Kvetoucí Holandsko

Navštívit Holandsko v době, kdy všechno krásně kvete a květinové vozy projíždějí ulicemi Amsterdamu - bylo vždy mým velkým snem. Proto jsem se s nadšením sobě vlastním přihlásila na týdenní poznávací zájezd s jedním známým dámským klubem, bojujícím s nadváhou žen a propagujícím zdravou výživu, který mimo jiné pořádá různé poznávací i pobytové zájezdy. Po přistoupení do autobusu v Plzni jsem s údivem zjistila, že větší část osazenstva tvoří hlavně typicky české ženy „krev a mléko“ neboli, jak se dnes říká poněkud „prostorově rozměrné“.
       
Z Plzně jsme se vydali přes Německo směr Frankfurt n.M. a Amsterdam. V Holandsku bych nechtěla jezdit tou rovnou krajinou coby řidička - je to strašně monotónní, žádné kopečky či hory, není na čem okem spočinout, dálnice rovné, krásně udržované, ale ponoukající přimhouřit oko a zdřímnout si. Mimoto téměř 40 % území Holandska leží pod úrovní moře, hráze dlouhé přes 2 tisíce km  zabraňují moři proniknout dále do pevniny, je to vlastně neustálý boj člověka s přírodou.      

Do Amsterdamu jsme přijeli v pozdním odpoledni, následovalo ubytování a volno do večeře. Šli jsme se projít v malých skupinkách aspoň po nejbližším okolí, podél grachtů (kanálů) - přes malé klenuté mosty. Tyto kanály byly vybudovány převážně v 17.století, jedná se o cca 160 kanálů o délce asi 75 km, na nichž kotví přes 2 tisíce hausbótů. Vrátili jsme se k večeři, která byla velmi dobrá a vydatná a pak, plni znovunabytých sil jsme se šli projít nočním Amsterdamem - opět jen v malých skupinkách. Přes několik malých půvabných mostů jsme se naprosto necíleně dostali až do uličky neřesti (lásky), kde za velkými okny při světle tmavě-růžových a červených lamp pózovaly spoře oděné dívky, většinou nahoře bez a jen v miniaturních tangách. Bylo velmi zajímavé sledovat reakci našich mužských spolucestujících, kteří se nemohli vynadívat. Ovšem horší bylo, že většinou s sebou měli své drahé polovičky a ty jim to čumění záhy rezolutně zatrhly. Muži totiž značně zpomalili a rozhořčené manželky je silou táhly pryč od těch neřestných polonahých krásek. Jedna ostravská manželská dvojice vzbudila všeobecné veselí, když starostlivá manželka zvolala rázně: „Co čumíš, dědku! Tos ještě nikdy neviděl nahatou babu, ty jeden blázne stará!“  Pán odpověděl: „No to jo, nahatou babu jsem už viděl, ale nikdy ne takové šťabajzny!“ Ona totiž ta starostlivá ženuška měla nejen již nejlepší léta svého rozkvětu za sebou, ale ještě k tomu nejméně 120 kg živé váhy, tudíž bylo jasné, že nechtěla svému muži ani to pokochání se hezkými děvčaty dopřát.        

Krátce nato jsme narazili na malou hospůdku na rohu dvou ulic, ze které se linula sladká omamná vůně marihuany - to bylo něco pro mladé páry, které si ihned šly koupit nějakého toho jointa. Už se blížila půlnoc, tak jsme se rozhodli vrátit, protože příští den nás čekal velmi nabitý program. Naštěstí jsme po malinkém bloudění naše ubytování na předměstí našli a s přáním dobré noci jsme se rozešli do svých pokojů.    
Příštího dne po snídani jsme si spolu s naší průvodkyní prohlédli náměstí DAM s královským palácem a kostelem Nieuwe Kerk, kdo měl zájem, šel do muzea van Gogha - ostatní pak k Rembrandtovu domu a k muzeu Anny Frankové. Taky jsme navštívili brusírnu diamantů s excelentními kousky ve vitrinách, ovšem ani na ty nejmenší nestačily naše peněženky. Pak jsme odjeli autobusem podívat se na průjezd květinových alegorických vozů s překrásným květinovým aranžmá, které každoročně míří z Noordwijku do Harlemu, sledovány nadšenými desetitisíci diváků.      
Ještě před večeří jsme stihli projížďku lodí po grachtech, které jsou lemovány přepychovými budovami s typicky špičatými domovními štíty. Protože téměř celá přímořská oblast Nizozemí se nachází pod úrovní hladiny moře, je chráněna vysokými hrázemi - je to věčný boj člověka s přírodou.        
Celý další den byl věnován návštěvě a prohlídce světoznámého parku Keukenhof /kuchyňský dvůr/ - jmenuje se tak proto, že v minulosti se tady prodávaly převážně kuchyňské bylinky. Tento nádherný park leží poblíž městečka Lisse na 32 ha půdy, v       15.  století byl součástí hradu Keukenhof a v dnešní podobě je návštěvníkům zpřístupněn od r.1950. Nejlepší období pro návštěvu tohoto unikátního parku je duben-květen, kdy všechno kvete a park září v plné své kráse. Roste v něm až 7 milionů cibulovin, jako jsou tulipány, narcisy, krokusy, hyacinty, lilie a další a opravdu je na co koukat, jistě procházka mezi takovou nádherou nadchne nejen milovníky květin. O park se stará údajně jen 24 zahradníků, je skvěle udržován - cestičky mezi květinami, udržovanými trávníky i malými vodními plochami s občasnými zastávkami na lavičkách byly opravdovým balzámem na duši. V mnoha pavilonech je možno shlédnout různé tématické výstavy - opravdu jsme měli překrásné zážitky a strávili tam nádherný den. Bylo zde možno zakoupit i cibuloviny, již mírně rozkvetlé amarylis v různých nádherných barvách, každý si mohl vybrat dle svého gusta a peněženky.  /Po příjezdu domů jsem za pár dní zabránila katastrofě, kdy můj manžel si klidně začal loupat největší cibuli a chtěl si ji nakrájet na chleba se sádlem - ještě, že jsem to zpozorovala včas. Jemu by to stejně nechutnalo a mně by ubyla jedna krásná kytička, vybíraná s velkou pečlivostí a za nemalý peníz/.        

