Vzhůru na Oybin

Ten, kdo zná Lužické hory, asi bude vědět, že za hranicemi České republiky zaujímá jejich německou část Chráněná krajinná oblast Žitavské hory. Leží na jihovýchodě německé spolkové země Sasko, v zemském okrese Zhořelec. Nedaleko českých hranic tedy můžete nejen vyrazit za nákupy, ale především za krásnou přírodou a památkami.

Jen pár kilometrů od německé Žitavy se ocitnete skoro jako v pohádce v lázeňském městečku Oybin. Krásně upravený park zve k procházkám i odpočinku, v malebných uličkách na vás dýchne romantická atmosféra a pohodu si můžete užít při posezení v místních kavárničkách nebo restauracích, které nabízejí spoustu místních specialit. Ještě větší zážitek budete mít, když vás sem ze Žitavy doveze úzkorozchodný vláček tažený parní lokomotivou – je to jako pohlazení po duši a návrat do dětství… Doslova pár kroků od malebného venkovského nádraží můžete přesednout na turistický vláček.

Bezesporu největším lákadlem pro turisty a největší turistickou atrakcí Žitavských hor vůbec je ale zřícenina hradu a kláštera Oybin, která se tyčí více než sto metrů nad údolím na mohutné stejnojmenné pískovcové skále. Hrad vznikl ve 13. století jako strážní stanoviště u významné zemské stezky, která spojovala Čechy s Lužicí. Na popud Karla IV. byl těsně u hradu v roce 1369 postaven klášter Celestýnů, který podléhal řádovému klášteru v italské Sulmoně. Bohužel při velké bouři v roce 1577 již téměř nevyužívaný klášter a hrad zapálil blesk a téměř celý areál byl následným požárem do základů zničený. Nikdy už pak nedošlo k jeho obnovení, a tak dnes jsou hrad i klášter k vidění už jen v podobě zřícenin – ale opravdu krásných! Zříceniny po požáru celá léta pomalu chátraly a ke zkáze přispělo v roce 1681 i odlomení velké skály, která s sebou strhla celou hradní věž, zavalila nádvoří a dokonce i několik domů v obci pod hradem. Při pozdější těžbě kamene ve spodní části hradu bylo postaráno o další škody.

Trosky hradu pomalu zarůstaly až do konce 18. století, než byly znovu objeveny a v první polovině 19. století zpřístupněny turistům. Hrad ale nebyl příliš udržovaný, takže se jen s velkými obtížemi dařilo zastavit další hroucení jeho zdí. Rozsáhlé opravy a rekonstrukci byly zahájeny teprve v roce 1992, kdy už hrozilo uzavření celého komplexu kvůli jeho dezolátnímu stavu, a trvají dodnes.

Ač se to na první pohled nezdá, komplex hradu a kláštera je poměrně rozsáhlý a navíc vzhledem k místy prudkému stoupání je prohlídka časově náročnější. Za druhou hradní branou se nachází vstup do komplexu, který je samozřejmě placený – od začátku dubna do konce října za základní vstupné zaplatíte 8 , od listopadu do března 5 . Průvodce dostanete i v českém jazyce a jak dlouho bude vaše prohlídka trvat, to už záleží jen na vás – doporučuje se ale vyhradit si alespoň dvě až tři hodiny času (prohlídková trasa zaujímá plochu 100 000 m2 a má 31 stanovišť!). Bohužel my jsme tolik času už neměli, a tak jsme se museli od druhé hradní brány vrátit a zamířit zpět k domovu. Ale určitě se sem zase vrátíme a zříceninu hradu i kláštera si prohlédneme. Co jsme se dozvěděli z informačních tabulí a fotografií, prostor celého komplexu je opravdu fascinující. Zřícenina kláštera částečně vytesaného do skály s jejími velkými klenutými okny mě uchvátila už jen na pouhých fotografiích a moc ráda bych si tento pohled (a výhled) užila příště „naživo“!

Kolem areálu vede také několik stezek pro pěší. Vedou většinou lesem a místy úzkými cestičkami mezi skalami a nabízejí zastavení s výhledem do okolí i na zříceninu hradu. Občas tu narazíte také na lavičku, na které můžete jen tiše sedět a kochat se. Kopce s hustými lesy a pískovcovými skalami trochu připomínají České Švýcarsko.

Určitě nezapomeňte také navštívit pozoruhodný evangelicko-luteránský farní kostel, který se nachází nad schody na začátku cesty k hradu a jeho interiér je naprosto výjimečný. Tento barokní takzvaný „svatební kostelík“ se na první pohled nezdá, ale patří mezi zdejší nejvýznamnější historické památky.

Zdejší tradiční roubenky s podstávkou a dělenými okny jsou barevnější a vyzdobenější než ty na české straně. Hrázděné domy jsou od jara obložené barevnými muškáty a i ta pohoda je tu tak nějak větší než u nás. Prostě krásná příroda, historie, romantika … tohle všechno najdete v Oybinu a v Žitavských horách.

Uznevim - čtenářka
ChytráŽena.cz

Tento článek také můžete