El Condor Pasa aneb letecký den

Panoramatickou cestou jsme se dostali k jednomu z nejhlubších kaňonů Colca (Peru-Jižní Amerika), zapomenuté vesničky, kamenitá políčka, lidé žijící podle starých tradic. Zde jsme se brzy ráno chystali na výšlap, abychom mohli pozorovat kondory.
Hodně turistů měli ten samý cíl a tak jsme ve skupinkách zdolávali skalnaté stezky podél řeky v kaňonu. Pořád žádný kondor - průvodkyně nám říkala, někdy sem přijedem a kondoři nelítají.

Že by se to stalo i nám?

To by byla smůla. Dorazili jsme na pozorovatelnu, kde bylo lidiček jako na Václaváku a lítali - nádhera. Tak dneska mají letecký den, pravila průvodkyně a vysvětlovala, že v té malé vesničce, kterou vidíme jako pidi vesničku z výšky, žijí zemědělci a pravidelně hází do kaňonu uhynulá dobytčata, či jiné zvířectvo. Kondoři vylétávají ze svých hnízd a loví uhynulou zvěř.

Když jsme se do sytosti vynadívali, vraceli jsme se našim minibusem zpět do vesničky Chivay, kde nás čekal po několika náročných dnech zasloužilý odpočinek - koupel v termálních lázních, kam jsme vyrazili všichni, nehledě na zdravotní problémy, které nás už doprovázely. Byla to slast naložit se do teplé vody (i když síra byla značně cítit), svaly se krásně uvolňovaly a když jsme si ještě v bazénu dali pisco sour (nejoblíbenější alkoholický koktejl v Peru), tak nám nic nechybělo.

To jsme však netušili, co na nás průvodkyně ještě ten večer chystá - taneček s folklorními tanečníky v místní hospůdce. To už nás šlo jenom šest - místní folkloristická skupina nám zazpívala a zatančila a nakonec nás vtáhla do tanečního reje - ach ty plíce, přece jen nadmořská výška nám neumožňovala křepčit, tak jak bychom chtěli.

Pozdě v noci jsme se dostali do postele, aspoň trochu se prospat - čekal nás náročný přesun do Puna.