Vyrob si sama: Herbář

Moc rádi chodíme s benjamínkem na procházky do přírody a přitom se i učíme poznávat stromy a rostliny, které tu v našem okolí rostou a kvetou.

Jako první strom si můj synek zapamatoval břízu. Štíhlé stromy s výrazně bílou kůrou mu šly dobře rozeznat. I když byly třeba v zimním období ještě všechny stromy bez listí, tak vždycky pěkně řekl: "To je bříza s bílou kůrou."

V okolí našeho bydliště ale roste i několik krásných a docela mohutných stromů, které mají také poněkud světlejší kmen. Jeho světle šedá rozpraskaná borka synkovi břízu také připomínala a tak, když jsme procházeli kolem tohoto stromu, vždy mi hrdě oznamoval - to je bříza s bílou kůrou. No ale já si dosti dlouhou dobu - celou zimu, dokud byl ten strom bez listů, nebyla jistá, co to vlastně je za druh.

Ale okolo tohoto zajímavého vysokého stromu se světle šedou kůrou procházíme docela často. Tak mi to nedalo a pořád mi vrtalo hlavou, copak je to tedy za druh stromu. Když se ten strom konečně zazelenal novými listy, tak jsme si se synkem utrhli malou větvičku a pak jsme doma listovali Atlasem rostlin a stromů. Konečně se nám povedlo určit, že to je vlastně Linda - Topol bílý.

Ty zajímavé listy jsme si dali vylisovat do nějaké knihy a tak jsme rovnou dostali nápad, že bychom se s benjamínkem mohli pěkně naučit rozpoznat, co tu kde roste a kvete, když si pokaždé z našich procházek přineseme nějaký ten list ze stromu nebo květinku z louky.

A tak se napříště už i synek začal těšit na další procházky, že si uděláme vlastní herbář. Nejraději by hned otrhal celou louku a na každé procházce už se mě teď ptá: "Co je tohle za kytičku, a tu ještě v našem herbáři nemáme."

Zahanbeně musím přiznat, že jsem poznala ty nejznámější druhy, které  člověk často vídá, ale u spousty květinek jsem tedy nevěděla ani jejich název. Tak jsem se pořádněji začetla do rostlinných atlasů a nakonec i docela vystrašená zjišťovala, jaká spousta rostlin a keřů, která běžně v našem okolí rostou, obsahuje jedovaté látky, které se mohou i jen stykem rostliny s kůží při trhání dostat do těla a vyvolat nežádoucí účinky. Takže čím dál častěji synka už nabádám - "Raději co neznáš, tak na to nesahej! Může to být jedovaté."

Například teď právě okolo celého sídliště je plno keřů s dozrávajícími bobulemi, ale prakticky většina z nich obsahuje látky, které přinejmenším způsobují nevolnost, některé při pozření mohou způsobit i otravu či smrt. Plno dětí tu láká otrhávat ty bílé kuličky z pámelníků a pak je rozdupávat, protože při tom zábavně praskají. Ale já synkovi nakazuji - na ty pámelníky nesahej, ty jsou také jedovaté. Mohlo by ti z toho být špatně.

Přes léto, když louky krásně a barevně kvetly, jsme si udělali pěknou sbírku a synek se naučil poznat spoustu květin: kakost, jetel, jitrocel, hluchavku... A taky už ví, že plno květin se stejným názvem má i více druhů, třeba s jinak zbarvenými nebo i menšími či většími květy. Také už ví, že všechny rostlinky se žlutou chmýřovitou hlavičkou rozhodně nejsou jenom pampelišky.

Léto pomalu končí, kvítka vadnou a odkvétají. Ještě se pěkně zbarvují některé listy stromů. Tak už si do našeho herbáře letos vylisujeme jen posledních pár javorových listů. A už se pomalu těšíme zase na příští jaro, až si rozšíříme náš herbář i o krásné jarní květy. Ale pozor, většina jich je také mírně jedovatých. Třeba i sněženka - všechny její části obsahují alkaloidy, které můžou vyvolat průjem, zvracení, bolesti břicha. Ale je jasné, že se nikdo přece nezakousne do sněženky jak do salátu. Takže my si na jaře rádi přidáme něžné kvítky sněženek nejen do vázičky na stole, ale i do našeho herbáře.

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10