TGM: Talkshow Geni a Míši 12.10. 2014

Do dalšího dílu talkshow TGM: Talkshow Geni a Míši s datem 12.10. 2014 přijali pozvání mistr světa ve freestyle motokrosu Libor Podmol, textař, spisovatel a producent Michal Horáček a herec, hudebník a moderátor Dalibor Gondík.

TGM: Talkshow Geni a Míši – 12.10. 2014:

Moderátoři Michal Suchánek a Richard Genzer si za aktivního režisérského dohledu Ondřeje Sokola povídají, ale také hrají s různými hosty v klubu La Fabrika.

Prvním hostem ve studiu byl Libor Podmol, mistr světa ve freestyle motokrosu a zároveň první neamerický závodník, který vyhrál X Games. Michala zajímalo, jak začít s tímto sportem a kdy už se člověk může považovat za freestylového závodníka. Zeptal se: „Jak skočit nějaký skok, nepřijít ani o motorku, ani o život?“ Libor prozradil, že nové skoky trénuje do speciálního prostoru naplněného molitanem, teprve pak se odváží do terénu.

Moderátoři také připomněli, že o Liborovi byl natočen dokument „Zítra bude líp“, který získal Českého lva. Pak zkoumali, zda má nebo nemá Libor posunutý práh bolesti. Libor přiznal, že asi ano, protože například tři světové závody absolvoval se zlomenou navikulárkou. A rozpovídal se také o své zlomené klíční kosti. Nečekanou informaci na sebe prozradil i Geňa: „Já jsem se narodil jako freestylista, protože mi klíční kost zlomili při porodu.“ Čím Libora Michal s Geňou na konec jejich povídání překvapí?

Po muži, který mistrně ovládá stroje na dvou kolech, přišel mistr slova – textař, básník, producent, novinář Michal Horáček. Michala Suchánka zajímala Horáčkova minulost člověka, který vydělal spoustu peněz na hazardu. „To neznáte proto, že jste lakomí. Kdybyste nebyli, koupili byste si knížku, která to všechno popisuje,“ odpověděl Michal Horáček. Pak vzal balíček karet a ukázal s nimi jednoduchý trik, který vzápětí vysvětlil. „Jedna ze zásad je nenechávat balíček karet bez dozoru“. Michal vyprávěl historku o tom, jak před lety koupil své dceři koně a nechal si prodat koně naprosto nevhodného od jednoho z bývalých kolegů Michala Horáčka. Ten zareagoval slovy: „Aspoň vidíte, že jsem měl vždycky schopné lidi. Vždycky nějaké kavky našli.“ Dalším tématem bylo vydání nové desky Segrado, pro niž Michal Horáček napsal texty, ale došlo i na téma sametové revoluce. Co dalšího na sebe Michal Horáček prozradí? A čím zaskočí Geňu?

Třetím hostem bude mistr nejen divadelního jeviště, ale také běžeckých tratí. Dalibor Gondík je totiž nejen herec, moderátor a bubeník, ale v poslední době se hodně věnuje i běhání a je v této disciplíně čím dál úspěšnější, nemá problém uběhnout i víc než 15 kilometrů. Dalibor je natolik schopný běžec, že při běhu dokáže s přehledem dlouze telefonovat. Čím při jednom běžeckém závodě znervóznil Romana Šebrleho?

Dalibor moderátorům také vysvětlil, co je to tak zvaná raw strava a raw potraviny, tedy potraviny, které nesmí být zpracované při vyšší teplotě než 42 stupňů Celsia. U Geni pochopení nenašel, ale zareagoval Ondřej Sokol: „Já jedu v raw vztazích, přes 42 taky nejdu.“ Dalibor si pak zahrál na moderátora veletrhu nápadů v New Yorku a Geňa jednoho z vynálezců. Jako jeden z vynálezů Daliborovi moderátoři představili lyžařský trenažér, na němž se jezdí „Klausův šus“. Jakou techniku jízdy Dalibor zvolí?

TGM: Talkshow Geni a Míši – 12.10. 2014 – rozhovory:

Michal Horáček: Bez disciplíny se neobejdete

Michal Horáček - textař, publicista, básník, producent a také vystudovaný antropolog. Jaký má názor na proměnu českého jazyka a co říká o disciplíně umělce?

Víte, co vás v tomto pořadu čeká?
Ne a ani to nechci vědět. Půvab takového pořadu je v tom, že je neočekávaný a ukáže se schopnost improvizace jak hosta, tak moderátorů.

Umíte si sám ze sebe udělat legraci?
Chtělo by se mi sebevědomě říct, že ano, ale záleží na situaci, takže říkám, že někdy ano. Člověk se musí uvolnit a pochopit, že není středem světa. A humor toto otestuje velmi dobře.

