Kamarádky z Chytré Ženy

Zaregistrovala jsem se sem na stránky Chytré ženy asi před pěti lety. Nikdo mě sem nezval, prostě jsem viděla inzerát v nějakém tom maminkovském časopise, že takové internetové stránky vůbec existují. Aniž bych věděla, co mě čeká, co tu budu dělat a jestli sem vůbec budu chodit, tak jsem se zaregistrovala. Z počátku jsem občas četla články, koukala na fotky, přidala nějaký ten recept. Později jsem se zapojila i do nějaké té diskuze, až jsem začala zjišťovat, že se mi tady mezi všemi těmi anonymními děvčaty líbí.

Když jsem se osmělila, začala jsem občas psát i komentáře pod článečky, občas jsem vložila i nějakou tu fotku a zapojovala se do diskuzí více. Pak přišlo léto a já se k počítači téměř nedostala. Po dlouhé pauze jsem se opět přihlásila a zkoumala, co je nového. Ano, postihly mě i některé klikací hry, při kterých jsem si stýskala, že nemám tolik času sedět celý den u počítače, a že jsem tedy v nevýhodě. Ale nebojte se, žádnou psychickou újmu jsem neutrpěla, došlo mi, že je to jen hra, kterou stejně nikdy nevyhraju, jako nemám štěstí v jiných soutěžích a hrách. A přesto si myslím, že jsem tady jednu obrovskou výhru vyhrála.

Asi před více než dvěma lety jsem napsala komentář pod nějaký hezký článek. Už ani nevím, o čem byl, a proč jsem psala. Ale ta mladá paní, autorka toho článku, mi na tu mou reakci napsala moc hezkou soukromku. Od té doby nás k sobě cosi táhlo. Máme stejné jméno, bydlíme od sebe asi 60 km, jsme téměř stejně staré, prostě začaly jsme si psát. A staly se z nás dobré internetové kamarádky, i když jsme dlouhou dobu neviděly ani své fotky. Opravdu jsme nevěděly, jak která vypadá. A stejně nám to nevadilo.

Časem jsme si vyměnily i naše soukromé e-mailové adresy, tam jsme si tedy poslaly ty fotky, ať máme představu, jak vypadáme. Dneska už si jako velké kamarádky píšeme i přes skype. (My bychom spolu i mluvily, z toho strach nemáme. Ale kdo mě tady zná, tak ví, jaký mám problém s technikou. A jak dlouho mi trvá, než si na počítači něco nastavím. Takže jsem zatím bez zvuku).

Proč to celé píšu?

Protože dneska je můj šťastný den. Kdysi dávno jsme si do e-mailu napsaly na sebe i telefonní číslo. Já na to tedy úplně zapomněla. Ale moje kamarádka si ho zapsala a dnes ráno mi v práci pípla zpráva: „Projíždíme dneska odpoledne přes Vaši vesnici, můžeme se stavit a osobně se poznat?“ Můžu Vám říct, že takovou směsici pocitů už jsem v sobě dlouho neměla. Měla jsem hlavně obrovskou radost! Na kamarádku jsem se těšila, protože v posledních měsících jsme si psaly téměř denně. Znaly jsme své problémy, nálady. Do toho mě hryzlo svědomí, že jsem o víkendu uklízela jen horní patro a v přízemí (tedy v právě v obýváku) to vypadá jako po výbuchu! Vždyť je čas daňových přiznání a já jako účetní mám papíry snad všude. Ale radost a zvědavost vyhrála nad tou malicherností.

Až do konce pracovní doby jsem měla pořád povznesenou náladu, těšila jsem se domů a už jsem se dívala po hodinkách, kdy bude konec. Rychle jsem zajela do školy, vyřídila synovi zápis do první třídy, vyzvedla ho z družiny, utíkali jsme na poštu a pro druhého kluka k babičce. Ten starší kluk je moje zlatíčko. Pomůže mi se vším, co potřebuji, takže ve dvou jsme během dvaceti minut udělali z našeho obýváku zase obývák. Cestou jsem stihla nakoupit i nějaké ty dobroty, takže stůl nebyl prázdný a návštěva mohla přijít.

A pak zazvonil zvonek a před dveřmi stála moje kamarádka s přítelem, usměvavá tak, jak jsem si ji představovala podle našich zpráviček a chatů na skypu. Prožili, tedy prokecali jsme ve třech úžasné odpoledne. Nakonec se k nám přidal i můj syn, který už měl plné zuby učení básničky a taky se chtěl mezi nás dospělé podívat.

Takže milá Chytrá Ženo, jsem ráda za to, že jsi! Že jsem tady našla svou kamarádku a nesmím zapomenout ani na své kamarádky z diskuzí, kam tak ráda chodím. Někdo to považuje za ztrátu času, někdo za zbytečné. Ale věřte mi, já se každé ráno těším, že zapnu počítač, pošlu ranní pozdrav všem svým kamarádkám na našich diskuzích. Teprve pak vím, že mám před sebou hezký den. A večer se zase těším, že si přečtu, o čem se tady psalo, co je nového.  A milá Pegonelo, Tobě děkuji, že jsi to naše společné setkání tak hezky naplánovala. A taky doufám, že nebylo poslední.

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10