Skvostná Francie na Prima ZOOM

Objevte nejkrásnější stavby v šesti městech po celé Francii. Vydejte se s námi do Bordeaux, Lille, Lyonu, Marseille, Nice a Štrasburku. Ukážeme vám místní krásy a skvosty od zvonice radnice v Lille, která je těžší než Eiffelova věž, až po extravagantní hotel Negresco v Nice. Uvidíte, jak se jejich stavitelé vyrovnali s překážkami, a nakonec dokázali i to, co bylo do té doby považováno za nemožné. 

Jak se jim podařilo vyzdvihnout sochu Panny Marie s Jezulátkem na samý vrchol chrámu Notre-Dame de la Garde v Marseille? Jak to, že katedrála ve Štrasburku vzdoruje silám gravitace a má věž dvakrát vyšší než Notre-Dame v Paříži? Odhalíme tajemství ikonických architektonických památek a s nimi i vědecký a technický pokrok, díky kterým mohly vzniknout a okouzlovat nás dodnes.

Železnice ve druhé polovině 19. století změnila Paříž a její hromadnou dopravu, dostavníky byly překonány a vystavěno bylo hned šest velkých nádraží. Ta s rozvojem brzy potřebovala rozšíření i kompletní přestavby. Vzniklo tak několik budov, které jsou zcela zaslouženě národními architektonickými památkami. Měly fascinovat v roce 1900 při Světové výstavě, působivé však zůstaly doposud. V Paříži je šest největších vlakových nádraží, do kterých každodenně přijedou více než tři tisíce vlaků. Ty přivezou přes milion cestujících nejen ze všech koutů Francie, ale z celé Evropy. Proto není divu, že jsou tato nádraží tolik rozlehlá – vždyť Gare du Nord je větší než palác Louvre nebo katedrála Notre-Dame. 

Šestice pařížských vlakových nádraží, to jsou skutečné architektonické skvosty. Staly se vzorem urbanistického plánování i navzdory radikálním změnám, kterými prošly od poloviny 19. století, kdy byly vystavěny. Jak se jim podařilo pojmout tak obrovský nárůst cestujících během pouhých několika desetiletí? Kolik nesmírného úsilí bylo zapotřebí, aby vůbec vznikla, a kolik práce stály jejich následné úpravy? Ať už jde o monumentální skleněné stěny Gare du Nord, ikonickou věž Gare de Lyon nebo vůbec první kompletně elektrifikované nádraží, každá z těchto staveb má vlastní zajímavý příběh.

Nechte se okouzlit francouzskou architekturou na Prima ZOOM:

19. 12. Lille

Staré francouzské město Lille, které leží 15 km od hranic s Belgií, má řadu památek, jako jsou citadela, Stará burza a radnice. Lille je největší město severní Francie, které dobyl Ludvík XIV. v 17. století. Dřív město patřilo Nizozemsku. Obrovská citadela je největší stavbou města a pracovalo na ní 30 tisíc dělníků. Vše se ještě provádělo ručně. Za šest měsíců vysušili bažiny a položili základy. Citadela měla problém se sháněním materiálu, musely se bourat staré hrady a podobně. Materiál se vozil na špatných cestách koňmo.

Později vznikla vodní cesta k rychlejší přepravě kamene. Za pět let byl projekt hotový. Pevnost byla vylepšena systémem vodních příkopů. Řeka byla odkloněna z centra města. Z jedné strany pevnost chránily bažiny, z další město. Další památkou je Stará burza, která byla postavena patnáct let před citadelou, v roce 1652. Má rozsáhlá sklepení i bohatou výzdobu. V té době ještě město patřilo Nizozemsku. Stará burza měla odrážet bohatství a moderní styl města. Byl to takový prototyp budovy z cihel a kamene, který se pak rozšířil po celém městě. Má tvar zlatého obdélníku se základnou z rovnostranného trojúhelníku. Ve sklepním systému je přes 100 kleneb, na kterých budova spočívá.

