela jsem se s tím smířit. Hlavou mi vrtala ovšem otázka, jak to bude s počasím. Na Šumavě se prý počasí mění moc rychle a i předpověď se snadno splete. A v září? To už není takové teplo a ve stanu nám může být zima. Najednou jsem prohlásila: „Když je mistr takový, nedá se nic dělat, musí se dát kufr na střechu, abych mohla vzít spoustu náhradního oblečení – i teplého, protože se mi vše do kufru auta nevejde. Budeme mít kromě oblečení i dost jídla.“ To bylo odsouhlaseno.

dovolená na Šumavě Konečně bylo pondělí a hned brzo ráno jsme se dali na cestu. První zastávkou byla zřícenina hradu Dívčí kámen, který dostal jméno ještě dříve, než se začal stavět. Od parkoviště za kolejemi v obci Třísov jsme se vydali pěšky 1,5 km nenáročnou cestou po červené turistické značce a po naučné stezce, která vede kolem hradu. V ten den bylo snad kolem 30°C a tak jsme pomalu sundávali mikiny. To se mi moc líbilo, když sluníčko hřálo a přála jsem si, aby takové počasí vydrželo. Pod hradem po přejití mostu přes Křemžský potok jsme se vydali doprava po proudu potoka po naučné stezce a hledali vchod do hradu. Když jsme se kochali zespodu na hrad, v místě, kde končila skála nám došlo, že budeme muset jít zpět. Menší zacházka nám ovšem nevadila, protože kdybychom šli přímo, tak se sem zřejmě nepodíváme. Když jsme se vraceli, tak mezi mostem a schody ke hradu přítel našel 20 Kč a všichni jásali, že bude na zmrzlinu.

U pokladny jsem využila poukázku na jednu osobu zdarma a dostala jsem tištěného průvodce, kde byla i pověst, díky které údajně dostal hrad jméno. Jelikož je opravdu hezká, celou jsem ji přečetla a mám ji na kameře. Ve zkratce ji shrnu. Mladík často na koni zavítal k Vltavě na osvěžení, kde jednou spatřil dívku. Tajně ji pokaždé pozoroval, zamiloval se a požádal ji o ruku. Dívka souhlasila pod podmínkou, že budou žít v sídle vystaveném na skále, pod kterou ráda chodí. Mladík souhlasil a nechal na skále vystavět velký hrad a nazval ho Dívčí kámen na počest své budoucí ženy. Když by se věřilo pověsti, tak tím mladíkem by mohl být Jošt z Rožmberka, jeden ze zakladatelů hradu.

Snažila jsem se o to, abychom se na hrad dostali co nejdříve, protože jsem věděla, že hrad nemá pevně danou otevírací dobu. Je totiž celoročně otevřen od svítání do soumraku. Hrad stojící na skále nad soutokem Křemžského potoka a řeky Vltavy mezi Českými Budějovicemi a Českým Krumlovem byl založen rodem Rožmberků v r. 1349. Ty v r. 1506 hrad opouští a o 500 let později přechází do vlastnictví obce Křemže. Možná díky tomu je Dívčí kámen jednou z nejrozsáhlejších a nejlépe dochovaných středověkých památek u nás, která je přírodní rezervací a součástí CHKO Blanenský les. Během prohlídky jsme zahlédli i motýla, který se vyhříval na sluníčku a ani mu nevadilo, že kolem pobíhají děti a že ho fotografuji opravdu z blízka. Prohlédli jsme si bývalé hospodářské stavení, palác, místo bývalé strážní věže i dělostřeleckou baštu. Po schodech dolů jsme sešli na terasu s posezením.

Po prohlídce jsme popojeli na parkoviště u dolní stanice lanovky na Kleť nedaleko Českého Krumlova. Prvně jsme se však posilnili buchtou, kterou jsem den předem upekla. Rychle se obloha začala zatahovat a než jsme došli k lanovce, začalo pršet. Pršelo asi 30 minut, když se začala protrhávat obloha. Někteří si to lesem namířili vzhůru i za deště. My jsme pláštěnky nechali v autě, protože jsem si myslela, že nás to mine. Jelikož bylo pondělí, lanovka nejela a tak když už pouze poprchávalo, vydali jsme se také lesem. Přibližně v polovině kopce jsme vyšli z lesa pod lanovku a stoupali podle ostatních vzhůru. Jelikož pršelo opravdu vydatně, museli jsme dávat pozor, kam šlápneme. Po cestě se místy valily proudy vody. Kluci se snažili sbírat houby, ale všechny byly špatné. Po dešti se najednou rozjela lanovka. Ne, že by vezla nějaké turisty, ale nejspíš to měla být běžná kontrola. Lanovka je dlouhá 1792 m s převýšením 383 m a v provozu je od roku 1961 a její stavba trvala 2 roky. Na vrchol kromě lanovky vede ještě pěší cesta 3,5 km dlouhá po zelené turistické značce.

