Poznávání Polska - GRUDZIĄDZ a SOPOTY

Letos jsme se nechali zlákat nabídkou jedné cestovní kanceláře a objednali jsme si poznávací zájezd do Polska. Tentokrát byl náš cíl až u Baltského moře. Moc jsme se těšili. Manžel, který před třemi lety se mnou do Polska jet nemohl, na ochutnávku polského jídla, já jsem se těšila na krásná přímořská městečka. Oba jsme byli zvědavi na moře. Naposledy jsme byli u moře už dávno, dáno, a to na jihu. Teď nás čekalo něco úplně jiného.

Odjížděli jsme z Ostravy brzy ráno, o zájezd byl velký zájem, autobus byl naprosto plný. Polské hranice jsme překročili za pár chvil, máme to k nim blízko. Na pár hodin jsme ještě zavřeli oči a dospávali brzké vstávání. Po první zastávce na nějakou tu hygienu a snídani nás pan průvodce začal seznamovat s programem zájezdu a začali jsme být ještě zvědavější.

Naše první návštěva patřila městu Grudziądz (polsky se vyslovuje: gruďžjondz). Město se nachází v kujavsko-pomořském vojvodství. Je to středověké město, které se rozkládá na březích řeky Visly. První zmínka o něm je z 11. století. Největšího rozmachu město dosáhlo v období Řádu německých rytířů. Řád v Pobaltí vybudoval velký opevněný stát, hlavně na severu. Spousta staveb z té doby se dochovala. Grudziądz se za jejich vlády stal důležitým obchodním centrem. Obchodovalo se hlavně s látkami a obilím. Obchodníci pluli po Visle a bylo třeba zemědělské plodiny někde skladovat. Proto zde vznikl systém sýpek. Některé byly vybudovány ještě v době Řádu německých rytířů, jiné byly postaveny ještě v 16. století. Jsou mohutné a zároveň plnily také funkci obranných hradeb. I přesto, že 60 % města bylo za 2 sv. války zničeno, tyto krásné ŠPEJCHARY - budovy sýpek podél řeky můžeme obdivovat i nyní.

Krásná je také VODNÍ BRÁNA ze 14. století. Původně měla padací mříž. Dnes je průchozí a v budově je sídlo městského úřadu. Z původního hradu, který byl v r. 1945 vyhozen nacisty do povětří, zůstaly jen trosky. Byla ale obnovena VĚŽ KLIMEK, která byla v současnosti zrenovována a je volně přístupná. Z ní je nádherná vyhlídka na město. My jsme se prošli po nábřeží kolem sýpek, vystoupali jsme do centra města a kolem bronzové sochy hulána s dívkou, která má připomínat působení Výcvikového střediska jezdectva ve městě, jsme vyšli až k věži a vystoupali na krásnou vyhlídku. Poté jsme navštívili kostel sv. Mikuláše. Jde o gotickou baziliku z 13. -14. století. Uvnitř kostela jsou krásné malby a gotlandská křtitelnice. Po procházce po Rynku jsme se vrátili do autobusu, abychom pokračovali dál na sever.

Po poledni jsme dojeli do lázeňského města SOPOT. Sopoty, jak jim říkáme česky, se proslavily pořádáním hudebního festivalu, který začal v 60. letech a v průběhu měnil několikrát svůj název. V roce 1977 tam se svou písní „Malovaný džbánku“ zvítězila Helena Vondráčková, která se stala v Polsku velmi oblíbenou zpěvačkou. Koncertuje tam dodnes a prý zpívá i některé své písně polsky. Náš průvodce nám atmosféru Sopot přiblížil při příjezdu do města právě touto písní. Když jsem se pak na internetu snažila k festivalu získat více informací, zjistila jsem, že se tam podařilo zvítězit více našim interpretům. Vaškovi Neckářovi a Marice Gombitové v 70. a 80. letech, pak ještě v r. 2014 Ewě Farné.

SOPOTY jsou lázeňské město. Leží v Pomořském vojvodství, u Gdaňského zálivu mezi městy Gdaňsk a Gdynia, se kterými tvoří tzv. TROJMĚSTÍ. Trojměstí je společný název pro konurbaci těchto tří měst. Je nejdůležitějším hospodářským, školským a kulturním centrem Pomořského vojvodství. Celá aglomerace má dohromady necelý milión obyvatel. Kdysi byly Sopoty rybářskou vesnicí. V 19. století francouzský lékař Jean Hafner, který se sem dostal po napoleonském tažení v r. 1814, si našel město jako lázeňské místo pro vojáky. V r. 1823 dostal povolení, aby mohl vystavět lázeňský komplex. Došlo k výstavbě železnic, to pomohlo k rychlejšímu rozvoji města. Časem přibyly secesní stavby, prodloužilo se molo, město zbohatlo, začaly se pořádat hudební festivaly. Po 2. sv. válce se odstěhovalo německé obyvatelstvo, byl zrušen původní hudební festival Richarda Wagnera. Od r. 1964 začal již zmiňovaný populární písňový festival, který trvá dodnes. Kromě československých umělců zde vystupovala i řada populárních skupin a osobností jako byli Demis Roussos, Charles Aznavour nebo Boney-M.

Navštívili jsme tedy první přímořské město a nasáli příjemnou letní atmosféru. Bylo zde plno turistů. Na plážích bylo spoustu lidí, kteří využívali slunečného počasí a koupali se v moři. My jsme prošli po promenádě kolem hezkých hotelů až do středu města. Nejprve jsme vstoupili na DŘEVĚNÉ MOLO, které je nejdelší v Evropě. Má 511 m, je nově zrekonstruované a za vstup na molo se platí vstupné. Molo bylo vybudované v r. 1927 a je nejnavštěvovanější atrakcí města. Z mola je krásný pohled na přístaviště plné lodí. Můžete postát a dýchat mořský vzduch, nechat se uklidňovat zvuky šumícího moře a sledovat třeba lidi, kteří se vydají na projížďku lodí po moři.

Pak jsme se ještě vydali na procházku po městečku. Našli jsme KŘIVÝ dům. Dům byl postaven podle projektu architektů S. Szotyńského, M. Kruzsko-Szotyńské a L. Zaleského jr. Byl dokončen v roce 2004 a je součástí nějakého obchodního centra. Křivý dům prý vyvolal ve městě vášnivé debaty. Měl své příznivce i své odpůrce. Dnes je velkým lákadlem pro turisty. My jsme se dovnitř podívat nešli, ale prý se uvnitř nachází stěna s podpisy známých osobností, které se zde zúčastnily společenských akcí. Mottem stavby je „Křivý dům – místo, které nikdy nespí“.

Když jsme si jej prohlédli, vydali jsme se hledat informační centrum, abychom si mohli zakoupit nějaké pohledy a turistické upomínky do mého deníku a se Sopotami jsme se pomalu rozloučili. Odjížděli jsme se ubytovat, abychom mohli hned další den obdivovat další krásná slibovaná místa.

Palka - čtenářka
ChytráŽena.cz

Tento článek také můžete