Tak jsem se zamyslela...

Jedna naše internetová kamarádka napsala velmi pěkný a skutečně pravdivý článek do Chytré Ženy o závislostech a jejich škodlivosti. Články čtu ráda a většinou (pokud mě zaujmou) k nim napíšu svůj komentář.  Nebylo tomu jinak ani v tomto případě a tak jsem pod zmiňovaný článek,  kromě jiného, napsala: „Naštěstí v naší rodině nemáme žádnou takovou zkušenost, ale jsem přesvědčená, že jakákoliv závislost je špatná a škodlivá“. Myslela jsem při tom na členy naší rodiny, kteří naštěstí žádné závislosti nepropadli. Jen na jednu osobu jsem zapomněla - na sebe.

Že stále ještě nerozumíte?

Vysvětlím...

Pouhý den po přečtení a okomentování článku mi přišel e-mail z Chytré Ženy a v něm oznámení: „Již brzy vystartuje na portálu Chytrá Žena soutěž Velikonoční nadílka, ve které můžete soutěžit o stovky skvělých výher“.

Tzv. klikačky hraji ráda a zúčastnila jsem se už mnoha z nich, s různými výsledky a potěšila mě každá výhra. Dokud jsem chodila do práce, krčila jsem se vždy na konci výsledkové listiny, nyní, když už jsem v důchodu a mám více času, pohybuji se zhruba tak uprostřed, ale do první stovky jsem se ještě nikdy nedostala.

Při poslední klikačce Duhový Valentýn jsem této soutěži věnovala spoustu času, trávila dlouhé hodiny u počítače, usilovně hledala odpovědi na otázky a zlobila se, když mi „poskočila“ stránka a já přišla o puzzlíka, kterého jsem zrovna nutně potřebovala.

Vaření, nákupy, praní, žehlení a další domácí práce jsem dělala takřka v poklusu, jen abych si opět mohla co nejdříve sednout k počítači. Manžel většinu toho času trávil na chatě, tak jsem se ani nemusela dělit o notebook a ani mi nikdo nevyčítal stálé vysedávání u něj.

Když se pak manžel vrátil  z chaty a oznámil mi, že s kamarády z Bratislavy domluvil celodenní návštěvu u nich právě v poslední den klikačky, byla jsem hodně naštvaná, protože mi bylo jasné, že tím ztratím těžko vydobytou pozici.

Samozřejmě, že jsem se na přátele těšila, návštěvu jsme jim už dlouho slibovali a také jsem si ji nakonec dobře užila.

Když jsme se vrátili, tak jsem zjistila, že jsem klesla o spoustu míst, které nemám šanci dohonit a to ztracené pořadí mě hodně mrzelo.

Po skončení klikačky jsem si sama sobě slíbila, že příště budu hrát „už jen rekreačně“.

Nicméně po přečtení e-mailu mě napadlo: manžel má narozeniny, svátek, přijdou návštěvy, budu muset něco upéci, připravit pohoštění, věnovat se návštěvám, které budou u nás kdoví jak dlouho vysedávat, takže nebudu mít čas klikat. Potom bude potřeba péci, uklízet, mýt okna a chystat vše na Velikonoce, tak zas nebude moc času soutěžit.

Je jasné, že mám radost, když k nám někdo přijde, ráda připravím manželovi pěknou oslavu a určitě dám přednost rodině před hrou.

Ale stejně ten brouk v hlavě už zase je a já se na klikačku těším.

Jestli své předsevzetí („už jen rekreačně“)  dodržím - to se uvidí, až soutěž začne.

Co vy na to? Není to také jeden z druhů závislostí???

A jak jste na tom se závislostí na klikačkách vy?

Dada274 - čtenářka
ChytráŽena.cz