Hrát, hrát, hrát, my si budem jako kluci na vojáky hrát aneb Dětský den v Lešanech

Bylo to někdy na jaře, snad začátkem dubna, když nás napadlo, že bychom po letech mohli zajet do muzea vojenské techniky v Lešanech, nedaleko Týnce nad Sázavou. Byli jsme zde před mnoha lety, když byly děti malé a od té doby jistě doznalo nějakých změn. A taky musíme zkontrolovat, co dělá známý růžový tank, jestli ho zase někdo nepřebarvil :-)

Na webových stránkách jsem tehdy zjistila, že sezona v tomto muzeu začíná až koncem května. A pak týdny běžely, přišly jiné aktivity, jiné cíle a najednou byl konec září a poslední víkend, kdy bylo možno expozici v letošním roce navštívit.

Znovu jsem zběžné koukla na internet a všimla si, že tu 1. 9. proběhl Tankový den. Ale v přehledu akcí až do konce letošní sezony už nic nebylo, tak jsem žila v blaženém očekávání, že budeme mít muzeum poslední zářijovou sobotu sami pro sebe a hezky v klidu si tu vše prohlédneme a nafotíme.

Přijeli jsme na místo a parkoviště i přilehlá louka před areálem byly posety automobily. A kruci! Masové akce opravdu nemusím! Co se tady děje? Dětský den? Teď, v září? No, co naděláme, když už jsme tady...

dětský den Prvotní obavy zmizely rychleji než ranní mlha, i přes velký zájem se návštěvníci v rozlehlém areálu rozptýlili, malé děti mohly soutěžit o ceny na osmi stanovištích, vyzkoušet si ochrannou neprůstřelnou vestu nebo střelbu ze vzduchovky či paintball, prolézt různá armádní vozidla, historická i novodobá, např. transportér Pandur a Land Rover Kajman. Už pozorovat nadšení této drobotiny (a jejich tatínků) stálo za to. Pokaždé mě při takové příležitosti napadne, zda by hoši projevovali stejný entuziasmus, kdyby u nás ještě fungovala povinná základní vojenská služba.

Nakonec jsem byla ráda, že jsme se do této akce trefili, neboť „oživlá“ expozice, to je přece jen něco jiného. Působivý byl přelet bojového vrtulníku Mi-35, shlédli jsme zásah proti teroristům, bojové ukázky v bahně ukázkové arény. Kdo chtěl, mohl se zúčastnit módní přehlídky stejnokrojů československé armády z let 1918-1992.

Rozhodně se nejednalo o nějakou agitku do armády, spíše špetkou humoru okořeněná trocha poučení, trocha historie, trocha rámusu, světlic a dýmovnic, zkrátka pestrá mozaika, v níž si každý najde to své.

Pokukovala jsem po profících mávajících automatickými palnými zbraněmi Bren jako s plastovými hračkami a dlouho zvažovala, zda se přimotat do obdivného chumlu chlapečků a požádat členy výsadkového praporu „pane vojáku, můžu si potěžkat vaši zbraň?“ ... Překvapilo mě, že tato puška NENÍ tak lehká, jak vypadá :-)

Samozřejmě jsme navštívili i samotnou expozici, v několika halách a pod přístřešky je zde shromážděno překvapující množství vojenských dopravních prostředků, obrněných, nákladních vozidel, motocyklů, tanků, kanonů, raketové a ženijní techniky. Ale nečekejte zaprášené „železo“, vnitřní expozici tvoří dioramata, ve kterých jsou exponáty, včetně figurín ve stejnokrojích, zasazeny do věrného prostředí. Nahlédnete také do dobové autodílny a spojovací ústředny.