V přízemí byly obchody, dále třeba dílny, potom hostinské pokoje a pak prostory pro služebnictvo. Bílý kámen na fasádě ladí s červenými cihlami. Na fasádě je množství nesourodých zdobných prvků, které byly převzaty z dobových učebnic architektury. Mezi dvěma světovými válkami vznikla obrovská radnice se zvonicí. Je architektonicky velkolepá, měla nahradit zničenou budovu radnice a pozvednout chudou čtvrť města. Budova je oslavou betonu ve všech formách. Interiér je 145 metrů dlouhý, myšlenkou bylo spojit všechny administrativní funkce do jediného prostoru. Zvonice byla postavena díky speciálnímu výtahu a kladkostrojům, kterým se přepravoval materiál. Kvalitou materiálů byla stavba také výjimečná, měl to být luxusní palác lidu a přehlídka nejlepších řemeslníků. Stavba byla dokončena až v 90. letech.

Francouzské město Nice na jihu Francie se pyšní především památkami tří různých druhů – pevností Mont Alban, katedrálou sv. Mikuláše a hotelem Negresco. Díky rekonstrukcím a vizualizacím dokument město představí tak, jak nebývá k vidění. Každý rok do Nice přijíždí přes 4 miliony turistů. Nejstarší památky pocházejí ze 14. století. Příkladem je pevnost Mont Alban, ukázka vojenské architektury. Nice stálo na hranici mezi Francií a Římskou říší. Pevnost byla postavena proti tureckým nájezdům. Pevnost má ve výšce 220 m dobrý výhled, postavili ji během tří let přímo na skále, každá strana měří 45 metrů. Je to typ bastionové pevnosti, ustupovalo se od středověkého opevnění a přechod k valům, hvězdicovému tvaru.

Posádka pevnosti o síle 100 mužů se dokázala bez vycházení bránit několik měsíců. Stavitelé zavedli systém kanálků, aby pevnost zásobovali dešťovou vodou. V 17. století už však pevnost byla zastaralá a nebyla dostatečně udržovaná. Ludvík XIV. chtěl pevnost zbourat. Katedrála sv. Mikuláše je nejlepší ukázkou pravoslavné architektury v Evropě. Vznikla začátkem 20. století během přílivu ruských obyvatel do města. Čtvercový půdorys o délce 20 metrů, pět kupolí, nejvyšší měří asi 50 metrů. Stavba však málem nevznikla. Katedrála byla postavena na pozemku Mikuláše II., zbořila se vila, která tam stála. 

K dokončení stavby za menších nákladů se hledala nová řešení – železobetonová konstrukce. Katedrála byla dokončena v roce 1912, uvnitř se nachází impozantní interiér s výzdobou. Hotel Le Negresco je symbolem Nice, v pěti patrech je 91 pokojů, 34 apartmánů s výhledem na moře. Pochází z roku 1913. Majitelem byl hoteliér Henri Negrescu, původem z Rumunska. Aby mohl konkurovat dalším hotelům ve městě, musel postavit něco pozoruhodného. Železobeton dobu výstavby co nejvíce zkrátil. Hotel byl postaven za jeden rok. Fasáda je zdobená a levnejší kostru zakrývá. Stavba se zdržela o pár měsíců. Hotel zahrnoval teplou a studenou vodu, kvůli tuberkulóze hotel obsahoval dokonce ventilační systém. Během první světové války sloužil pro vojáky i zraněné.

Na jihozápadě Francie stojí město Bordeaux. Mimo jiné proslulo díky trojici památek: Bazilika sv. Michaela, Velké divadlo a Burzovní náměstí. Ve 14. století bylo hlavním městem Francie pod anglickou nadvládou. Čtvrť sv. Michaela zažívala rozmach. Tam se začala stavět bazilika se 114 metrů vysokou zvonicí. V kostele jsou tři stejně vysoké lodě, stavba začala v roce 1330, trvala 250 let. Na původní kapli se začaly stavět nové zdi, poté byla kaple zbourána. Potom však město zasáhly mor a stoletá válka. Pilíře se časem začaly boulit, musela proběhnout další přestavba v 19. století. 

Pilíře se musely zesílit. Věž se stavěla na půdorysu pouhých 20 metrů, kolem ji obepíná kamenný plášť. Kameny jsou zabezpečeny kovovými sponami. Na konci 18. století se ve městě začalo stavět Grand Theatre, Velké divadlo. Místo tří let se stavělo sedm let. Kvůli vlhkému podloží musely půlku budovy podepírat desítky pilotů. V celé budově jsou použity čtyři druhy kamenů, aby byla zajištěna stabilita. Průčelí navíc vyztužuje kovový rám. Interiér byl navržen jako divadelní kulisy, impozantní schodiště s nízkým zábradlím, monumentální klenba. V koncertním sále dřevěná konstrukce pojme přes 1000 diváků. 

