Červená řepa - nejoblíbenější receptyČervená řepa - nejoblíbenější recepty Tipy na dekorace pro krásnější podzim a zimuTipy na dekorace pro krásnější podzim a zimu Nakládané zelí - nejoblíbenější receptyNakládané zelí - nejoblíbenější recepty Jak vyrobit budku z prkna?Jak vyrobit budku z prkna?
Chytrá žena na Facebooku
Kategorie
Vánoční strom
Soutěžte s námi o 400 skvělých výher !!!
do startu zbývá:
Přihlášení
Jméno :

Heslo :


  trvale

Dnes je
Neděle 19.11. 2017
Dnes má svátek Alžběta
Vyhledávání
Doporučujeme
 
 
 
Naše speciály
ZAJÍMAVÉ TIPY
Dělená strava? Zase další dieta? Nebojte se, dělená strava spočívá v tom, že své jídlo dělíte na bílkoviny, sacharidy a neutrální potraviny.

Můj porod Vojtíška

17. 08. 2011 | Vaše příběhy

Loni v červnu jsem zjistila, že jsem těhotná. Těhotenství jsme plánovali a hned to vyšlo. Mé těhotenství proběhlo bez větších komplikací. Do 6. měsíce jsem pracovala jako oční lékařka  v nemocnici. Ke konci těhotenství – když jsem docházela již do nemocnice - kolem 35. týdne měli ale v poradně podezření na růstovou retardaci plodu, tedy tzv. IUGR.

Vzpomínám si, že mne tím zaskočili, protože celé těhotenství probíhalo dobře a až ke konci mne začali strašit. Kontroly byly i 2x týdně, jednou - že miminko bude menší, ale symetrické, a tedy že je vše v pořádku. Podruhé, že bříško plodu je vzhledem k hlavičce menší a tedy, že bych měla ve 38. týdnu nastoupit na indukovaný porod (tj. k vyvolání porodu). Termín jsem měla až 26.2.2011. Pan doktor mi vysvětlil, že není dobré přenášet při podezření na tuto růstovou poruchu a je lepší porod vyvolat.

Měla jsem nastoupit do nemocnice v neděli 20.2.2011, ještě v pátek 18.2. jsem měla kontrolní vyšetření a monitor. Ten týden mi již od středy vycházela hlenová zátka, a tak jsem si říkala, že se to vše na porod hezky připravuje. Ve čtvrtek večer před kontrolou jsem měla asi 3 kontrakce po 5 minutách, nemohla jsem nic během nich dělat a byly dost nepříjemné. Ale poté již byl klid a noc proběhla bez problémů, ráno mi bylo „těžko“ , ale jinak nic vyjímečného.                                                                                                                                                      

Proto jsem šla do poradny pěšky - měla jsem to asi 10-15 minut chůze. Po monitoru jsem měla kontrolu u paní doktorky, která řekla, že jsem otevřená tak na prst a že v neděli mám přijít na plánovaný příjem, v případě kontrakcí mám samozřejmě přijít dříve. A že budu trošku špinit po vyšetření. Šla jsem se obléci do kabinky a začaly mi opět ty nepříjemné bolesti jako ten večer předtím, musela jsem vydržet na bobku, než to přešlo. V hlavě se mi  honilo hodně věcí, ale říkala jsem si - to nemůže být už ono, to přestane, to by paní doktorka poznala…atd. Domů jsem došla již v bolestech, kontrakce jsem měla hned od začátku po 5 minutách. Doma jsem se v bolestech svíjela na záchodě – měla jsem nucení na stolici. To už jsem věděla, že to poslíčky nebudou. Také jsem slabě krvácela. Mezi kontrakcemi jsem se snažila zavolat manžela, ale jako na potvoru byl nedostupný - a hle, jeho mobil ležel v pokoji na stole. V rychlosti jsem na nástěnce strhla nějaká čísla do práce manžela a jen se modlila, zda je tam alespoň jedno číslo do jejich nového působiště - v té době se firma stěhovala mimo Prahu. Kontrakce jsem měla asi hodinku a dle instrukcí z porodnice jsem měla čekat ještě hodinku a pak zkusit teplou koupel, zda bolesti nepřejdou.

Ale to jsem věděla, že nezvládnu, a svíjející jsem volala 155 - že mám kontrakce po 5 minutách. Paní na telefonu byla velmi nepříjemná, ptala se, zda odtekla plodová voda – já že ne a dále se ptala, kdy mám kontrolu atd. Když jsem jí sdělila, že jsem ji měla před hodinou, tak z jejího hlasu bylo znát, že si myslí - hysterka. Nakonec se zeptala na adresu a poslala mi sanitku. Když zpětně na to vzpomínám, lituji, že jsem se neohlásila jako lékařka - málokdy to dělám, ale opravdu jsem se bála, že mne paní nechá na holičkách. Paradox, že? Lékařce bude odmítnuta pomoc…Naštěstí sanitka přijela do 10 minut, já popadla připravenou tašku a jelo se. V poradně na mne také koukali nevěřícně, stejná paní doktorka mne prohlédla a sdělila mi, že jsem otevřená na 3 prsty a že jdu rovnou na sál. Bylo asi 11 hodin dopoledne.                                                                                                                                                                    

Na sále byli všichni moc milí, porodní asistentka mi natočila monitor – cca 20 minut, poté mi dali klyzma a šla jsem do sprchy. Po sprše mne porodní asistentka odvedla do boxu - bylo to velmi příjemné prostředí. Opět monitor, kouknul na mne pan doktor. Epidurál jsem nechtěla, chtěla jsem vědět, jaká ta bolest je. A zda to vydržím…kontrakce byly stále kolem 3-5 minut, po 13. hodině mi bylo nabídnuto prasknutí plodových obalů.

