Beskydy /opět/ nezklamaly

I letos padl los na Beskydy. Covid-19 nás všechny dost potrápil a laskavou náruč přírody jsme přímo naléhavě potřebovali všichni. Velmi důležité je pro nás prarodiče pravidlo nenechávat nic náhodě. Já si předem našla v okolí hotelu zajímavosti, které naše pouto utuží, obě se dozvíme hodně nového a navštívíme místa, která ani jedna z nás ještě neviděla. Trošku mě vyděsila poznámka vnučky: „Babí, jak jsme byly před třemi léty  na výletě se sousedy, tak hodně jsme chodily a mě dodnes bolí nožičky, když musím ‚turistikovat!‘“  No, nazdar, řekla jsem si, snad to nebude tak horké!

Jedním z největších lákadel pro vnučku byl výlet do nedalekého slovenského města, kde jsme měly navštívit i známé hračkářství. To odkývala i naplánované túry. I já, jako ostatně skoro každá kapánek starší osoba, občas trpím zdravotními neduhy, zlobí mě tlak, karpály... Je chybou nemyslet na to, abychom na dovču přibraly léky, mazání a pod. Já samozřejmě brala i desinfekci  /a jak se hodila!/, také jsem si ověřila, zda neměla vnučka v minulosti nějakou alergickou reakci a pod. Hned druhý den ráno nás u snídaně potěšily velké borůvkové koláče. Ten den jsme se chystaly na výšlap na Šance, kde je  vojenské opevnění ze 16. století.

Podle prospektů zajímavé místo s kusem historie. Na pokoji jsem dohledávala nějaká data na mobilu, když mi oči padly na ukazováček a prostředníček. Zrovna mě karpály na pravé ruce zlobily a já s hrůzou zjistila, že mi modrají špičky prstů! Krve by se ve mně nedořezal. „Už je to tady, odumírají mi prsty, musím volat doktora.“  S hrůzou jsem pohlédla na vnučku a skoro zaplakala nad zkaženou dovolenou. Ale když se vnučka usmála a pronesla:  „Babičko, tys mi něco namíchala do pasty, mám modré zoubky, hele, zahrajem si na Šmouly?!“  V tu chvíli mě osvítilo, žádné karpály a uřezané prsty, prostě jen borůvkový koláč! Výlet se vydařil, jen s malou drobností, zpáteční bus jel až za 3 hodiny, tak jsme klusaly cca 3 km pěšky. Zpívaly jsme si lidovky do pochodu a čas rychle ubíhal. Další den bylo hezky a my jej strávily na místním koupališti.

Parádní nerezový bazén a voda jako „křen“. Od dob, co jsem se naposledy, coby „patnáctka“  koupala v Kysuci, jsem takovou ledárnu nezažila... Ale zase jsme byly na koupáku 2 hoďky zcela samy! Zajít na Trojmezí, kde se stýkají 3 státy: Polsko, Česko a Slovensko, bylo dávno mým snem. A v tomto dovolenkovém týdnu i vnuččiným. Kus cesty nás vyvezl autobus. Na místě výstupu mi Sárinka sdělila, že ji opět bolí nožičky. To když viděla grimasy  turistů, co se vraceli zpět. Cesta tam ještě ušla, ale zpět, to byl horror. Jediným rozptýlením bylo ukrývání kamínků, ty jsme braly na každou výpravu, abychom potěšily pocestné... Na poslední „stoupačce“ mrskla vnučka batůžkem o zem a natáhla se na něj. Ale stačilo, že jsem se „rozloučila“  a pokračovala ve výstupu. Po 20 metrech se zázračně uzdravila a hupskala za mnou jako srnka. Únavu spláchnul chutný oběd a vychlazená limča...