Na počest krále Ludvíka XV. město postavilo královské náměstí, Place de la Bourse, které upozorňovalo na prosperitu města. V roce 1730 stavba začala, trvala 25 let. Půda však byla nestabilní, byl tam jen bažinatý břeh. Kvůli přílivu a odlivu měli stavebníci jen 2 hodiny prací denně. Po stranách náměstí byly postaveny hotel a obchodní centrum. Na místě dnešní kašny se nacházela jezdecká socha krále Ludvíka XV. Výšce sochy byla podřízena okolní architektura. Středověké Bordeaux působilo archaicky, náměstí vše posunulo do moderní doby.

Do čtveřice mimořádných památek francouzského města Marseille patří pevnost Fort Saint-Jean, pevnost Fort Saint-Nicolas, pevnost Chateau d'If a bazilika Notre-Dame de la Garde. Bazilika je nejikoničtější stavbou města, z pevnosti Saint-Jean se křižáci vydávali dobývat Řím. Do Marseille každý rok přijíždí přes 5 milionů turistů. Bazilika Notre Dame je viditelná z moře do dálky 20 kilometrů. Chrám je v románsko-byzantském stylu. Ve výšce 60 metrů je pozlacená socha madony s dítětem.

Stavba trvala 46 let a byla dokončena v roce 1899. Původně byla na kopci malá kaple, při španělských nájezdech v 16. století nemohl král zbořit kapličku s madonou. Vybudovali tedy malou pevnost kolem kaple. V 19. století už armáda pevnost nevyužívala a byla vyřazena z provozu. Leon Vaudoyer se stal architektem, ale skutečným autorem je jeho žák. Některé kameny pocházejí z Itálie i Alžírska. Projekt překročil rozpočet, po pěti letech byla stavba zastavena. Poté se podařilo získat peníze na zvonici s 8tunovým zvonem. Socha na vrcholu věže byla vyrobena galvanickým pokovením, tehdy inovativní metodou, na povrchu jsou plátky zlata. Musela být dobře připevněna, aby odolala síle mistrálu 200 km/h. 

Pevnost Chateau d'If je inspirací pro román Hrabě Monte Cristo. Měla chránit námořní hranici před Španěly. Ostrov je uprostřed marseillského zálivu. Samotná pevnost je na pomezí mezi starým stylem a modernější bastionovou pevností. Z hlediska vojenské obrany byla pevnost zastaralá už v době své výstavby. Střelba na lodě byla kvůli výšce ostrova problematická. Sloužila však 500 let také jako vězení, od 16. století, zejména pro politické vězně. Většina vězňů zde nepřežila déle než devět měsíců. Graffiti na zdech o špatných podmínkách vytvořili vězni v 19. století. Pevnost Saint-Jean byla pozorovací pevností proti nájezdům Saracénů. Odtud vyjížděli křižáci dobývat svatou zemi. Jednu stranu přístavu šlo uzavírat přístavním řetězem. Mohutná pevnost byla postavena za vlády Ludvíka XIV.

Citadela se stala nejen obranným prvkem města, ale také pevností namířenou proti odbojnému městu. Stejně jako pevnost Saint-Nicolas, obrovský stavební projekt, který trval jen čtyři roky. Měl také odradit obyvatele před vzpourou vůči panovníkovi. Moderní bastionové pevnosti nemají slepá místa, navíc mají další lunetové opevnění. Lodě nemohly do přístavu projet bez povolení, byl to jasný vzkaz krále, že město je pod jeho vládou. Lidé během francouzské revoluce pevnosti zničili, kameny si rozebrali a postavili z nich domy. Během Napoleona byla pevnost Saint-Jean obnovena, ale už s řadou poškození.

Štrasburk na břehu Rýna leží na hranicích s Německem. Mezi jeho nejslavnější památky patří Štrasburská katedrála, Vaubanova hráz a Hlavní nádraží. Silueta katedrály ve Štrasburku vypadá kolosálně, ale působí křehce. Její stavba trvala 400 let. Začala se stavět v 11. století. Tehdejší biskup se chtěl stavbou zapsat do dějin. Původně tam stála bazilika Vernera I. Postupně se na jejích základech začala budovat velká katedrála. Vnesla do města nový styl, gotickou revoluci s výjimečnými rozměry a spoustou světla. Dochovaly se 800 let staré architektonické plány ke stavbě katedrály, jejich autor je neznámý.

