Pampeliškový med - nejoblíbenější recepty
Rebarborový koláč - nejoblíbenější recepty
Hrajte s námi SUDOKU online !
Léto - čas jahod
Chcete se trošku zorientovat ve změti zapeklitých situací, které vyžadují alespoň nepatrnou znalost práva? Chcete vyřešit situace, nutné k Vaší osobní spokojenosti i spokojenosti druhých? Jak se naučit přežít v naší právní džungli? Hlavní je pochopit alespoň základní zásady, které u nás platí a třeba je také srovnat s okolním světem.
Právo ve státě vzniklo proto, aby udrželo morálku (přiznejme si ale, že ne vždy tomu tak skutečně je). Konkrétní pojem PRÁVO můžeme definovat jako určitý souhrn pravidel a povinností, které nám říkají, jak se mají chovat občané, instituce, ale třeba i firmy v daném státě. Stát je s právem úzce spojen, protože jej nejen vytváří (zákony schvaluje parlament), ale také kontroluje jeho dodržování, stanovuje sankce při porušení a následně trestá (způsobíme trestný čin, či přestupek a budeme za něj náležitě potrestáni).
Jaké jsou však konkrétní znaky státu? Především je to určité ohraničené území, na kterém žijí obyvatelé se stejnou (či podobnou) historií, úředním jazykem, řídícími orgány (prezident, vláda), úřednickým aparátem (úřady) a armádou. V našem demokratickém státě jsou určeny dvě základní zásady a to obecně známá zásada: ,,Neznalost práva neomlouvá“ a druhá – méně známá: ,,Každý může činit to, co zákon nezakazuje, ale nikdo nesmí být nucen činit to, co zákon přímo neukládá“. A přesně z těchto zásad vycházejí další zákony, vyhlášky a nařízení.
Kdysi žádné psané právo nebylo – teprve se vyvíjelo. Vyhrál tedy logicky ten, kdo byl silnější nebo měl větší moc. Dnes však existují určité prameny práva, které se však liší podle zemí. V kontinentálním právním systému převažují samotné zákony a normativní smlouvy (normativní smlouvou rozumíme smlouvu, která nelze uzavírat mezi jednotlivci, ale je to například smlouva kolektivní). Kontinentální právní systém platí u nás, ale také po celé Evropě, kromě Anglie.
Zde se uplatňuje Anglosaský právní systém, ve kterém platí precedens a právní obyčeje. Precedens je zvláštní pramen práva a ve skutečnosti to znamená, že soudce při vydání rozsudku v dané věci přihlédne ke stejnému či podobnému případu a také k tomu, jak rozhodl soudce před ním. Právní obyčej je vlastně ustálené chování lidí. Na příkladu to můžeme vysvětlit například následovně: Pokud si lidé vyšlapou cestičku přes trávník aby to měli blíž ke svému obydlí, ostatní této cesty také využijí.
V neposlední řadě nesmíme zapomínat na země Islámu, kde platí Islámský systém. To znamená, že zde převažuje tzv. nepsané právo.
Právo bylo, je a vždy bude předmětem diskuzí. Ten, kdo se v něm dokáže zorientovat, má v rukou velkou moc, které patřičně využívá. Ovšem i my ostatní můžeme nahlédnout do tajů a zákoutí našeho právního systému a třeba pochopit věci, které nám již dlouho vrtají hlavou...
Vendi V.
ChytráŽena.cz
