Školní vzpomínky

Na základní i na střední škole se mi odehrálo takových příhod, jak úsměvných, tak i vážnějších. Teď bych ráda zavzpomínala na ty veselejší. Například když jsem v pondělí přišla do školy, a teprve když jsem se chtěla přezout, tak jsem zjistila, že v mé školní tašce jsou učebnice z pátku.

Poněkud jsem zapomněla si o víkendu připravit věci na pondělí, a to upozorňuji, že jsem byla jedničkářka. No stane se. Ještě více mimo  byl spolužák, když přišel do školy bez školní tašky, a zjistil to až ve třídě.

Jindy jsme byli na preventivní prohlídce u školní zubařky a mně nějak nedošlo, že tam budeme zřejmě jen dvě hodiny a že pak se zase vracíme do školy. Takže jsem si žádné učení nevzala. Bylo to již na druhém stupni, a tak nás čekaly ještě asi tři vyučovací hodiny. I přesto, že náš spolužák Michal, který měl ze zubařky takovou hrůzu, že odmítnul na křesle otevřít pusu. Chudák, všichni jsme ho povzbuzovali, aby to ještě zkusil, ale vždycky to skončilo, že na chvíli vešel do ordinace a pak vyšel za chvíli celý bledý a nakonec mu zubařka řekla, že bude muset příjít jindy s maminkou. Tak přesto, že to tam takto dlouho zdržel, tak nějaké ty učebnice stále chyběly. Tak jsem začala simulovat, že je mi špatně a byla jsem tak věrohodná, že mi to uvěřila i má nejlepší kamarádka, kterou jsem dopředu o svém záměru informovala...:-) No domů mě stejně paní učitelka nepustila. Na střední škole jsme měli zase docela vtipnou profesorku. Chodila jsem na hotelovou školu a měli jsme předmět o servírování jídel a obsluze hostů. Na tento předmět jsme byli vždy oblečeni do školní uniformy. Jednou si tuhle uniformu někdo zapomněl, a tak se milé paní profesorce omluvil, že si oblek zapomněl, a ta mu odvětila následující:“No prosím tě, to je stejné, jako kdyby řidič autobusu přišel pěšky na zastávku a řekl lidem – Promiňte, já jsem si zapomněl autobus.“ Příště někomu jinému dávala ještě podobenství, že je to stejné, jako kdyby doktor přišel na operační sál a řekl, že si zapomněl skalpel.

Jednou nás zase pobavil spolužák na angličtině, když „trénoval“ u tabule maturitní téma o USA. Na pomoc měl v ruce mapu. Po chvíli vyprávění jsme zaznamenali, že dle jeho verze jsou věci na východě na západě a věci na severu jsou zase na jihu a naopak. Když to zaznamenala i profesorka, tak k němu přišla a oznámila mu, že tu mapu má vzhůru nohama.

Zkrátka zlatá školní léta, je stále na co vzpomínat.

Autor:vlnka007