Souhlasila jsem. Plodová voda byla čirá. Manželovi jsem se dovolala, mezi kontrakcemi jsem mu jen sdělila, že budu rodit. Ani jsem ho u porodu nechtěla a vzhledem k tomu, že jsem nevěděla, kdy to přijde, jsem slíbila, že se ozvu.
Poté jsem asi i přes kontrakce „klimbla“. Ale pak mne probudila velmi nepříjemná tupá bolest v podbřišku - koukám, nikdo nikde. Musela jsem zatlačit - bylo to nepříjemné a cítila jsem, jak se mimčo sesunulo níže. Lekla jsem se. A začala jsem volat - Haló! Pomoc! Za chvilku přiběhla asistentka i lékařka, koukla na mne, ale že ještě chvilku, ať se vrátím na bok a daly mi infúzi oxytocinu. Bolesti byly čím dál větší. Nutilo mne to tlačit, ale už mi to povolily. Pak do 5 minut přišel pan doktor a 2x jsem zatlačila a už jsem viděla našeho Vojtíška - byl pátek 18.2.2011 - 14.23 hod. Ale nekřičel, jen se mrskal a byl namodralý. „ On nebrečí,“ řekla jsem a měla strach, ale pan doktor mi řekl, ať mu dám čas.

Vojtíška si hned odnesli. Porod placenty následoval asi do 5 minut - a bylo to rychlé, víc si o tom nepamatuji. Poté mne pan doktor šil (měla jsem nástřih hráze), musím říct, že to bolelo dost, ale já myslela na Vojtíška - zda je v pořádku. Do 15 minut mi Vojtínka přinesli a dětský lékař mi sdělil, že ho musel prodýchnout, ale že je již vše v pořádku a žádná rizika nehrozí. Vážil 2620 g a měl 49 cm.Teprve při propuštění jsem zjistila, že malý měl pupečník 2x těsně omotaný kolem krku.
Byl nádherný. Pít vůbec nechtěl, ale mně to nevadilo - já jsem ho pevně držela, hladila ho a byla šťastná. Bohužel mám jen 2 fotečky z mobilu – ne moc kvalitní, ale já ho budu mít v paměti na celý život. Šťastně jsem volala manželovi, že už je táta. Poté celé naší rodině – mamce (které jsem volala ráno po kontrole, protože byla zvědavá, zda je vše O.K., a já ji nechtěla děsit - takže jsem ji odbyla, že je vše O.K. – a tak byla úplně dojatá, že už je babička. Manžel Vojtíška viděl až 2. den večer, protože byl maličký a nedokázal udržet tělesnou teplotu, a proto měl výhřevné lůžko. Postupně jsme se rozkojili a malý krásně začal už v nemocnici přibírat, také aby ne - já kojila téměř pořád.  Proto jsem také kromě manžela nechtěla návštěvy. Bylo to náročné, ale stálo to za to.                                                                                                                                                   

Chci jen poradit maminkám, které váhají, zda rodit doma či v nemocnici – já bych po svých zkušenostech nikdy neváhala. Nechci ani pomyslet, jak mohl Vojtíšek dopadnout, kdybych rodila doma a neměl správnou péči pediatra.
Děkuji všem, kteří nás chtěli navštívit, a děkuji všem za podporu. Také děkuji celému personálu ve FTN v Praze.


Chytra - čtenářka
ChytráŽena.cz


Tento článek také můžete
* Přidat do oblíbených FACEBOOK Přidat na Facebook
Poslat emailem GOOGLE Přidat na Google
TISK Vytisknout Linkuj
 
Čtěte také



Komentáře
Obrázek uživatelky
profil
Tak to bylo drama-hrůza
Obrázek uživatelky
profil
to je úžasný pocit vidět to svoje miminko hned po porodu a navíc je to obrovská úleva, že to konečně skončilo...... ať klučík pěkně roste a ať je zdravý
Obrázek uživatelky
profil
Mam podobnou zkusenost. Byla jsem ve 36. tydnu,par dni me pobolivalo v podbrisku. Na kontrole a monitoru ve 12 hodin vubec nic, pry mam jeste minimalne 14 dni cas. jela jsem domu, na nakup, doma jsem umyla okna, s kamaradkou jsme zertovaly, ze to uz urcite porodim, kdyz meju oknaSmajlík). Vecer mi bylo tak nejak divne, v 1 uz jsem se svijela stridave v obyvaku na zemi a hopsajic na balonu. ve 2 jsem vzbudila manzela, ze musime jet- jeho rozespale dotazy kam a proc nekomentujuSmajlík. v porodnici se chteli mrknout, jak to vypada, asistentka se na vysetrovne podivala a honem mi vratila nohy k sobe se slovy: jezismarja, vy rodite! honem na sal! tak se mnou honem leteli na druhy konec chodby na porodni sal a ve 3 na treti kontrakci byl Matysek na sveteSmajlík Rano jsem u vizity dostala vynadano, ze jsem snad chtela porodit doma. jsem neonatologicka sestra, takze to jsem samozrejme nechtela, proste to bylo jen necekane rychlySmajlík
Aktuální soutěže
Komerční prezentace
Náš tip

Dopřejte si krásná česká plastová okna.

Potřebujete stylová a pohodlná křesla do pracovny? Vyberte si kvalitní kancelářské židle Hawaj.

NAVŠTIVTE NÁS ...
PŘIDAT MEZI OBLÍBENÉ NÁPOVĚDA VŠEOBECNÉ PODMÍNKY KONTAKT  ? Všechna práva vyhrazena   DESIGNED by   RSS 

Publikování nebo šíření obsahu serveru bez písemného souhlasu autora JE ZAKÁZÁNO !
Smajlíci: Copyright © Aiwan. Kolobok smiles