Jak ženám "pomáhá" stát?

Mám 3,5leté děťátko a s jeho otcem nežijeme ve společné domácnosti už 3 roky, které jsou peklem. Problém je v tom, že ačkoli svou dcerku její otec miluje (aspoň to všude tvrdí), nedokáže se smířit s naším rozchodem (přitom to byl on, kdo ho inicioval), a proto mi stále dělá problémy - vyhrožuje mi a šikanuje mě.

Soud nám určil styk s dítětem, který dodržuji. Otec si obvykle přijde pro dcerku, nereaguje na můj pozdrav, beze slova ji vezme s sebou a odejde. Když dcerku přivede, téměř vždy zkonstatuje, že je zanedbaná nebo nemocná, a že si na mě půjde stěžovat na „sociálku“.Tak chodívám se zdravým dítětem k lékařce, abych měla doklad, že ji nezanedbávám a že je zdravá. Když si dítě odevzdáváme v tichosti, beru to jako šťastný den. Obyčejně otec před dítětem, které je ještě malé, ale možná to brzy zopakuje, zkonstatuje, že jsem „kráva“ anebo „svině“, že doufá, že nebude taková „čubka“ jako jsem já a pod. Vždy má nějakou urážející připomínku.

Jeden čas jsem to řešila tím, že jsem vždy při sobě měla svědka. Ale není to jednoduché, mít 2x do týdne u sebe někoho v 15.30 hod., kdy je většina lidí ještě v práci. Navštívila jsem tedy ÚPSVaR v našem městě, konkrétně kolizní opatrovnici naší dcery. Chtěla jsem radu, co si s otcem počít, když se nechová normálně. Vždyť dítě má u mě vhodné prostředí pro výchovu, prospívá, stará se o ně nejbližší osoba - matka, tak je přece nutné udělat všechno pro to, aby to tak zůstalo a toto prostředí se chránilo.              
Už předtím jsem kolizní opatrovnici psala doporučený dopis, protože „náš milující tatínek“ pod hrozbou policie vzal vlastnímu dítěti kočárek a autosedačku s tím, že je to jeho majetek, který platil on, a nezajímá ho, v čem budu dítě vozit. Vysvětlila jsem jí, že soud dal tak malé dítě otci na dobu 2x týdně po 2,5 hodinách a na každou druhou sobotu od 9.00 do 16.00 hod., což já dodržuji, ale vůbec nic o dítěti v době, kdy není se mnou, nevím. Nevím, jestli vůbec a kdy spala, jaká je, co dělá, otec moje otázky ignoruje a neodpovídá na ně. Kromě toho i ty všechny výše jmenované výhrůžky, zkrátka jedním slovem - šikana.     
                                                                 
A odpověď sociální kurátorky? Ona nemůže přece rozhodnout, jak to je, z jejího pohledu dítě zanedbané není. Řekla jsem jí, že se tedy musíme držet faktů. Zeptala jsem se jí, jaké jsou skutky otce dítěte. Lásku k dítěti projevuje tím, že mu vezme kočárek (to udělá teda opravdu málo mužů), anebo to, že s námi nežije 4,5 měsíce a za celou tu dobu nedonesl dítěti ani 1 jablko či banán, zkrátka nic????  
                                                                                                                          Že prý dcerku miluje, ale na Vánoce jí nedá s sebou domů vůbec nic, neboť tvrdí, že matka jí to ukradne. Umíte si představit dospělou ženu nad 30 roků  v punčoškách s kachničkami či v tričku Hello Kitty? Tohle podle mě nemůže prohlásit normální zralý muž, který skutečně miluje svoje dítě. .                                                                                                                                                                        A víte, co mi tehdy sociální kurátorka, které jsem věřila jako většina šikanovaných matek, odpověděla? No že přece existují ženy, které jsou na tom i hůř. Ale já nechci být na tom hůř, už toto je příliš!!! Na 100 % se věnuji dětem a domácnosti, všechno poctivě dodržuji a jsem obětí zakomplexovaného tyrana! Dělá to však potichu, aby to bylo těžké dokázat. Žádné scény, bouchání na dveře a apod., jen hloupé řeči a úsměvy s výhrůžkami, když si odevzdáváme dítě. .                                                                                                                                                    Chápu, že paní kurátorka tohle zažívá denně a bere to už jako otravný stereotyp, ale právě proto by to možná neměly dloudobě dělat, protože se jim to pak zdá všechno stejné a pomalu i normální. Řekla mi, že v konečném důsledku sama souhlasím s tím, že koneckonců dítě u otce netrpí a asi se o ně postará, takže je důležité nezpřetrhat vazbu dítě – otec. To je pravda, nedovolím si říct něco takového, že otec dítě týrá, ale přesto by si paní kurátorka měla sama uvědomit, že se na dítě přenáší to, že otec křičí na matku, vyhrožuje jí, obviňuje ji, a když bude rozumět i významu slov, že ji uráží a chová se k ní otřesně. To převezme po něm i to dítě. Arogantní chování, neúctu k matce. Nemluvě o tom, že otec neumí ani pozdravit, a jak potom můžeme chtít od dítěte, aby zdravilo? Kde je něco o jednotné výchově, možná snad si navzdory svému vysokoškolskému titulu neuvědomila, že taková výchova je od útlého věku nejednotná a nadělá víc zla než užitku????

Vlastní zkušenost ze života mě naučila jedno: kolizní opatrovník je uvedený v rozsudku bez ohledu na to, jestli byl na návštěvě v rodině, nebo nemá ani páru o tom, kde a jak žijete, bez ohledu na to, či k soudu přijde, anebo ne.  Ale JAKPAK to, že obhajuje práva dítěte a zastupuje ho? A i když jste vzorná a milující matka, je to zbytečné, nikdo Vám nepomůže.
Vždyť si to ukažme v praxi: když kolizní opatrovnice do rodiny přijde, dopředu se ohlásí. Tudíž i když je matka denně popíjející alkoholička a dítě nemá oblečení ani hračky, na návštěvu se matka včas připraví. Od sousedky si půjčí pár věcí a hraček, ráno si nevypije a absolvuje návštěvu kurátorky. A potom, když kurátorka odejde, všechno vrátí, dítě si hraje s  letákem z obchodu a matka se opije jako každý den, jen o hodinku - dvě později. Zrovna tak je na tom  matka, která se o dítě nestará jako milující a starostlivá matka.

Dokonce ta první je na tom možná ještě líp. Alkoholička má možná muže jako je ona sama a dítě nechá tak, takže je v pohodě, přičemž ta starostlivá má takového, který se rozhodl psychicky ji týrat, udělat jí ze života peklo a nemá jí kdo pomoci. Proč potom existuje funkce kolizního opatrovníka? Proč nechrání rovněž matky, které se prokazatelně o děti dobře starají a vytvářejí jim vhodné prostředí pro výchovu a následování? Věřím, že je mnoho matek, které zažívají to, co já. Prožívají tohle dlouhá léta a jsou zoufalé.