Hrajte s námi SUDOKU online !Hrajte s námi SUDOKU online ! Školní rok a prázdniny ve školním roce 2023/2024Školní rok a prázdniny ve školním roce 2023/2024 8 rad, než se rozhodnete vyběhnout8 rad, než se rozhodnete vyběhnout Pampeliškový med - nejoblíbenější receptyPampeliškový med - nejoblíbenější recepty
Chytrá žena na Facebooku
Kategorie
Přihlášení
Jméno :

Heslo :


  trvale

Dnes je
Sobota 27.04. 2024
Dnes má svátek Jaroslav
Vyhledávání
Doporučujeme
 
 
 

Naše speciály
ZAJÍMAVÉ TIPY

Bublava a okolí

18. 09. 2011 | Česká republika
Dalším naším putováním po vlastech českých byla krušnohorská  Bublava. Byli jsme zvědavi, jak vypadá  trochu opomíjená oblast, co se týká propagace, přímo na německo-české hranici. Celou cestu nám počasí nepřálo. Lilo jako z konve, cáry mraků se válely nad horami a pastvinami.

První dojem „ nic moc“! Zastavili jsme před budovou hotelu, kde jsme měli zaplacené ubytování. Mraky se začaly protrhávat, i sluníčku se povedlo vykouknout. Než jsme se stačili ubytovat, nebe se vyčistilo a sluníčko nás pak provázelo celou dovolenou.

Nejprve jsme si prohlédli celou obec Bublavu. Dominantou je zde pseudogotický kostel Nanebevzetí Panny Marie. Prozkoumali jsme, kde začínají naučné stezky, kudy se jde na ten či onen vrch.
Prvním naším výletem byl výstup na Olověný vrch,  kde je stylová restaurace Blaiberg s osmibokou  rozhlednou. Bohužel, rozhledna mimo provoz. Kousek odtud je lyžařská sjezdovka, po níž jsme sestoupili dolů.

Pak jsme po naučné stezce, osázené 10 naučnými panely, pokračovali po louce kolem lesíka ke stanici handicapovaných živočichů. Tady se nám líbil výr velký, luňák červený, poštolka, sovice sněžná, ale nejvíce nás zaujal pár mývalů severních. Předvedli nám různé zajímavé kousky. Nemohla jsem se od nich odtrhnout. Dále jsme pak pokračovali podél elektrického ohradníku a dostali se na cestu, která vedla podél spodní části  Bublavy. Na stráních se pásly kravky, koně a ovce. Domky, kolem kterých jsme procházeli, byly vesměs krásně opravené, zahrádky hýřily květy, z luk byl slyšet koncert cvrčků.

Zajímavý, hodně přes 20 km dlouhý výlet, nás zavedl do 4 km vzdálené obce Stříbrná. Odtud, cestou  k vrchu  Špičák, jsme se zastavili v romantickém kempu Nancy. Kemp leží v kouzelném údolíčku mezi kopci porostlými lesy. Přívětiví majitelé nám nabídli občerstvení a  my jsme pak pokračovali dále kolem vrchu Šišák, kde jsme obdivovali skalní útvary nazvané Skalní město. U rozcestí pod Špičákem jsme si doplnili  zásoby vody z upraveného pramene a poté vystoupali na Špičák /991 m.n.m./.

Kolem nás se rozprostírala úchvatná krajina s nádhernými, čistými a zdravými lesy. Lesy odtud vypadaly jako zelený samet. Zde jsme si uvědomili, jak této krajině vlastně pomohla doba, kdy jsme byli za železnou oponou a po lesních cestičkách procházeli pouze pohraničníci. Ale to jsem se nechala unésti nádherou okolní krajiny.  Turistický ruch zde byl tehdy nulový a dnes? Žádná velká sláva. Cestou jsme potkali pouze jednoho cyklistu.  Sestoupili jsme se Špičáku, a pokračovali územím bývalé Nové vsi, kde je dnes chatová oblast,  na Komáří vrch do výšky 951 m.n.m. Zde nás upoutaly žulové skalní věže. Odtud jsme se vrátili zpět k chatové oblasti a zkratkou jsme sestoupili do obce Stříbrná. To už nám síly ubývaly, proto cestu zpět do Bublavy jsme absolvovali autobusem.

