Televize? Ano či ne?!

Jednou jsem na internetu četl studii, při které byli údajně prokázány škodlivé účinky televizních pořadů na malé děti předškolního věku. Nechtělo se mi věřit, ale při vlastních pozorováních musím souhlasit s výsledky dané studie. V čem je vlastně televize a její sledování škodlivé právě pro děti předškolního věku? Také jsem si tuto otázku pokládal, než jsem pochopil v čem je vlastně zásadní problém.

Máme s přítelkyní tři malé děti ve věku od 1,5 roka do pěti let, dva chlapečky a jednu holčičku. Jelikož všechny naše děti mají rády pohádky a hlavně reklamní spoty, býval u nás televizor zapnut poměrně často, převážně pohádky z dvd disků. Nikdy jsem si nevšiml, že by mohli i pohádky mít škodlivý vliv na malé dítě pokud je sleduje při hraní. Bohužel, nebo spíše bohudík, jsem po shlédnutí dané studie zjistil, že skutečnost je opravdu taková. Děti si sice hráli, to zajisté, ale jejich soustředění na hru jakoby stále cosi narušovalo a právě tím rušivým elementem byl televizor a je jedno zda vysílal reklamu, či pořad určený dětem.

Když jsem začal pozorovat jak si dětičky hrají a přitom svou hru přerušují zvedáním pohledu k televizoru, došlo mi, že televizor není ten správný způsob jak dítě zaměstnat. Při hraní v jedné místnosti kde je jakousi kulisou právě puštěný televizor, jsi děti často přerušují hru se svou oblíbenou hračkou tím, že od hraní odpoutávají pozornost ke zvukům a světlům které vydává televizor. Z mého pohledu, by neměl být televizor jakým si způsobem dítko zabavit. Měl by být dán prostor pro hru nebo sledování pohádek, nikoli obojí najednou.

Rozhodli jsme se udělat kompromis a to tak, že když pohádky tak bez hraček, snažit se pohádkou upoutat pozornost dětí a vtáhnout je do děje, aby nepříliš vnímali ruchy kolem sebe. Stejný princip jsme aplikovali i při hraní, tedy, hraní bez televizoru. Asi nebudete věřit, ale má to své kladné stránky i pro rodiče jako takové. Sami jsme po čase pozorovali, že se více a častěji zapojujeme do společné hry s dětmi, než tomu bylo dříve při zapnutém televizoru. Dnes se mi nechce věřit, že jsme jen díky televizoru, který upoutával nejen pozornost dětí ale i rodičů přišli o spoustu krásných a nenahraditelných okamžiků, které se prožívají společně s dětmi při společných hrátkách. Ale bohužel je tomu tak.

Závěrem bych jen dodal, že televizor a pohádky jsou zcela jistě příjemným zpestřením každého dne nás a našich dětí, ale určitě uděláme správný krok k rozvoji dětí, dopřejeme li jim samostatný prostor pro jedno či druhé.