Pro mě byla nejzajímavější návštěva haly č. 6, věnovaná Ostravské operaci, tankové bitvě, která se odehrála v březnu-dubnu 1945. Už zdálky bylo z této budovy slyšet hluk, takže jsem očekávala, že tam - asi - bude promítán nějaký dokument. Nikoli. Po otevření vstupních dveří nás přivítal řev tankových motorů a střelba, vkročili jsme z prudkého slunce do ozvučené tmavé místnosti, respektive přímo na bojiště. Nestáli jsme, jak by se dalo očekávat, mezi exponáty, ale v zákopu a na jeho obou stranách se nám tak naskytl pohled na spoře osvětlené mnohatunové kolosy z nezvyklého úhlu. A do toho neustávající rámus bitvy. V polovině cesty je třeba podejít přímo pod tankem T-34, který „uvízl“ nad zákopem. Není to příjemný pocit, který umocní i pohled do osvětlených útrob tanku nouzovým východem v podlaze.

dětský den Zdržela jsem se v expozici kvůli focení, a najednou koukám, že jsem zde zcela sama a kolem jen tma, výbuchy, střelba, tuny chladné oceli...tíseň. Uvědomila jsem si, jak je zde s minimálními prostředky dosaženo maximálního efektu, protože cesta k východu z haly prochází těsně kolem střílny a můj první pocit byl, že se tudy MUSÍM proplazit. Co blbneš, říkám si vzápětí, vždyť je to jen MUZEUM! A tak hrdě kráčím kolem střílny a přesně, když ji míjím, ozve se kulometná dávka. No, působivé.

Následně přemýšlím, jak by se v dnešní době 3D/4D technologií dala taková expozice vylepšit, ale nelze vyloučit, že by se pak mnohý návštěvník musel jít přebalit.

Je vhodné zmínit se o samotném rozlehlém areálu, ve kterém sídlí muzeum, i ten má zajímavou historii. Za II. světové války zde vznikla pobočka koncentračního tábora Flossenbürg, využívaná jako kárný tábor pro provinilé příslušníky zbraní SS a jako škola pro pancéřové granátníky. Po válce krátce sloužil jako zajatecký a internační tábor a po Únoru 1948 jako tábor nucených prací pro odpůrce režimu. Éra vojenské posádky Lešany započala roku 1950, kdy jej převzala československá armáda. Dnes kasárenské objekty patří Historickému ústavu Armády České republiky a poskytují dostatek prostoru všem exponátům, z nichž většina je pojízdná.

Naposledy zamíříme k ukázkové aréně, v bahně se tu právě předvádí jeden z obrněných transportérů a izraelský tank Mekrava a výherci dětských soutěží se těší na svezení. Jen počkejte, pomyslím si, po dvou objížďkách arény na těchto terénních vlnkách si budete připadat jako rajčata v konzervě, tohle je jiné než ve filmu nebo počítačové hře.

U růžového tanku si ještě připomeneme dobu, kdy stával v Praze na Smíchově. Tehdy ovšem v khaki barvě a představitelé moci se nám snažili namluvit, že je to první tank, který vjel na území Prahy. Že se jednalo o jiný tank, nejen jiný kus ale i typ, je dnes všeobecně známo. Na osvobozování Prahy v květnu 1945 se podílely především střední tanky T-34, zatímco toto je větší, impozantnější IS-2 (označení IS znamenalo Iosif Stalin). Navíc první vjel do Prahy T-34 s číslem 24, ale byl zničen a jeho velitel zahynul. Číslo 23, namalované na „náhradním“ tanku, bylo vybráno zřejmě proto, že tank s takovým číslem vjel první na Staroměstské náměstí. V každém případě z historického hlediska bylo umístění tanku na Smíchově zcela nesprávné, a tak je dobře, že ve své poslední podobě setrvává právě tady, jako symbol násilného překrucování a upravování dějin.

Letošní sezona ve Vojenském technickém muzeu Lešany skončila, navštívit ho můžete zase až na jaře, kdy opět bude příležitost vidět historickou techniku v pohybu, což po zkušenostech z posledního víkendu mohu jen doporučit. Jako žena-matka nejsem vojenstvím nikterak fascinována, (zajímám se především o historické souvislosti), ale musím uznat, že na této akci vládla pohoda a určitě byla zážitkem pro všechny zúčastněné.

IKE - čtenářka
ChytráŽena.cz

Tento článek také můžete