Jetel luční neboli červený - pícnina i léčivá rostlina

Jetel jsem dříve znala pouze jako pícninu. Na venkově se dávala králíkům, které běžně chovala téměř každá rodina. Rovněž pro stádo kraviček byla tato rostlina velkou pochoutkou, ovšem při jejím nadměrném používání docházelo k nadmutí dobytka a muselo se to řešit trokarem, uvolnit vzduch z organizmu. Někdy to bohužel končilo i fatálně, musel být některý kus utracen.

Jetel kvete od června (v teplejších krajích od května) do září. Je to přímá bylina, dorůstající do výšky až 50 cm. Vyskytuje se na loukách, pastvinách a samozřejmě i jako zemědělská plodina, pěstovaná na polích v několika odrůdách.

Léčivka – doba a způsob sběru jetele:

Pro získání drogy (květu jetele) se sbírají celé květní hlávky těsně po rozkvětu. Plně rozkvetlé nebo překvetlé hlávky se nesbírají (při sušení hnědnou a rozpadají se!). U sebraných hlávek odstraňujeme podpůrné palisty. Sbírat můžeme od května do září, někdy až do října – podle počasí.

Sušení jetele:

Sušíme v tenké vrstvě bez obracení, ve stínu a za dobrého přístupu vzduchu. Květy jetele si musí zachovat původní barvu,  při sušení na slunci barvu ztrácí. Zhnědlé hlávky se po usušení odstraní. Dobře usušená droga se ukládá do papírových pytlů. Při skladování ji chráníme před sluncem a vlhkem, jinak bledne a podléhá rychle zkáze.

Použití jetele:

Nálev se používá vnitřně při průjmových onemocněních, zánětu průdušek a černého kašle, zevně při ekzémech a hnisavých ranách jako dezinfekce.

 

Recept na nálev:

2 lžíce sušeného květu přelijeme 0,5 litrem vroucí vody a necháme 5 minut odstát. Přecedíme a pijeme teplý po douškách.