Rovněž jsme navštívili výrobnu dřeváků /klompen/, které se vyrábějí v mnoha  barevných variantách a dekorech, většinou ze dřeva topolů. Byly tam i nezdobené, nemalované na normální běžné nošení - chůze v nich je sice trochu těžkopádná, ale v létě chladí a v zimě s tlustou ponožkou zahřejí a chrání proti vlhku. Průvodkyně nám vyprávěla, že se dříve dřeváky používaly téměř všude, od prací na polích přes svatební dřeváky, dokonce i dřeváky, sloužící k velmi oblíbenému holandskému sportu -bruslení. Jeden mladý partnerský pár si je chtěl taky zakoupit, ale vznikl problém. Pro dívenku dřeváky byly, ovšem mládenec s výškou přes dva metry a velikosti nohou 47 měl smůlu, tak velké dřeváky momentálně na skladě nebyly. Výroba samotná by dlouho netrvala, ovšem nátěr schne několik hodin - i domluvili se s výrobcem, zaplatili a obdrželi potvrzení o platbě. Nechali tam adresu našeho příštího nocležiště a opravdu druhého dne byly dřeváky doručeny poslíčkem. Poslední nocleh jsme měli domluven v lázeňském přímořském městě Scheveningen, kde se nacházely dlouhé písečné pláže s vysokými dunami a konečně jsme byli u moře. Podél pláže stály krásné hotely, letoviska, restaurace a obchůdky. Tam nás čekalo výborné občerstvení s rozmanitou nabídkou pokrmů z ryb. Přestože byl konec dubna a moře nebylo nijak teplé, přece jen se našlo pár odvážlivců, kteří si šli aspoň krátce zaplavat.  

Dovádění ve vlnách, smích a legrácky nebraly konce a na závěr při jejich příchodu z vody za námi na pláž, jsme se smáli na celé kolo my všichni. Jeden z mládenců se totiž koukl poněkud níže na své plavky a zavolal na svého kamaráda: „Ty vole, taky se z tebe stala holčička?“ 

Velmi se mi líbila prohlídka skanzenu v Zansee Schans s větrnými mlýny a typicky holandskou vesničkou,  ovšem Zuiderzee-muzeum - to je opravdová lahůdka pro fajnšmekry. Je to vlastně skanzen pod širým nebem (ihned jsem si vzpomněla na skanzen v milovaných Beskydech v Rožnově pod Radhoštěm), ovšem co do velikosti a různorodosti - kolosální. Je zde umístěno asi 130 domků, převážně ze 17. a 18. století, stojí na původních uličkách se zahrádkami, průplavy a alejemi. Je možno se k němu dostat i lodí z nedalekého parkoviště a nejlépe je  vyhradit si na prohlídku celý den - je opravdu nač se koukat. Jsou tady domy mnoha řemeslníků i s kompletním vnitřním vybavením, jako kupř. holičství, řeznictví, pekařství, starobylá lékárna, dům bankéře, domy vlivných městských osobností, vše velmi zachovalé a původní, nechybí tu škola, pošta, kostelík - byla jsem přímo nadšena. V parku Modurodam se nachází Holandsko v miniaturách - opravdu kouzelné, něco podobného jsem viděla i v Itálii a také u Mar.Lázní se postupně budují známé kostely, hrady a zámky v miniatuře.    
Cestou zpět jsme jeli přes Kinderdijk - památkovou rezervaci nedaleko města Dordrecht. Tam se nachází za vysokou hrází na území bývalého mořského dna síť kanálů, u nichž stojí 18 větrných mlýnů. Tyto větrné mlýny vlastně sloužily k přečerpávání vody ze stále znovu a znovu zaplavovaných oblastí a odváděly ji zpět do řeky Lech.    
Protože jsme stihli pouze nevelkou část holandských zajímavostí, vydala jsem se tam znovu příštím rokem počátkem května, vlastně to byl pěkný výlet, který jsem si věnovala sama sobě k narozeninám. Manžel byl pecivál a ne zcela zdráv, jeho by zajímaly stejně jen nejbližší hospody a pivo, tak jsem nasedla do auta a vyjela. Sama se sebou si totiž nejvíce rozumím, ani se sousedkou či přítelkyní bychom se nemusely shodnout na konkrétních prohlídkách a opravdu nesnáším, když mi pořád někdo do všeho kecá. Tudíž jsem znovu navštívila Amsterdam a udělala si dostatek času na muzeum van Gogha, projela jsem se na lodi po grachtech večerním Amsterdamem, ochutnala i jejich speciality a úžasně dobré palačinky, které dělají též s různými nesladkými náplněmi. Je to skvělé, je-li člověk pánem svého času, může jít, kam chce a prohlédnout si, co chce. Pak jsem přespala v autě na parkovišti mezi kamióny, což považuji za docela bezpečný a levný nocleh.