Nákupní výlet na slovenské straně se ukázal býti nejvíce „výživným“. Nejdříve nás na nádraží obtěžovala nějaká opilá nebo psychicky narušená ženština. Musely jsme jet 2 zastávky zpět, abychom nastoupily na rychlík do Čadce. Ten chytl z Ostravy neskutečné zpoždění, a to 70 minut. V duchu jsem si říkala:„ Jen ať není té smůly, jak se říká, do třetice“.Trefila jsem se do „černého“. Nakoupily jsme hračky, občerstvily se v zahradní „reštice“  a hurá na zpáteční vláček. V hale jsem vnučku usadila na sedačku a šla zakoupit lístky.

Najednou slyším strašný řev a volání: „ Babí, babí, pomoooc!“ Holčička měla na hlavě mikinu, točila se dokola, mlátila se po hlavě a neskutečně řvala. Běžela jsem rychle k ní, v domnění, že dostala nějaký záchvat, před kterým mě dcera zapomněla varovat. Až po chvíli jsem z ní dostala větu: „Babičko, hnusná vosa, píchla mě do hlavy a ještě i do prstu, když jsem ji chtěla z vlasů vyndat!“ To už se sbíhali cestující, někteří v očekávání kriminálního přečinu -  únosu nebo týrání maloletých. Udělali kolem nás kolečko. Pak vyběhla jedna paní pokladní a zjišťovala, co se děje. Po objasnění příčiny vosího kolapsu nám přinesla pytlík s ledem. Ještě před přiložením jsem vnučce nalila do vlasů velmi „autentickou desinfekci“, co mi zůstala v kabelce ze starých časů. „Zmožená“ horkem, vynervovaná na ultimum, táhnouc za ruku smradlavé a mokré dítě, jsem to vzdala. Zakotvily jsme v nádražní restauraci, na zahrádce venku. Lupla jsem do sebe jeden „tatranský čaj“, obě jsme usrkávaly kofolu a nadávaly na nepřizpůsobivé „vosičky“. Pan vedoucí nám přinesl další náhradní led na obklady a my jej obdarovaly kamínkem pro štěstí. Dostaly jsme také super místní prospekty k objevování krás Kysúc, a tak jsme byly obě uklidněné. Jen tu „ovosenou“ mikinu holčička už nenavlékla, sic cestovala v mé bundě.

Super „Den řemesel“ jsem objevila v hotelovém prospektu. Velmi pěkně připravená akce, která děti seznamovala s tím, jak se zpracovávalo obilí, mlelo se na mouku, peklo pečivo. Sárinka se hodně toho dozvěděla o svých oblíbených koních, povozila se na poníkovi, shlédly jsme komentovanou prezentaci o dřevěných kostelích atd.

Vnučka si sama  vytvořila a upekla svou housku „Sáru“ a také ji nakonec s chutí snědla. Poslední výprava k lomu Megoňky také splnila očekávání. Trošku jsme i bloudily, ale nakonec se dostaly k obřím kulatým balvanům. Nikdo neví, jak jsou staré a jak byly „přírodou?“ vytvořeny.      

A když se k nám  „přivařila“ nějaká místní číča, věděla jsem, že mám vyhráno. Vnučka vůbec nekomentovala fakt, že cupitáme zpět pěšky. Tentokrát jsme přezpívaly pochodové písně a některé známé „operní árie“. Po večerní očistě se ke mně vnučka přitulila a se slovy: „Babí, pojď se pomojať, pohádku a spíííme,“ se vrhla do ,pelíšku‘. Unavené jsme chvíli sledovaly telku, kde také běžela pohádka, a za chvíli obě vpluly do říše snů.

Naše prázdninová mise skončila a já už mám v hlavě opět základy plánu té následující. Syn mi naznačil, že pod má křídla už bude „spadat“ i druhá vnučka, tak se těším dvojnásob. To už mi Sárinka pomůže zorganizovat výpravy i dohled. Ona má svou malou sestřeničku Ellinku moc ráda, a tak mě jistě nenechá ve štychu! Ať žije dovča roku 2023!

Bertice - čtenářka
ChytráŽena.cz