Píšete básně, písňové texty, ale třeba i drobné sloupky na facebook. Máte oblíbené téma, které se prolíná vaší tvorbou?
Ani ne. Kdybych se věnoval jen oblíbenému tématu, měl bych příliš úzký pohled na život. Já naopak vítám témata a pohledy nové, které jsem nikdy neměl.  Někdy se přistihnu, že o něčem přemýšlím jinak, z jiného úhlu pohledu, což mě baví, a to se snažím zachytit. Zajímá mě úplně všechno, co se týká života a lidí.

Řekl byste o sobě, že máte velkou vnitřní disciplínu?
Ano. Musím ji mít, abych mohl psát a tvořit. Umělecká tvorba je závislá na nápadu. Bez něj by vám byla disciplína k ničemu. Ale pak přichází fáze zpracování, která už vyžaduje značnou práci. Náš jazyk je totiž jeden z nejobtížnějších na světě, má v sobě spoustu vrstev a do nich je potřeba se ponořit a pohrát si s nimi. Uvědomil jsem si to zejména při tvorbě villonských balad, velmi specifické básnické tvorbě. V tomto žánru je napsaná například sbírka Český kalendář.

Proč jste se pustil právě do tvorby básní v této formě?
Tuto formu jsem si vybral proto, že mě okouzlila bravura Vítězslava Nezvala, který v roce 1936 vydal sbírku villonských balad pod pseudonymem Robert David.  Řekl jsem si, že tu skoro osmdesát let nikdo nic takového nenapsal a že je to škoda. Vzal jsem tento nápad jako výzvu, které jsem se chopil.  A řekl jsem si: Jestli si to myslím, tak to zkusit musím. Na sbírce, která obsahuje 36 básní – Nezval jich napsal 52 – jsem pracoval několik let. Stále před ním smekám. Snad má sbírka má smysl a někoho potěší. Čeština je krásný jazyk, jako by měla emotikon obsažený v každém slově.

Co říkáte tomu, jak dnešní češtinu ovlivňují různé amerikanismy a novotvary?
Čeština byla vždycky vystavovaná lingvistickému tlaku zejména němčiny. Totéž je teď s angličtinou, do jazyka proniká nesmírná spousta různých nejen slov, ale i vazeb z angličtiny, některé jsou dokonce výhodné třeba při psaní SMS a podobně.  Asi se tomu nedá bránit, ale je potřeba používat je citlivě. Naštěstí stále vychází knihy, desky a jiná díla, v nichž je krása češtiny stále zachovaná.

V těchto dnech vychází deska Segrado, na niž jste napsal texty pro zpěváka Františka Segrada. V čem je toto album specifické?
Kromě Českého kalendáře je asi nejvýraznější, bylo možná nejpracnější. Františku Segradovi je 60 let, mnoho let vystupuje na různých koncertech, ale tato deska je jeho debut, je to poprvé, kdy on je hlavním protagonistou. Má jedinečný hlas, není tu žádný podobný, ale zejména má schopnost vyprávět. A já píšu příběhy. Napsal jsem příběhy, jichž je on jedinečným vypravěčem. S takovými lidmi jsem vždycky chtěl pracovat. S lidmi, kteří umí zaujmout, dojmout, rozesmát, chytit nás a přidržet u příběhu. A on to umí. Jsem rád, že jsem mohl přijít a desku s ním udělat. Možná to tak mělo být. Jsem moc rád, že to tak mohlo být.


Dalibor Gondík: Nejsem soutěživý, jsem hravý

Herec, moderátor, hudebník. Svou návštěvu v pořadu TGM: Talkshow Geni a Míši nepodcenil a dobře se na ni připravil.

Co to máte na sobě?
Věděl jsem, že u Michala a Geni mě může čekat leccos, že by mě tu mohli i polévat vodou, tak jsem se na to připravil a přišel v tomto speciálním kostýmu. A mohou mě polít čímkoliv. Viděl jsem také, že někteří hosté absolvují lyžařský trenažér, na to mám přilbu i dobré boty. Jsem připravený.

Vždycky býváte rád připravený?
Vždycky. Neumím si představit jít na jeviště nepřipravený, to by nešlo. Jak říkal už pan Horníček: Nejlepší improvizace je ta pečlivě nazkoušená. Možná to říkal už pan Werich. Samozřejmě, že jsou chvíle, kdy je improvizace žádoucí nebo nutná, kdy se bez ní neobejdete. Při moderování v rádiu nemůžete předvídat reakce hosta. Ale můžete si připravit všechno ostatní. Moderoval jsem třeba pro Primu pořad Muži proti ženám, tam se improvizovalo také hodně, ale základní kostra byla velmi pečlivě připravená.

