Tradiční kuchyně, jídlo a dovednost

Někteří turisté vyhledávají moderní památky, jiní historické a další tradiční. O různých kmenech, obydlích a zvycích jsme již psali, ale zatím nebyla žádná zmínka, jak měly divoké kmeny řešenou kuchyni, co vařily a jaké dovednosti měly. Za tímto účelem jsme se vydali na Borneo, které je vyhlášené četnými etnickými rody a pátrali jsme blíže o informacích. Podařilo se nám najít místo ve státě Sabah, kde se těmito tradičními tématy zabývají. Kromě reálného studia tamních dochovaných pramenů vytvořili též konkrétní varianty kuchyní, ve kterých místní kmeny vařily. Tato demonstrace krásně ukazuje varianty, které existovaly.

Podle každého tehdy žijícího kmene se liší i uspořádání místností či existují určitá specifika. Některé kmeny měly kuchyň součástí obydlí, přičemž využívaly teplo pro další místnosti, jiné zase preferovaly mít kuchyň jako samostatnou chýši, která byla vybavena jen účelově na přípravu pokrmů. Pokud byla kuchyň uvnitř, umisťovali ji obvykle do jednoho z rohů a nejbližší okolí přizpůsobili skladování potravin, ovoce, zeleniny atd. Z fotek jsou patrné obě varianty. V zásadě šlo o tedy dva koncepty. První, který byl uvnitř obydlí, se vyčlenila buď samostatná místnost nebo jen prostor ve velké společenské místnosti.

To umožňovalo i sdílet teplo napříč obydlím v chladnějším období sezóny. Obvykle byl poblíž špajz, a pokud to prostor velikosti obydlí umožňoval, tak i samostatný sklad na potraviny. Vybavení bylo relativně primitivní, neboť základem bylo jedno nebo dvě ohniště, patrově umístěné police, kovové kotlíky, proutěné koše, keramické a dřevěné nádobí. Druhý koncept byl spíše ojedinělý, neboť byl i tehdy ekonomicky náročnější. V podobě samostatné chatrče, která byla vně obydlí, si to mohli dovolit jen náčelníci. To umožňovalo větší vybavenost a spojit skladovací prostory na potraviny.

Jelikož tamní obyvatelé neměli zapalovače ani sirky, rozdělávali oheň tradičním třecím způsobem. Perličkou je ukázka zakládání ohně právě třením kousku dřeva o bambusovou tyč, ve které jsou drážky a uvnitř pod ní tenká vlákna z příze. Se zvyšujícím teplem začala vlákna doutnat, pak byl chomáč vyjmut a rozfoukáním se rozhořel, takže stačilo jen přikládat tenká dřívka a postupně vytvořit požadovaný oheň. Postup popsaného procesu se nám podařilo natočit a můžete ho sledovat na následujícím videu:

Pro různé pokrmy využívali místní zdroje, hlavně rýži, lokální zvířata, koření, ovoce, zeleninu, rostliny a plody stromů i keřů včetně čaje a kávy. Dokonce uměli udělat med, víno i pálenku, které je možné ochutnat. Oblíbeným pokrmem byla zapečená rýže s kousky masa a zeleninou, což se v surové podobě naládovalo do bambusu a nechalo nad ohněm. Na fotkách jsme zachytili postupné opékání, vyjmutí rozseknutím bambusu a servírování na banánovém listě, což je též možné ochutnat. Jako doplněk je možné vidět a testovat nakrájené banány s nastrouhaným kokosem, rýžové nudle uspořádané do trojhránku a malé palačinky v originále nazývané „Kuih Penjaram“.

Některé místnosti zároveň ukazují vzorky manuálních výtvorů jako například pletené náramky, různé ozdoby, opasky, tkané vesty nebo keramiku. S výkladem o každém kmeni a ukázkou různých řemesel či rozdělávání ohně „jeskyním“ způsobem a ochutnávkou různých pokrmů či tekutin dává nádherný exkurz do neobvyklých časů, tudíž podobné typy atrakcí plně doporučujeme.

Lotusolog - čtenář
ChytráŽena.cz

Tento článek také můžete