Západní část katedrály byla přistavěna ve 13. století. Slavné rozetové okno má průměr třináct metrů. Průčelí bylo postaveno pomocí dvojité stěny – nosná zeď ukrytá za zdobenou zdí, jsou spojeny kovovými prvky, vytváří se tak dojem lehkosti, průsvitnosti. Věž je tvořena osmi schodišti bez centrální opory, byl to nevídaný stavební počin, který měl být zopakován na další věži, která však nikdy nevznikla. Oficiálně byla dokončena v roce 1439. Štrasburk se nechtěl podřídit královské moci, francouzský král si chtěl město podmanit. Po dobytí tu vznikly hradby, ale Vauban navíc nechal posílit opevnění – v místě, kde bylo slabé místo a kudy procházela řeka, vznikla tzv. Vaubanova hráz. Kryté mosty tvořily hradbu a chránily je věže, takové malé pevnosti. Věže byly postaveny ve 13. století.

Polní armáda nedokáže přejít zaplavené území. Hráz tvoří dvanáct oblouků, jsou tam jen střílny. Dřevěná plošina obložená pískovcem tvořila základ hráze. Později byla hráz přestavěna z kamene, aby odolala bombardování. Na konci 19. století město obléhala pruská vojska, hráz zafungovala. Město však bylo po dlouhém obléhání stejně poraženo. Projekt obnovy města musel vybudovat moderní infrastrukturu, Němci postavili nový distrikt, kde už koncem výstavby jezdila auta. Jednou ze staveb té doby je hlavní nádraží. Nádraží mělo zajistit dopravu pro cestující z Paříže do Berlína. Nástupiště bylo postaveno v horním patře, což zajišťuje plynulé odbavení cestujících. Byla to první elektrifikovaná budova ve městě. V tzv. císařském salonku jsou kazetové stropy a honosná výzdoba.

V Lyonu se stavělo nepřetržitě přes 2000 let. Mezi nejpozoruhodnější památky města patří antické město Lugdunum, bazilika Notre-Dame de Fourviere a pevnost Fort de Bron. Lyon je druhou největší metropolí na jihu země. V roce 43 př. n. l. dobyl Galii Caesar. V Lyonu nechal vybudovat Lugdunum. Odtud se do všech směrů říše rozběhly silnice. Město také sloužilo pro testování nových stavebních postupů a mělo být výkladní skříní nové Galie. Město však muselo najít nové vodní zdroje, na vzdálenost až 80 km se musely vybudovat akvadukty. Sifonový systém byl jednodušším systémem než jen samotné mostní akvadukty. Princip spojených nádob umožnil dopravovat vodu i do svahu.

Bazilika Notre-Dame de Fouriere se stala symbolem města. Během 19. století se stala dokonce poutním místem – díky kultu Panny Marie. Ve výšce sochy mohou být silné větry až 200 km/h. K udržení stability je využit systém oblouků, který stavbu na kopci zajišťuje. Stavba byla financována pouze dárci z řad veřejnosti. Architekt chtěl, aby budova byla vidět co nejvíc. Podloží na kopci bylo však problematické, stavba byla započata v roce 1872. Vykopali hluboké základy, potom se stavěla téměř 50 m vysoká budova. Strop musel být vytvořen z velmi lehkých kamenů, aby byl co nejmenší tlak na stěny. Umístění každého kamene bylo zvoleno podle barvy, odrazu světla a velikosti. Kámen se dovážel z různých kolonií Francie. Baziliku, a zejména její výzdobu, však nebylo možné dokončit dle představ architekta kvůli nedostatku peněz. Střecha se musela dokončit, použila se konstrukce z kovových podpěr a břidlicového obložení. 

Pevnost de Bron vznikla na konci 19. století. Byla postavena na kopci 6 km od města. Byl tam dobrý výhled, pevnost pojala asi 900 mužů. Projekt musel být postaven velice rychle. Šestiúhelníková pevnost vycházela z centrální osy, dále byly menší stavby pro různé účely. Klenební systém je křížový, tlak se vzájemně rozkládá a je zajištěn proti případnému nárazu. Všechny jednotlivé prvky jsou samostatné a jejich zničení by nenarušilo zbytek. Světlíky umožňovaly pohyb v temných chodbách, střešní okna také rozptylovala jedovaté výpary ze střelného prachu. Dále zde byl zaveden důmyslný systém vodních mostů, tři muži stačili na uzavření celého systému. Bylo zde možno skladovat potraviny na tři měsíce. Dešťová voda se zde sváděla do velkých nádrží. Vynález nové výbušniny melinitu však pevnost rychle zastaral, stavba dalších podobných pevností proto byla zastavena.

