Mužská paranoia

Můj muž je rozumný člověk - alespoň to o sobě tvrdí. Já o tom čas od času vážně pochybuji. Posuďte sami. Spokojeně si spím, je kolem půlnoci, když vtom mě vzbudí manželův naléhavý šepot: „Vstávej, vstávej, dělej, honem - musíš rychle a potichu. Máme na zahradě cizího chlapa! Koupe se nám v bazénu!“ Lekla jsem se, ale dle jeho instrukcí jsem co nejtišeji vyklouzla z teplého pelíšku a šla bránit naše soukromí. Cestou mi došlo, že v noční košilce končící těsně pod sedýnkou moc hrůzy nenaženu, ale v duchu jsem se ujišťovala, že se svou postavou musím vyděsit každýho, kde jen trochu vidí.

Bez hluku jsme vyšli před dům, muž vyzbrojen koštětem, které prozřetelně sebral cestou kolem kumbálu, já beze zbraně, vědoma si své odstrašující vizáže.

V bazénu opravdu někdo byl, ozývalo se šplouchání a zvuky, jak se dotyčný snažil marně vyskočit na zděný okraj. Překvapilo mě, že nevyleze - bazén není hluboký, jen asi 1,6 m a kraj má cca 30 cm. Pak mi to došlo. Naše molosoidní psice Kačenka neodolala a šla se vykoupat bez dozoru. Do vody to šlo snadno, ale ven bez pomoci vyskočit neumí. Temně jsem na muže zavrčela, ať se příště líp kouká, neplaší zbytečně a šla dospat...

Jindy mě opět budí uprostřed noci mužův nervozní hlas: „Prosím tě, vstávej. Na zahradě nám lítají mimozemšťani!“ Poučena od minula, jsem se probrala jen natolik, abych mohla položit kontrolní otázku: „Díval ses pořádně?“

Muž na to uraženě opáčí, že si je 100% jistej, přeci není blázen!

Povzdychla jsem si, krásný sen o klidném spánku odložila na neurčito a pomalu se štrachala zpod duchny. Tentokrát mě netáhl ven, jen na balkon a cpal mi před oči dalekohled. Nechápu nač - ani v bdělém stavu v něm nic nevidím, natož s očima napůl zalepenýma. Nebyl potřeba.

I já krátkozraká jsem musela vidět malé světlo, které se pohybovalo ve tmě po zahradě asi půl metru nad zemí a během chaotických změn směrů měnilo blikavě barvy z červené, přes zelenou do modra. Mezi jednotlivými změnami vždy na malý okamžik zmizelo, aby se o sekundu dýl objevilo o metr dál s jinou vizáží. Muž uchváceně na ten zázrak zíral a plánoval první kontakt s mimozemskou civilizací. Nadšení jej přešlo v momentě, když blikající úkaz zamířil blíž k domu a i v té tmě bylo vidět, že UFO již kontaktovala psice Kačenka - nesla si ho totiž v hubě. Urychleně jsme běželi zachránit ubohé mimozemšťany - takto si jistě prvý kontakt s živým tvorem na planetě Zemi nepředstavovali. Kačenka, celá nadšená, že si s ní jde někdo v noci hrát, nám hned běžela naproti. Svůj oslintaný poklad nám ovšem vydávala jen velice nerada - byla to vnoučkova svítící kulička, která po zmáčknutí poslušně bliká.

Vrhla jsem na muže soucitný pohled a věštila, že psychiatrie se už na něj těší...

Forte - čtenářka
ChytráŽena.cz

Tento článek také můžete