Těch zážitků ze dvou cest do Holandska je spousta, jeden by na to nejnutnější potřeboval nejméně měsíc. V Amsterdamu je zajímavé voskové muzeum Madame Tussaud i celková uvolněná atmosféra celého města je přímo kouzelná. Lidé se procházejí ulicemi, posedávají na lavičkách nebo si spolu s učitelem tance přímo na ulici vyzkoušejí kroky salsy, nikdo nikam nespěchá, jízdní kola se tu nekradou - prostě klídek, pohoda a tabáček (vlastně joint).
Znovu jsem si zajela do Zuiderzee-muzea a prohlížením těch starých domečků jsem  tam strávila celý den, nasávajíc všemi smysly tu krásnou starobylou atmosféru a obdivujíc jednotlivé domky, které nám přibližují různá řemesla a život předků holandského venkova. Tentokrát jsem si osobně zajela do města Alkmaar na sýrový trh /konají se od dubna do září/ a opět jsem si zakoupila několik lahodných sýrů /kupř. výborný plísňový sýr Hommage, který se vyrábí v provedení bleu - modrá plíseň nebo chevre - bílá plíseň/. Městem Alkmaar napříč prochází Severoholandský průplav, na který se napojuje síť grachtů /menších kanálů, vedoucích středem ulice/.
Potom jsem pomalu zamířila po pobřeží k místům, která jsem v minulém roce se zájezdem nemohla navštívit, jako je Haarlem, Leiden - moc hezké historické město, jímž protékají 2 ramena starého Rýna a je v něm velké množství kanálů. Zde se slaví konec španělského obléhání jako státní svátek, koná se slavnost s průvody a trhy. Město je známo také tím, že v něm v r.1848 sepsal Johan Rudolf Thorbecke holandskou ústavu. V jižní části města se nachází spousta parků a zahrad, mimo jiné nádherná botanická zahrada - Hortus Botanicus. Ve městě je několik gotických kostelů, kruhová pevnost a další lahůdky, vnímavý návštěvník si opravdu přijde na své.
Další mou zastávkou byl Den Haag - v tomto městě sídlí holandská vláda i parlament a taky mezinárodní soudní dvůr a Soudní tribunál OSN. V Haagu je rovněž spousta galerií s největšími poklady holandského a vlámského malířství. Největší galerie je Mauritshuis - to byl krásný zážitek. Pak jsem si opět zajela do lázeňského města Scheveningen a užila si i odpolední koupání, moře tou dobou mělo již docela přijatelnou teplotu. Projela jsem městem Delft a opět zakoupila pár kousků suvenýrů z jejich bílé keramiky, zdobené půvabným modrým dekorem.
Dojela jsem k Rotterdamu, největšímu přístavu světa, rozprostírajícímu se v ústí dvou evropských řek, Rýna a Mázy - je dlouhý přes 20 km. A pak ještě jedno zastavení v Kinderdijku, tentokráte jsem měla více času na důkladnou prohlídku této památkové rezervace. Těch 18 větrných mlýnů stojí na území bývalého mořského dna, které je protkáno sítí kanálů.  Mlýny vlastně nesloužily k mletí obilí, ale k přečerpávání vody ze záplavového území. /Kupř. i na Mallorce slouží větrné mlýny k čerpání vody a zavlažování polí a zahrad/. Vše jsem si ještě jednou řádně prohlédla a protože mne doma čekala rodina i pracovní povinnosti, musela jsem se s nádherným Holandskem rozloučit a vrátila jsem se přes Německo a pak přes Rozvadov zpět domů. Snad se tam ještě někdy podívám???