Naše minidovolená na Malé Fatře

Na Slovensko jsme přijeli v pondělí, a ubytovali jsme se v jednom malém pensionu ve Vyšných Kamencích, to je asi 1 km od nejznámější vesnice Malé Fatry, Terchové, rodiště slavného zbojníka Jánošíka. Já byla přesvědčená, že je tato vzdálenost minimálně dvojnásobná, tudíž jsme první den odpoledne nasedli do auta, a jeli do Terchové. No, auto se nakonec hodilo, alespoň jsme udělali menší nákup. I když pěšky s kočárkem bychom to v pohodě zvládli. Prošli jsme si Terchovou, navštívili místní kostelík s překrásným dřevěným betlémem, vylezli nahoru k soše Jánošíka v nadživotní velikosti, která se tyčí nad Terchovou. Pak jsme se vrátili do pensionu, a natěšení na úterý jsme šli spát. Když jsme se ovšem druhý den probudili, zjistili jsme, že je úplně zataženo, a poprchává. Nu což, nebudeme sedět na pokoji, řekli jsme si, a něco podnikneme. Zkusili jsme plán A. Nasedli jsme do auta, a vydali se směr Vrátna dolina. Po příjezdu nám ovšem bylo jasné, že plán A padá, lanovka bohužel nebyla vůbec vidět, taková tam byla mlha. Shodli jsme se, že dávat v této situaci cca 25 euro za 2 zpáteční jízdenky, je naprostý nesmysl. Nezbývalo tedy, než vymyslet plán B. Přesunuli jsme se tedy o 10 km dál, do vesnice Bielý Potok, která je východiskem trasy do slavných Jánošíkových Dier. Naštěstí přestalo pršet, tak jsme se důkladně oblékli, syna jsem si uvázala do šátku, a vydali jsme se směr Diery. Šli jsme asi hodinku a půl, překonali několik lávek a žebříků,  došli jsme asi do dvou třetin Dolných Dier. Pak jsme se radši vrátili, protože jsem se synem v šátku a s bříškem měla strach, že někde na mokrém kameni uklouznu.
Ach jo, zlatá puberta, to jsme Dolné Diery prolítli jak namydlený blesk, ještě jsme to vzali oklikou přes Nové Diery, a nakonec prošli celé Horné Diery, a  pod Velkým Rozsutcem prošli až do Štefanové. Když má člověk malé děti, možnosti jsou holt značně omezené, ale co, neměnila bych :-). 

Vrátili jsme se tedy k autu, a rozhodli jsme, že si dojdeme na dobrý oběd. Na ten jsem se vlastně těšila už dlouho dopředu, v jedné restauraci v Terchové jsem kdysi měla vynikající Gazdovské zemiaky - pečené brambory s brynzou a slaninou, na toto jídlo jsem celých cca 7 let vzpomínala, a jen jsem doufala, že ho budou mít stále v nabídce. Naštěstí měli. Dali jsem si tedy Gazdovské zemiaky, točenou kofolu, a bylo nám dobře. Pak jsme se vrátili na pension. Ještě bylo ale poměrně brzo, vzali jsme tedy kočár, a vydali jsme se po silnici do Terchové. A zpátky jsme zvolili polní cestu, kterou jsem si matně pamatovala, a o které jsem doufala, že nás dovede zpět do Vyšných Kamenců. Dovedla, a byla to moc příjemná procházka. Během cesty jsme museli na 5 minut zastavit, protože právě naháněli přes naši polňačku ovce z louky domů. Nádherná podívaná, synek byl nadšený. Na penzion jsme došli až za tmy. Tímto dnem také skončil náš pobyt na horách, následujícího rána jsme se vydali směr Bratislava, kde jsme měli v plánu navštívit místní zoo.

Cesta na jih Slovenska proběhla v naprostém pořádku, a kolem poledního jsme už kupovali lístky do zoo. Mohli jsme tam být skoro o hodinu dřív, ale to bychom si nesměli udělat okružní jízdu snad celou Bratislavou. Zoo se nachází v městské části Mlýnská Dolina, a ta je velmi špatně značená. No, stane se, nakonec to bylo naše jediné bloudění. 

Zoo jako taková mě osobně poměrně zklamala, bohužel je strašně roztahaná, tudíž jde člověk i víc jak kilometr kolem prázdných výběhů. Součástí je ovšem i Dinopark, ten nám trochu spravil náladu. Synovi se velmi líbilo 3D kino i modely dinosaurů. Takže jsme si to nakonec docela užili. Večer jsme se už vydali směr Česká republika, a nedaleko za hranicemi jsme měli zamluvené ubytování. Přespali jsme tam, a ráno už jsme se definitivně vydali ku Praze, s krátkou zastávkou v Brně. Byl to moc krásný výlet, jen škoda, že tak krátký. Příště musíme jet na delší dobu.

Malá Fatra je jedno z nejznámějších a nejmalebnějších pohoří na Slovensku. Nachází se cca 50 km od českých hranic, a cca 15 km od slovenského města Žilina. Nejvyšší horou je Velký Fatranský Kriváň, s výškou 1709 m. Mezi další známé vrcholy patří Chleb ( 1646 m ), Malý Fatranský Kriváň ( 1671 m), Velký Rozsutec ( 1610 m ) a Malý Rozsutec ( 1343 m ). Hlavně Velký Rozsutec na mě působí až magicky, ovšem bohužel jsem nikdy neměla příležitost ho zdolat. Je tam prý mnoho lávek a žebříků. Poprvé jsem tam byla s maminkou - ta má velký strach z výšek, a navíc jsem prý byla třeštidlo, tak se o mne bála. Pak jsem byla na Malé Fatře s bývalým přítelem, stáli jsme pod Rozsutcem, ale bylo velmi nevlídno a mokro, a stezka na Rozsutec je prý za mokra nebezpečná... takže zase nic, zvolili jsme cestu okolo. A vloni, těhotná a s malým synem, nepřipadalo v úvahu, a ještě nejmíň 10 let připadat nebude. A za 10 let, až kluci odrostou? Kdoví, jestli nebudou třeštidla po mamince, a jestli nebudu mít strach zase já. Strach. Od té doby, co jsem matkou, se v mém životě objevuje až příliš často. A lepší už to nebude :-). Tak přemýšlím, jestli se na tuto horu vůbec někdy podívám. Zatím můžu jen snít :-)

Slavuska - čtenářka
ChytráŽena.cz