Na samém vrcholu ve výšce 1084 m, nejvyšším vrcholu Blanského lesa, na nás čekala kruhová, kamenná rozhledna v pseudogotickém slohu, která byla postavená v r. 1925 s výškou 18 m. Nechal ji postavit kníže Josef Jan Nepomuk ze Schwarzenbergu pro soukromé účely. Do konce 20. st. byla považována za nejstarší českou rozhlednu. Byla zároveň první českou horskou rozhlednou. O stoletém výročí byla vystavěna horská chata s občerstvením a ubytováním, která se jmenuje Tereziina chata podle kněžny Terezie ze Schwarzenbergu. Přístupná veřejnosti je od druhé poloviny 19. st. Z ochozu za chladného a slunečného dne se dají vidět i Alpy. V našem případě bychom je možná mohli vidět, kdyby nebylo zavřeno. Kleť se stala tak zajímavým a oblíbeným místem, že sem zavítá několik tisíc turistů. U rozhledny stojí ještě od r. 1958 hvězdárna, sluneční hodiny nejvýše položené v Čechách a vysílač jižní Čechy a ČT vysoký 172 m. Rozhledna prošla rekonstrukcí a od 4.7.2009 je zde expozice přírody v Blanském lese. Po obchůzce u rozhledny jsme vyndali svačiny z batohů, když začali odspodu dobíhat zřejmě trénující sportovci. Každý rok tu probíhá Běh na Kleť. V tu chvíli z chaty vyšel pán, který se i s námi dal do řeči a když přišlo na téma houby, tak odběhl do chaty a vrátil se s obrovským hřibem, který nám věnoval. Při sestupu jsme plánovali, že ho pokrájíme na plátky, usušíme a dám ho klukům doma do polívky.

Než jsme se vydali do kempu, tak jsme se stavěli u zámku Kratochvíle. Navečer svítilo slunce a tak jsme nechvátali. I když bylo zavřeno, chvíli jsme se před zámkem zdrželi. Do kempu jsme to měli pouhé 4 km.

Nakonec jsme se jeli do kempu ubytovat – postavit stan. Bylo znát, že prázdniny skončily, nikdo kromě nás tu nekempoval, jen vedle kuchyňky bylo pár lidí. Mezitím co jsme stavěli stan, děti si hrály na hřišti a kupodivu moc nezlobily. I když v kempu mají WI-FI, mně internet nefungoval ani po jejím restartování. Říkala jsem si, že ten jeden den to vydržím, že to v jiném kempu bude určitě lepší. Kdyby mi někdo řekl, že nebude, nevěřila bych. Takové věci si totiž zjišťuji dopředu. Jakoby koncem sezony všechno padlo a nebylo si ani kde dát pivko. „To musíte tady kousek do obce.“ Vysvětlovala paní z recepce. Vše v kempu funguje normálně, ale musí být kemp živější. Na druhou stranu to nebylo tak špatné – nikdo nás v noci nerušil! Problém jsme vyřešili po svém. V kuchyňce jsme si ohřáli 2 sklenice omáčky k večeři a k tomu se uvařila příloha a až by se nakrájel hřib na sušení, tak bychom šli do Netolic. S hřibem jsme to měli jednoduché. Jen co se trochu rozkrájel, vyhodil se do koše. To, že na povrchu vypadal krásně, ovšem neplatilo i o vnitřku. Oblékli jsme si bundy, vzali baterku a vyrazili do menšího městečka vzdáleného 1,7 km. Jelikož v září se už stmívá o dost dříve, přišli jsme na náměstí už za tmy. Jelikož byl pracovní den a děti chodily do školy, žádné dítě jsme už nezahlédli, jen ty naše měly prázdniny. Naštěstí fungovala venkovní zahrádka, která nebyla zaplněná. Já si dala skleničku červeného vína, přítel 2 piva, děti kofolu a mohli jsme jít zpět do kempu a připravit se na další den.

Piskotik - čtenářka
ChytráŽena.cz

Tento článek také můžete