Na začátek zamíříme na jedno z pařížských nádraží Gare Saint-Lazare. Je v 8. obvodu nedaleko nejvýznamnějších památek, je nejstarším nádražím ve městě. Západně je další Gare du Nord – největší nádraží v Evropě. Dále Gare de L’Est, Gare de Lyon, Gare D’Austerlitz a Gare Montparnasse. V roce 1820 byla vynalezena železnice, první nádraží v Paříži vzniklo roku 1837 – dnešní Gare Saint-Lazare. Stavba byla prostá, šlo o budovu a jakýsi nadchod a nástupiště. Provozovali ji bratři Pereireové, bankéři a podnikatelé, chtěli spojit centrum a předměstí. 18 km trvalo pouhých 30 minut, a to pohodlně. 

Dostavníky tak byly překonány. Za krále Filipa I. vznikla síť napříč zemí, resp. ve tvaru hvězdice. Správa byla svěřena soukromým společnostem, byli tedy najati různí architekti a vznikla různá nádraží. Ve 40. letech 20. století v Paříži vzniklo zmíněných šest nádraží, některá se jmenovala jinak. Výstavba vyžadovala prostor, finance, po architektech pak nová řešení. Byl sjednocen čas a hodiny se staly dominantou průčelí nádražních budov. Nádraží musela umožnit plynulý pohyb lidí, jejich pohodlný příchod i odchod. Většina tak měla půdorys písmene U vprostřed při/odjížděly vlaky, po stranách byl pří/odchod. V hale se kupovaly jízdenky a odbavovalo se, čekalo. Přibyly další služby, později celé obchodní pasáže. 

Střecha musela být částečně otevřená kvůli kouři. Jak zájem rostl, bylo třeba některá nádraží rozšířit, což u písmene U příliš nešlo. Přidala se tak nástupiště a půdorys připomínal hřeben. Vznikla nová konstrukce střech, pro Gare Saint-Lazare i Gare du Nord přišlo brzké rozšíření. Gare du Nord bylo už po dvaceti letech kompletně přestavěno. Dostalo gigantické průčelí, dvojnásobek nástupišť atd. Je monumentální, dnes je největším evropským nádražím, kterým ročně projde 300 milionů cestujících. O poznání menší je nedaleké Gare de L’Est, to se stalo vzorem pro několik dalších evropských měst. 

Roku 1860 bylo rozhodnuto o rozšíření Paříže, ta se prakticky zdvojnásobila. Některá předměstí se tak stala pařížskými čtvrtěmi, co bylo na okraji, bylo nyní centrem. Město protnuly bulváry, některá nádraží byla opět zvětšena. Gare de L’Est také potřebovalo zvětšit, jenže bylo tak dokonalé, že vznikla celá jeho kopie. Jižněji stojí Gare de Lyon luxusní nádraží, odkud jezdili králové. To také zažilo několik modernizací, nejvýznamnější pak roku 1900 kvůli Světové výstavě v Paříži. Přistavěna byla 67 metrů vysoká věž či zvonice s gigantickými hodinami. Ciferníky mají průměr 6,5 metru. Vznikla tu také restaurace „pro zámožné“ Modrý vlak. Na druhém břehu Seiny je Gare D’Austerlitz, dnes nejmenší z šesti pařížských nádraží. 

Bylo jen malou nástupní stanicí, až později dostalo nádražní halu. Bylo považováno za odstrčené, ale za Světové výstavy bylo významnou propojkou s nádražím Gare d’Orsay. Mezi těmito nádražími jezdily vlaky pod zemí, na tu dobu dostaly menší elektrické lokomotivy. Gare d’Orsay bylo ikonou výstavy, nyní je tu však muzeum. 4 km jižně se nachází Gare Montparnasse, to prošlo v minulosti mnoha rozšířeními, až bylo zcela zbouráno a stejně jako celá čtvrť přestavěno. Moderní nádraží bylo otevřeno roku 1969, dominují mu kancelářské budovy, v blízkosti pak mrakodrap. Stalo se součástí města a jeho koncept znamenal převrat pro další nádraží.