Začala divadelní sezóna, kde vás mohou fanoušci vidět?
V Divadle Kalich v Praze stále hraju v komedii Splašené nůžky, v příbramském divadle v představení Jak jsem vyhrál válku, do Liberce se zpátky vrací Sugar a pod divadelní společností Háta jezdíme se Světáky. Nic nového nezkouším, protože jsem začal ještě vysílat v Českém rozhlase a víc už bych nestíhal. Dokonce jsem musel odmítnout dvě nabídky na hezké divadelní role.

Mrzí vás to?
Takový je herecký život. Zjednodušeně řečeno - buď doma koukáte na telefon a čekáte, až zazvoní, nebo nestíháte a nevíte, kam skočit dřív. Dva roky jsem byl v relativním klidu, teď se to na mě začíná všechno hrnout. Dřív jsem jen málokterou nabídku odmítl, pak jsem musel dost zvolnit. Teď mám zmíněná představení, moderování ve dvou televizích, rozhlas. Když mi volají kamarádi a chtějí domluvit zkoušku kapely nebo někdo z médií kvůli rozhovoru, už tak mám problém najít si čas, takže nic dalšího teď opravdu dělat nemůžu.

Byly důvodem k tomu zvolnění zdravotní problémy, které se u vás objevily?
Bylo to všechno dohromady a už zhruba rok a půl zažívám něco jako restart. Některé dveře se přede mnou zavřely, jiné zase otevřely. Musel jsem hodně změnit režim nejen v souvislosti se záchvatovým onemocněním, ale i s celkovým přístupem k životu. Tak jsem se začal víc věnovat sportu a jiným aktivitám neuměleckého charakteru, které mi nezpůsobují takový stres. S nimi souvisí i procvičování vůle a jiná jogínská cvičení. Od toho se odvíjela úprava stravy. Hodně běhám a dát si půlkilový steak před nějakým závodem pro mě není zrovna ideální, tak jsem přestal jíst maso a začal dodržovat některé vegetariánské, veganské a jiné stravovací zásady. Byl to souhrn věcí jedna s druhou, na něž jsem musel reagovat. Taková nutná životní improvizace. Moje sestra Adéla v takových situacích říká: Neuděláš nic.

Vždycky jste rád vařil, pořád vás to baví?
Syn mi často říká: Táto, ty jsi zase  v kuchyni. Pořád rád vařím, a to zejména pro ostatní, tedy masa, šunky, omáčky, knedlíky. Teprve pak připravím něco pro sebe, protože to je nesmírně jednoduché.

Na ty dobroty, které vaříte, nemáte vy sám chuť?
Kupodivu nemám. Ani je při přípravě neochutnávám, ochutnává je syn.

Spolu s Terezou Kostkovou jste průvodce pořadu Muži proti ženám.  Myslíte, že muž a žena jsou opravdu jiný živočišný druh?
Na sto procent ano, což ale nevylučuje, že spolu tyto druhy nemohou nějak koexistovat a třeba i šťastně žít. Ne nadarmo se říká, že protiklady se přitahují, důkazem toho jsou různé fyzikální jevy, na magnetu se také přitahují dva opačné póly, jedno zapadá do druhého.

Vyrůstal jste vedle sestry Adély, společně často pracujete, myslíte si, že díky ní ženám víc rozumíte?
Tuto otázku jsem asi nikdy nedostal. Ale snad ano. Se sestrou trávím hodně času v práci i mimo ni, hodně se jeden druhému svěřujeme. Nevím, jestli díky ní ženám víc rozumím, ale určitě se o to snažím.

Jaký máte rád humor?
Mám rád humor například Vlasty Buriana, Jaroslava Marvana, pánů Suchého, Šlitra, Grossmanna, ale i Ladislava Smoljaka a Zdeňka Svěráka, na humoru Miroslava Horníčka jsem vyrostl.  Všechen tenhle humor mám moc rád, ale nejsem ho bohužel schopen provozovat. A za nejlepší komedii na světě vůbec, kterou si kdykoliv pustím a považuju ji za vrchol hereckého umění, považuju film Někdo to rád horké.

Jste soutěživý typ?
Vůbec ne. Naposledy se to ukázalo, když jsem teď z hecu běžel jeden závod na pět kilometrů. Běželi jsme celou cestu vedle sebe s jedním člověkem a on mi na posledních sto metrech utekl. A já ho nechal. Nemám soutěživost v duši, i když jsem jezdil  třeba automobilové závody. Vždycky jsem toho rychlejšího spíš pustil, než abych se s ním pral. Nemám soutěživost, ale mám hravost. I v pořadu Muži proti ženám mi chlapi trochu vyčítali, že jsem výhru přál spíš ženám.