Dalším poměrně náročným výletem byla cesta do saského Klingenthalu. Z našeho momentálního působiště jsme se vydali po nové asfaltce na pomyslnou česko-německou hranici. V hlubokém údolí pod námi se rozkládalo uprostřed nádherné krajiny rozsáhlé město Klingenthal. Asi po sedmi kilometrech klesání jsme dorazili do jeho středu.

Klingenthal je známý  výrobou  hudebních nástrojů – převážně harmonik – a uznávaným lyžařským střediskem. Za městem byl vybudován velký skokanský můstek Vogtlandarena, kde se konají různé světové soutěže ve skocích na lyžích. Město má mimo jiné velice pěknou radnici a barokní luteránský kostel. Z klingenthalského náměstí jsme vyjeli autobusem do Aschbergu, vystoupali do nadmořské výšky 917 m, kde byla v r.1999 vybudována rozhledna, vysoká 32 m. Z rozhledny je nádherný výhled na velikou část Krušných hor na německé i české straně. Odtud jsme pak pěšky pokračovali mezi horskými stráněmi a lesy zpět do Bublavy.  

Tím naše dovolená zdaleka nekončila. Stačili jsme ještě navštívit Kraslice, Šindelovou, naučnou přírodní rezervaci SOOS u Františkových Lázní. Zde se trochu zastavím. 1,2 km dlouhá naučná stezka vede po dřevěných chodnících na dně vyschlého slaného jezera. Nyní jsou zde rozsáhlá rašeliniště, s dozvuky vulkanické činnosti v podobě tzv. mofet – bahenních sopek, ze kterých vybublává CO2 /kysličník uhličitý/. Je to něco až nadpřirozeného, což nemá ve střední Evropě obdoby. Ještě zde vyvěrají minerální prameny, např. Císařský pramen.  Tento unikát opravdu stojí za shlédnutí!  Posledním naším zastavením byly Františkovy Lázně a odtud už jsme zamířili k domovu.

Macizaj - čtenářka
ChytráŽena.cz
                      



Tento článek také můžete
* Přidat do oblíbených FACEBOOK Přidat na Facebook
GOOGLE Přidat na Google
TISK Vytisknout Linkuj


Komentáře
Obrázek uživatelky
profil
pěkné, krásný kraj Smajlík
Obrázek uživatelky
profil
je krajina mého mládí, odtud pocházím. Znám tady téměř každý kout a mám to tady ráda.

S tím turistickýcm ruchem bych si ale dovolila polemizovat. Přijeďte v zimě a uvidíte, jak to na sjezdovkách "žije"...Smajlík
Obrázek uživatelky
profil
k mému článku.SmajlíkSmajlík
Obrázek uživatelky
profil
i článek....ráda jsem si početla...Tento kout země moc neznám,bydlím na opačném konci..v SOOS a Františ. lázních jsem byla, Kraslicemi jsme jen projížděli...jen krásný starý dům si pamatuji, myslím,že ho zachrání..DíkySmajlíkSmajlík
Obrázek uživatelky
profil
Hezký článek, jsem ráda, že se vám v našem kraji líbilo Smajlík
Aktuální soutěže
Komerční prezentace
 
 
 
Náš tip


NAVŠTIVTE NÁS ...
PŘIDAT MEZI OBLÍBENÉ NÁPOVĚDA VŠEOBECNÉ PODMÍNKY Zásady ochrany osobních údajů KONTAKT © Všechna práva vyhrazena   DESIGNED by   RSS 

Publikování nebo šíření obsahu serveru bez písemného souhlasu autora JE ZAKÁZÁNO !
Smajlíci: Copyright © Aiwan. Kolobok smiles