Město Třebíč má také co nabídnout - druhý den

Dnes si vyšlápnem na městskou věž, na kterou koukáme přímo z postele. Její výška po vrchol kříže je 75 metrů. Ochoz se nachází ve výšce 35 metrů. Hodinové ciferníky jsou se svým průměrem 712 cm jedněmi z největších v Evropě.

Tato věž přiléhá ke kostelu sv. Martina. Máme štěstí, kostel je otevřen - nějaký sbor tam nacvičuje náboženské písně. Kostel byl založen kolem poloviny 13. století opatem Martinem. Vyrážíme na věž - čeká nás 165 schodů, ale výhled stoji za to.
Ve čtvrtém poschodí je umístěna zvonice a v v ní tři zvony - 1558 a 1581. Třetí, pojmenovaný Svatopluk - jeho původním účelem bylo vyzvánět jinověrcům. Byt, umístěný na věži v úrovni ochozu obýval hlásný, později nazývaný věžník. Vdova po posledním věžníkovi bydlela na věži až do roku 1956. Měli tu i kozu.  U schodů věže býval vždy kbelík a návštěva, která šla nahoru, ho vždy přinesla plný vody - aby ve věži měli vody dostatek. No nevím...
Pokochaly jsme se výhledy a vyrážíme dál. Jdeme přes Gorazdovo náměstí k místnímu hřbitovu (tam nás vede Smrtelná ulice - takový název jsem ještě nikde neviděla) a chceme si prohlédnout kostel Nejsvětější trojice - bohužel je zavřený.
Hned vedle vidíme zlatou báni pravoslavného kostela. Jdeme k němu, ale ten je také zavřený - nicméně se objevuje pán, který se nám představí jako farář a zve nás dále. Je to rodák z Ukrajiny, který už je v Česku 15 let. Kostel je zasvěcen sv. Ludmile a sv. Václavovi - tak to mi teda hlava nebere. Spíše bych čekala nějakého patriarchy, ale to je tím, že se ve víře vůbec nevyznám. Chrlíme otázky na faráře a on nám ochotně vše vysvětluje.
 I pravoslavná víra uznává Ludmilu a Václava - vždy byli první z křesťanů. Nefotím - připadá mi to neuctivé k tomuto svatostánku. Jedná se o nejmladší třebíčský kostel postavený v letech 1939 - 1940. Jeho báň je pokryta zlatou folií. V přízemí se nachází byt faráře. Přilehlé Gorazdovo náměstí je na paměť prvního biskupa české pravoslavné církve, kterého nacisté popravili za napomáhání čs. parašutistům po atentátu na říšského protektora R. Heydricha.

Odpoledne míříme do Baziliky sv. Prokopa - vyrostla v době, kdy se ve Francii začaly stavět první gotické katedrály, v jižním Německu chrámy podobné antickým stavbám - kolem roku 1220. Nejkrásnější je portál a střední okno v hlavní apsidě, které se podobá rozetě v Chartres u Paříže. Bazilika je prolnutí evropských vlivů románského a gotického slohu. V 15. století byl v Bazilice zřízen pivovar, později konírna, zámecká kuchyně a prádelna. Ještě dnes je tu vidět okénko, kudy se valily sudy s pivem. V kryptě se natáčel film Markéta Lazarová.

Je vedro - odcházíme do bazénu a ještě předtím na zmrzku do cukrárny.
Zítra odjíždíme. Až budete cestovat po českých, moravských luzích a hájích, určitě Třebíč navštivte - už kvůli tomu, že Židovský hřbitov a Bazilika jsou zařazeny mezi památky UNESCO od roku 2003.