Libor Podmol: Na české silnice vyrážím raději autem

Libor Podmol, mistr světa ve freestyle motokrosu a první neamerický jezdec, který vyhrál ve své kategorii závody X Games, má pro strach uděláno. Jak se cítil ve studiu v pořadu TGM: Talk show Geni a Míši?

Jaké jste měl pocity? Převážila zvědavost, nebo strach?
Povídání s moderátory bylo strašně fajn. Těšil jsem se na ně, ale zároveň se trochu bál. Říkal jsem si, jestli si ze mě nebudou dělat hodně srandu. Ale strach ze mě hned spadl, připadal jsem si, jako kdybych se s nimi znal spoustu let. Jsem nadšený a nabitý energií.

Člověk, který skáče na motorce několik metrů vysoko i daleko a dělá s ní salta, se bál televizní kamery?
Já se bojím docela často, hlavně když nevím, co mě čeká. Strach má taky něco do sebe. Beze strachu by člověk neměl žádný pud sebezáchovy a mohl by se obzvlášť u tohoto sportu spíš zranit. Ale není dobré se strachu zas moc poddat, protože pak člověk není uvolněný a může udělat nějaké zbrklé věci, může být zbytečně ochromený obavou ze zranění a podobně. Se strachem se musí člověk naučit pracovat a musí si ho povolit jen do určitých mezí.

Měl jste za dobu, co se freestyle motokrosu věnujete, hodně zranění?
Nebylo jich tak moc, ale k nějakým jsem přišel. Musím se smířit s tím, že se věnuju sportu, který je o něco nebezpečnější než ostatní sporty. Kdybych hrál šachy, asi to bude jiné. Ale jako šachista bych se třeba zase mohl nabourat v autě, to člověk nikdy neví. Ostatně ono jezdit někdy v hustém provozu je možná nebezpečnější než skákat na motorce.

Proč jste si vybral právě freestyle motokros?
Pocházím z motorkové rodiny a freestyle motokros je nejnovější disciplína z motorkářských sportů. Baví mě nejen sport samotný, ale i atmosféra kolem něj a komunita lidí, kteří se okolo pohybují a mezi nimiž mám spoustu přátel. Protože láska k motorkám neznamená jen to, že se projedete na motorce a pak ji zase zamknete do garáže. Často cestujeme a moc nepobýváme doma a řešíme partnerské problémy a jiné věci, potkáváme se společně, máme stejné zájmy, spojují nás stejné radosti nebo starosti a je jedno, jestli je jeden z Čech a druhý třeba z Austrálie. Jsme hodně semknutí.

Je mezi vámi velká rivalita?
Není, spíš zdravé soupeření. Jasně, že každý z nás chce vyhrát. Ale když závod skončí, jdeme všichni společně na pivo. Každý z nás tomu sportu obětoval hodně úsilí, občas nás stojí i nějaké zranění, tak proč být ještě nepřáteli. Ale i my máme mezi sebou pár jedinců, kteří mezi nás nezapadají nebo se straní. Ale to je asi v každé skupině lidí, mezi sportovci i třeba umělci. 

Když někam potřebujete dojet, nějaká běžná trasa, sednete na motorku nebo do auta?
Rozhodně do auta, protože na silnici je spousta nebezpečných řidičů, kteří jsou oproti motorkářům chránění karosériemi svých aut. Takže do městského provozu vyrážím jedině autem. Když jsem na závodech a cokoliv udělám špatně a zraním se, můžu si za to sám, jedu na svou zodpovědnost. Ale na silnici mám kolem sebe jiné řidiče, do kterých nevidím. Ale i já mám Harleye, na kterém se rád na silnici za hezkého počasí pomalu projedu a jízdu si užiju.

Máte dvě malé děti. Kdyby za vámi za pár let přišly, že chtějí dělat free style motokros, nechal byste je?
Nechal, ale doufám, že nepřijdou. Rád bych, aby hrály golf nebo tenis, abych se nemusel stresovat, že se jim něco stane. Ale vzhledem k tomu, že mě denně vidí na motorce, každou chvíli je u nás někdo, ať už Čech nebo cizinec, který je taky blázen do motorek, asi je to trochu ovlivní. Nebudu jim nic zakazovat, jsem milující táta stejně, jako byli moji rodiče a stejně jako oni si budu přát, aby děti dělaly to, co je baví.

Kam se teď momentálně chystáte?
Pojedu trénovat do Francie, v Čechách už není úplně ideální počasí na ježdění na motorce. O víkendu mě čeká závod v Košicích a po něm mistrovství světa v Číně. Do konce roku mě čekají ještě asi čtyři světové závody, taky budu nějaký čas ve Španělsku, tam se mnou asi pojede i rodina. Ale na Vánoce už budu doma. 

Premiéru dalšího dílu TGM: Talkshow Geni a Míši
uvidíte v neděli 12.10. 2014 ve 21.30 na Primě.